Je Erik Karlsson nejlepším ofenzivním obráncem všech dob?

Pokaždé, když mezi hokejovými experty a fanoušky dojde k diskusi na téma Norrisovy trofeje pro nejlepšího obránce NHL, rozhoří se vášnivé debaty, podle jakých kritérií by se tato cena měla udělovat. Nechme teď stranou, zda letos v červnu převzal Erik Karlsson podruhé v kariéře Norris Trophy po zásluze nebo ne, a s tím související fakt, že švédskému obránci bývá vytýkána slabší obranná činnost. Zaměříme-li se pouze na ofenzivní stránku, Karlsson je bez pochyb nejlepším obráncem současnosti a dá se očekávat, že tomu tak minimálně nějakou tu dobu ještě bude. Jak ale kapitán Ottawy vychází ze srovnání s největšími hvězdami na tomto postu v historickém kontextu NHL?

Je vždycky velice obtížné srovnávat hráče jiných generací, opravdu spravedlivá komparace ani není možná. Hokej se každým novým desetiletím mění, a tak jsou například některé hlavní rekordy Wayna Gretzkyho již považovány za nepřekonatelné. Jedním z důvodu je i fakt, že v posledních letech padá v NHL stále méně gólů, zatímco ve slavných útočných dobách 80. let zažívala ofenzíva zlaté časy. Na základě čeho jsem si tedy dovolil jednotlivé obranné hvězdy z odlišných období porovnat?

Na papíře složitě vypadající proceduru, ale v praxi poměrně jednoduchou, nyní co nejsrozumitelněji vysvětlím. Prvním a stěžejním měřítkem pro porovnání je průměr bodů daného hráče na zápas. Ti z vás, kteří se v historii nejslavnější ligy světa orientují, jistě dobře ví, že v této statistice je naprosto nedostižný legendární Bobby Orr se svým průměrem 1,39 bodů na zápas. Dá se namítnout, že Orrovi k tomuto číslu pomohl i fakt, že s hokejem skončil kvůli zraněním už ve třiceti letech (totéž však lze objektivně použít i proti 25letému Karlssonovi), nicméně nikde není psáno, že by v nadcházející útočné éře v 80. letech nemohl svá čísla ještě vylepšit.

Do své analýzy jsem ale vložil ještě jeden prvek a to právě jak moc obtížné bylo v různých érách docílit vstřelené branky. Jak již bylo zmíněno výše, v dnešní době, kdy i nejlepší útočníci světa mají problémy překonat stobodovou hranici, nepřichází v úvahu, aby i ten nejlépe útočící bek tuto hranici překonával (jako tomu bylo v minulosti). Do statistiky je tedy přidáno číslo průměrného počtu vstřelených branek jednoho týmu za zápas v sezonách, ve kterých daný obránce působil v NHL. Možná by bylo ještě spravedlivější vypočítat hráčův podíl pouze na gólech jeho týmu, což by zohlednilo odlišnou kvalitu celků, ve kterých zmínění obránci nastupovali, nakonec jsem ale upřednostnil globálnější pohled na dané období, jenž více zohledňuje styl hry jako takový.

Ve výsledku nám tedy vyjde procentuální podíl průměrného počtu bodů daného obránce za jeden zápas na průměrném počtu golů vstřelených jedním týmem za zápas v období jeho kariéry. Jinými slovy, na kolika gólech průměrného týmu ve své éře by se obránce podílel. Logicky tedy čím vyšší číslo, tím lepší výsledek v této statistice, která se snaží o porovnání nejlepších ofenzivních obránců všech dob. Do mého porovnání byli zahrnuti pouze obránci, kteří odehráli alespoň 250 zápasů v NHL, ve kterých pak sbírali více jak třičtvrtě bodu na zápas (druhá podmínka těsně vyřazuje Nicklase Lidströma, jehož podíl lehce přesahuje hranici 25%). Obě podmínky splňuje pouze 15 beků a my si teď představíme sedmičku z nich, která se v pomyslném podílu přehoupla přes čtvrtinový podíl (25%).

7. Denis Potvin 27,29% (Islanders – 1 060 zápasů, 1 052 bodů)

Čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu s Ostrovany byl kapitán mužstva v jeho nejslavnější éře na začátku 80. let. Jeho sezónním maximem je 101 bodů v sezoně 1978-79, k více než tisícovce bodů v základní části si připsal navrch ještě úctyhodných 164 kanadských bodů ve vyřazovacích bojích. Potvin je trojnásobným držitelem Norris Trophy ze druhé poloviny 70. let, pětkrát se objevil v prvním all-star týmu ligy a hned ve své nováčkovské sezoně získal Calder Trophy.

6. Al MacInnis 27,47% (Flames, Blues – 1 416 zápasů, 1 274 bodů)

Bývalý obránce Calgary a St. Louis dnes pracuje jako poradce v missourském klubu. Jako hráč byl proslulý svou dělovou ránou, celkem čtyřikrát nastřílel přes 25 branek v sezoně. I MacInnis má na kontě Stanleyův pohár, v roce 1989 totiž dovedl svými 31 body v play-off k Poháru Calgary Flames. Dočkal se také jedné trofeje Jamese Norrise, stalo se tak v roce 1999, kdy byl nejlépe střílejícím bekem soutěže.

5. Erik Karlsson 27,86% (Senators – 411 zápasů, 314 bodů)

Umístění na pátém místě budiž mou odpovědí na otázku kladenou v titulku, i přesto se však jedná o skvělý výsledek švédského obránce, jenž se nachází v luxusní společnosti hvězdných hráčů (navíc jako jediný Evropan). Jako jediný z celé sedmičky zatím nemá na kontě Stanley Cup, což poukazuje i na fakt, že Ottawa zdaleka nemá tak silný výběr, jako tomu bylo v případě týmů ostatních zmíněných beků. I přesto si však připisuje ve své dosavadní kariéře velice slušnou porci bodů v období, kdy příliš gólů v NHL nepadá. Rodák z Landsbro navíc stihl už dvakrát získat Norris Trophy. Co se týče průměru bodů na zápas mezi aktivními obránci, za Karlssonem se nachází mladíci Parayko a Klingberg, kteří však ještě neodehráli dohromady ani stovku zápasů. Za relevantního pronásledovatele Karlssona je tak možné považovat až P.K. Subbana, který si udržuje kariérní průměr 0,63 bodů na zápas (Švéd je momentálně na cifře 0,76).

4. Brian Leetch 27,91% (Rangers, Maple Leafs, Bruins – 1 205 zápasů, 1 028 bodů)

Vítěz Stanley Cupu z roku 1994 strávil drtivou většinu kariéry v týmu Rangers, kde dlouhá léta působil jako lídr obrany. Ve výsledném podílu se nachází jen o chloupek před Karlssonem, stejně jako on má na kontě dvě trofeje pro nejlepšího obránce NHL. Rodák z Texasu patřil k nejlepším bekům soutěže v 90. letech, třikrát také reprezentoval Spojené státy na Olympijských hrách.

3. Ray Bourque 28,57% (Bruins, Avalanche – 1 612 zápasů, 1 579 bodů)

Příběh o trejdu osmičky draftu z roku 1979 zná snad každý fanoušek NHL. Po dvaceti sezonách strávených v Bostonu, z nichž hned v patnácti nastupoval jako klubový kapitán, dostal Bourque na stará kolena možnost zahrát si v týmu silného Colorada a pokusit se vyhrát vytoužený Stanley Cup. Na první pokus to ještě nevyšlo, na jaře 2001 však už ano a legenda Medvědů mohla pověsit brusle na hřebík. Raymond Bourque má na kontě pět Norrisových trofejí a hned 13x byl zařazen do prvního all-star týmu soutěže.

2. Paul Coffey 31,41% (Oilers, Penguins, Kings, Red Wings, Whalers, Flyers, Blackhawks, Hurricanes, Bruins – 1 409 zápasů, 1 531 bodů)

Legendární obránce stihl v NHL nastoupit za devět různých týmů, nejvíce se ale proslavil v dresu Oilers, kde byl součástí slavného týmu okolo Gretzkyho, se kterým vyhrál tři Stanley Cupy. Čtvrtý zářez pak přidal před 25 lety s týmem Pittsburghu, kde byl jeho spoluhráčem tehdy nováček Jaromír Jágr. Coffeyho čísla se dnes zdají naprosto neuvěřitelná, ontarijský rodák hned pětkrát překonal hranici 100 bodů za sezonu, přičemž v té nejlepší (1985-86) nastřílel nepředstavitelných 48 gólů. I přesto Paul vyhrál Norris Trophy „pouze“ třikrát.

1. Bobby Orr 44,44% (Bruins, Blackhawks – 657 zápasů, 915 bodů)

S naprostým přehledem ovládl tento žebříček Bobby Orr, jenž by se v průměrném týmu ve své éře podílel na téměř polovině branek. Dnes 67letá legenda bostonských Medvědů si podmanila NHL v 70. letech, kdy přitom soutěž nezažívala zrovna brankové hody. Orr si však v tomto období připsal šest po sobě jdoucích sezon s více jak sto body včetně dvou trofejí Arta Rosse pro nejproduktivnějšího hráče celé soutěže, což se žádnému jinému obránci nepovedlo. Kanaďan má na kontě rekordních osm trofejí pro nejlepšího zadáka soutěže, jeho takřka dokonalá kariéra čítá i dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu. Proč takřka dokonalá? Protože nebýt zraněného kolena, mohl legendární obránce předvádět svůj um ještě několik dalších let. Před pěti lety pak byla před TD Garden slavnostně odhalena jeho socha, která zachycuje pravděpodobně nejslavnější fotografii z hokejové historie po Bobbyho vítězném gólu v prodloužení finále 1970 proti St. Louis. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter