John kdo? ptají se v Brooklynu. Jsou ale Islanders opravdu tak dobří?

Pokud máte mezi přáteli fanoušky Islanders, zřejmě se nenajde ani jeden, který by nelitoval letního odchodu dlouholetého kapitána a tváře klubu Johna Tavarese. Ostrované však velmi rychle deklarovali, že nechtějí, aby se letošní sezóna nesla v duchu litování a zloby nad podpisem Tavarese v Torontu, a s novým týmem i novým kapitánem vyjeli vstříc novým výzvám. Prozatímní výsledek? Po 13 utkáních mají Newyorčané na kontě 17 bodů a pohybují se na čele divize i konference. Není však jejich radost předčasná?

Pět výher v řadě, mezi nimi dva cenné triumfy nad Pittsburghem, a z týmu, který měl okupovat dolní patra Metropolitní divize i Východní konference, je najednou jeden z lídrů obou dvou skupin. Je ale opravdu nasnadě slavit?

Sérii pěti vítězství za sebou budou hráči Islanders hájit v dnešním utkání proti Montrealu. A ať už jejich duel skončí jakkoli, je vysoce pravděpodobné, že se budou spíše než na častou střelbu a pozitivní pokročilé statistiky spoléhat na střeleckou úspěšnost a úspěšnost zákroků – tedy dvě hodnoty, které můžou čas od času klesat a stoupat – a indikují tak, jakou smůlu, resp. štěstí daný tým má.

Průměrná hodnota součtu těchto dvou statistik se pohybuje okolo 100 %, což se dá označit za zlatý střed. Při posuzování smůly, nebo štěstí se samozřejmě nedá explicitně spoléhat na pravidlo „kdo má mnohem více než 100 %, má štěstí, kdo mnohem méně než 100 %, má smůlu“, ve většině případů to tak ale je.

Hodnotu mohou samozřejmě zvyšovat výkony nadprůměrných gólmanů či přítomnost kanonýrů v týmu. Proto se nedivte, že Tampa Bay se Stevenem Stamkosem a Nikitou Kučerovem a Andrejem Vasilevským bude mít obě úspěšnosti vyšší než jiná mužstva, mají zkrátka lepší „personál.“

To ovšem není případ Islanders.

Svěřenci Barryho Trotze mají po 13 zápasech bilanci 8-4-1, průměrně dávají 3,15 branek za zápas (12. místo), inkasují 2,31 gólů za utkání (třetí místo!), mají 13. nejlepší přesilovku (22,5 %) a 14. nejlepší oslabení (80,5 %). To vše vypadá pozitivně, pokročilé statistiky však odhalují, že není radno soudit knihu podle obalu.

V Corsi statistice (poměr všech vystřelených/inkasovaných střeleckých pokusů) jsou totiž Ostrované s 42,73 % na 29. místě, na stejné pozici se s 42,74 % nacházejí ve Fenwicku (poměr vystřelených/inkasovaných nezblokovaných střeleckých pokusů), v poměru střel na branku (43,07 %), poměru šancí ke skórování (42,18 %) i poměru vysoce nebezpečných šancí ke skórování (42,33 %).

Proč se jim tedy daří? Odpověď je jednoduchá – mají na své straně úspěšnost střelby i zákroků. Hráči brooklynského klubu proměňují v průměru 10,59 % svých střel při hře 5 na 5 (druhé nejlepší číslo v lize) a brankáři zastavují 94,66 % střel soupeřů. Celkový součet 105,2 % (nejvyšší v lize) tak dává najevo, že se na Newyorčany usmála štěstěna.

Stejný závěr lze vyvodit i z pohledu na individuální statistiky. 10 z 13 nejproduktivnějších hráčů Islanders má vyšší než 13% úspěšnost zákroků, pět jich má vyšší než 20% úspěšnost zákroků a jeden dokonce 40% úspěšnost zákroků (Valtteri Filppula – čtyři góly).

Nejlepší střelec týmu Brock Nelson (sedm branek) má 24,14% úspěšnost, dva nejproduktivnější hráči Josh Bailey (13,04 %) a Anders Lee (13,51 %) ovšem nijak nadprůměrná čísla ve srovnání se svými předchozími kariérními průměry nemají (Bailey o 2,04 % vyšší, Lee dokonce o 1,09 % nižší).

Co však člověka skutečně takříkajíc zvedne ze židle, jsou výkony maskovaných mužů v brankovišti. Brankáři jsou dlouhodobě slabinou organizace – vždyť jenom mezi sezónami 2015/16 až 2017/18 (246 zápasů) měli gólmani Islanders čtvrtou nejhorší úspěšnost zákroků v celé NHL při hře 5 na 5 (91,97 %).

Je tak skutečně s podivem, že Thomas Greiss (94,44 %) a Robin Lehner (92,83 %) dokázali najednou společně toto číslo vytáhnout na 94,66 % při hře 5 na 5. Přitom jejich předchozí kariérní úspěšnosti jsou výrazně nižší – Greiss jí má na 91,2 %, Lehner na 91,5 %.

Ať už jde o úspěšnosti střelby nebo zákroků, všechno poukazuje na to, že Ostrované budou muset začít více střílet a lépe bránit, protože na to, že jim budou střely hojně padat do sítě a že dva přinejmenším průměrní brankáři budou předvádět nadprůměrné výkony, nelze v dlouhodobém horizontu spoléhat.

Možná že by se ten John Kdo přece jenom hodil.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter