Němí svědci historie: Chicago Stadium – nejhlučnější aréna v NHL

Původní hokejové arény. Kdyby mohly mluvit, měly by zatraceně co vyprávět! Přihlížely rozmachu lední hry v Kanadě i USA. Vzdor době, ve které vznikaly, nabízely solidní komfort a tisíce míst k sezení. Dříve narození hokejisté si považují za čest, že zažili jejich atmosféru.

Náročné začátky

Hala Chicago Stadium byla otevřená 28. března 1929. Domovem hokejových Blackhawks se stala pro roky 1929-94. Doma tady byli také Bulls (1967-1994), včetně basketbalové ikony Michaela Jordana. Výstavba haly stála 7 miliónů dolarů. S kapacitou 15 tisíc diváků byla v době otevření zmiňována jako největší hala světa. Absolutní kapacitou se snad mohla měřit ještě newyorská Madison Square Garden, kde ale nebylo zdaleka tolik míst k sezení.

Chicago Stadium postavil Paddy Harmon, velký fanoušek ledního hokeje. Byl přesvědčený o tom, že hokejový klub NHL by „Windy City“ slušel a že by ho tehdy třímiliónová metropole uživila. Na pohovorech s ligou však neuspěl v souboji s Fredericem McLaughlinem, zakladatelem Black Hawks, jež vznikli 1926. Harmon se tak pustil aspoň do výstavby haly, se kterou se počítalo i pro další sporty. První akcí z 28. března 1929 byl boxerský zápas.

„Nejpříjemnější a největší sportovní stadión v Americe byl otevřen minulou noc v ulici West Madison,“ komentovaly místní noviny návštěvu 25 tisíc lidí, které hala pojala kolem malého boxerského ringu.

Dva a půl miliónu dolarů vrazil Harmon do kšeftu ze svého, na zbylých 4,5 mil. sehnal investory mezi známými, kteří se ho pak ale snažili vyšachovat. Krátce poté, co skončil ve funkci prezidenta Stadium, došlo k urychlené dohodě s Black Hawks (tehdy ještě psáno odděleně), a bylo to prý podle not McLaughlinova klubu. Když Harmon o rok později zemřel při autonehodě, měl v kapse jen tři dolary a na pohřeb se mu skládali nejbližší přátelé.

První utkání zde Černí Jestřábi odehráli 15. prosince 1929 před 14 212 diváky. To bylo o 6 000 víc, než na ně chodilo v předešlé Chicago Coliseum. Fotografie je z roku 1930, rok po otevření. Na zápas čekalo 16 tisíc lidí. Na konci velké ekonomické deprese 1933 padl stadión do konkurzu, v roce 1935 jej koupili realitní magnáti James E. Norris a Arthur Wirtz.

Skvělá atmosféra, trudné výsledky

Říká se, že Chicago Stadium si rychle vybudovalo pověst „nejhlučnější haly světa“. A pozor, platilo to pro hokej i pro basketbal. Každý zápas prý tady připomínal sedmé finále Stanley Cupu. Tvrdili to nejen místní. „Bylo fakt těžké tam hrát. Museli jste přežít nejmíň deset minut, než jste se vůbec dostali k vlastnímu hernímu plánu,“ říkal bývalý útočník Detroitu Paul Ysebaert.

Atmosféra začínala už se zpíváním hymny. V hale byly také největší varhany v Severní Americe – sexteto klávesnic ovládal po desítky let Al Melgard. S koncem stadiónu se varhany stěhovaly do muzea. „Nejlepší aréna v NHL bylo Chicago Stadium. A byl bych překvapený, kdyby kdokoli říkal něco jiného,“ tvrdil třeba Brian Burke, zkušený funkcionářský matador NHL.

Zřejmě nejsilnější hokejovou éru zažilo Chicago v šedesátých letech s Bobbym Hullem a Stanem Mikitou. Byl z toho nakonec jen jeden Stanley Cup (1961), oba borci ale vytvořili s určitostí jednu z nejúdernějších ofenzivních dvojic v historii ligy. Velkolepou kariéru rozjel po jejich boku Phil Esposito (v Chicagu 1963-67). Vyřazené číslo zde má po zásluze také brácha Tony, brankářská legenda, která odchytala v Chicagu drtivou většinu kariéry.

V semifinále play off 1971, když Blackhawks porazili v sedmém zápase Rangers 4:2, hulákal komentátor Dan Kelly do éteru: „Cítím, jak se naše komentátorská budka třese!“ Ve finále to - jako obvykle - o kousek nevyšlo. Hawks padli s Montrealem v sedmi utkáních. V sezónách 1960-73 hrálo Chicago finále pětkrát, z toho čtyřikrát prohrálo.

Specifikem Chicago Stadium byly původní, analogické, „ručičkové“ hodiny. V Bostonu a Detroitu byly dlouho podobné, i tady ale v průběhu šedesátých let přešli na digitální. Říkalo se, že když domácí Jestřábi potřebovali, běžely hodiny pozpátku. Hosté měli mlhavou představu, kolik času z utkání nebo z přesilovky přesně zbývá, a když se to hodilo, hlasatel v tomto směru oněměl. Na digitální ukazatel skóre a digitální hodiny přešli v Chicagu až v září 1975.

Přesný rozpis kapacity v čase uvádíme opět pod článkem, do haly se ale zpravidla díky „pružné“ zóně k stání vměstnalo výrazně víc lidí. Obvykle se uváděla kulatá návštěva 18 500 až 20 000. Nejvyšší zaznamenaná návštěva v souvislosti s NHL je 20 069 diváků na utkání play off 10. dubna 1982 mezi Chicagem a Minnesota North Stars.

Poslední zápas odehráli Blackhawks v hale Stadium 14. dubna 1994. Přítomny byly všechny klubové legendy. Na ledě prohráli domácí s Torontem 4:6, nicméně postup do play off je to nestálo. V prvním kole se utkali opět s Torontem, s nímž vypadli v šesti zápasech. Úplně poslední duel tak Jestřábi v této hale sehráli 28. dubna 1994 (0:1).

Když se Blackhawks a Bulls přestěhovali do nového United Centera, bylo Chicago Stadium v roce 1995 zbouráno. Televize CNN přinesla záběry hokejových a basketbalových fanoušků, kteří brečeli, když se demoliční koule zahryzla do kultovní budovy.

Kapacita haly Chicago Stadium (pro hokej) v čase:
1929-52 – 16 000
1952-84 – 16 666
1984-94 – 17 317 (18 472 s místy k stání)

Vyřazená čísla:
#1 Glen Hall
#3 Keith Magnuson
#9 Bobby Hull
#18 Denis Savard
#21 Stan Mikita
#35 Tony Esposito
#99 Wayne Gretzky

Předešlé díly:
Němí svědci historie: První hokejové chrámy vznikaly už před 150 lety
Němí svědci historie: Montrealské Forum, hala opředená nejvíc příběhy 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter