Bobo Carpenter: Vzpomínky na tátův Stanley Cup a sen o tom vlastním

Ty zážitky nikdy nevyblednou. Bobovi bylo zrovna sedm let, když jeho táta coby asistent trenéra Pata Burnse vyhrál s Devils Stanley Cup. Dnes jednadvacetiletý hokejista si vybavuje, jak byl při vítězném křepčení na ledě, slavný pohár měl na dosah ruky. Na většině fotek z té doby se ale nesměje. Sám říká, že to si schovává až pro okamžik vlastního triumfu.

„Pořád si vybavuju jeden příběh,“ říká pro NY Post s odstupem let chlapík, který letos jako nedraftovaný obdržel pozvánky do vývojových kempů New Jersey Devils a New York Islanders. „Krátce potom, co vyhráli, jsem byl s tátou v kanceláři Pata Burnse a seděl v jeho židli. Nato jsem se otočil a říkám: ‚Kdy se hraje další kolo?‘“

„Pat se asi nikdy nesmál tak hlasitě, můj táta dával ten příběh od té doby mockrát k lepšímu, byli opravdu blízcí přátelé,“ říká Bobo, absolvent Bostonské univerzity. (Pat Burns bohužel zemřel v roce 2010 v nedožitých 59 let na rakovinu - pozn. autora.)

Otec našel pro synovo zmatení vysvětlení v jeho přetížení. Nebylo snadné cestovat přes celý kontinent do Anaheimu a pak zase zpět do New Jersey. Obě Bobbyho ratolesti, Bobo i Alex, navštívily každý zápas. Když už byla matka Julie příliš unavená, aby ještě řídila domů do Albany, nabídl nocleh Martin Brodeur, jenom aby děti na žádném utkání nechyběly.

Odzbrojený Lamoriello

Carpenter starší, dnes trenér čínského Kunlun Red Star v KHL, si vybavuje ještě jeden krásný příběh. Brankářskou dvojkou Devils byl tehdy Corey Schwab, jenž si často ve volném čase hrál s dětmi svých spoluhráčů. V šestém duelu prohráli Devils (za stavu 3:2 v sérii) v Anaheimu 2:5. Po pěti pucích v Brodeurově síti šel zápas dochytat Bobův brankářský kamarád. Za daného stavu nic nezkazil, ničemu nepomohl.

Oba Carpenterovi sourozenci si po utkání nedaleko ledu společně hráli a hlasitě se smáli. Když šel kolem generální manažer Lou Lamoriello, známý důrazem na disciplínu a pořádek, v trenérech zatrnulo. „Ale ne,“ lekl se Burns a pokývl hlavou na svého asistenta. „Hele, tamhle náš rodinu. Neměli by tady být. Podívej na ně, jak se smějou, Lou nás zabije!“

Klubový šéf u dětí opravdu zastavil a ostře se zeptal: „Čemu se tak směješ? Vždyť jsme zrovna prohráli!“ „Ano, já vím, ale Schwaby vychytal shutout,“ odzbrojil generála s dětskou upřímností Bobo.

V ten moment zapomněl Lamoriello i zbytek týmu na nepovedené představení. Najednou všem došlo, že i špičkový gólman, jakým byl v té době Martin Brodeur, má nárok na výpadek. Sedmileté dítě nabídlo nevědomky všem potřebný odstup, jiný úhel pohledu.

Bylo by to krásné

Dnes se Carpenter mladší snaží o vlastní kariéru v NHL. V létě stihl oba přípravné kempy nováčků, s Islanders i s Devils. Měl mezi nimi týden. Jeho táta dokázal s Ďábly v roce 1995 vyhrát Stanley Cup jako aktivní hráč, to ještě syn nebyl na světě. Ve funkci asistenta působil v klubu při obou dalších titulech (2000 a 2003), ten druhý už si jeho potomek dobře pamatuje.

Geny mu bohužel nenadělily ani takové fyzické parametry, jaké měl otec. Se 180 centimetry je dnes pod průměrem a má to těžké. Svůj boj ale nevzdává. „Oba týmy, Islanders i Devils, se poohlížejí po tvrdě pracujících hráčích,“ řekl pro newyorské noviny Bobo. Právě v poctivé práci vidí šanci.

Bylo by samozřejmě krásné, kdyby se mu podařilo uchytit právě v New Jersey, kde jeho otec zanechal tak hlubokou stopu. „Bylo pro mě něco výjimečného pokoušet se prosadit zrovna u Devils. Je zvláštní dívat se po zdech na všechny ty tátovy fotky tady.“

„Rád bych šel v jeho stopách, vyhrál taky pár Stanley Cupů a oslavil je s ním. S díky bych mu tak vrátil, co všechno pro mě udělal,“ sní svůj sen jednadvacetiletý útočník.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter