Petr Adler: Dacjukův odchod by neměl Wings zbarvit vlasy do běla

Detroit Red Wings na případném odchodu Kouzelníka Pavla Dacjuka do Ruska patrně neprodělají. Jakkoliv první zprávy naznačovaly, že by svým krokem mohl způsobit svému mužstvu nejednu vrásku, podle zasvěcených to tak nevypadá.

Děje se toto: Dacjuk zná dějiny NHL poměrně dobře. Proto byl po vyřazení Wings mladšími Tampa Bay Lightning hned v prvním kole Stanleyova poháru o svých plánech nápadně zticha. Sice řekl před několika dny, že se asi vrátí do Ruska, ale když si soupeři po utkání třásli rukama, neřekl o své budoucnosti ani slovo. Novinářům pak řekl, že si dá na čas. Na jaký čas? Alespoň několik dnů.

Dacujk se ponaučil z příkladu Waynea Gretzkyho. Ten v roce 1993 zjistil, že není moc vtipné ohlašovat po právě prohraném finále soutěže o Stanleyův pohár, že to bylo krásné, ale že toho bylo dost. Když Montreal Canadiens upřeli v pátém zápase finále onoho roku Los Angeles Kings snahu o první pohár v dějinách mužstva, Gretzky cestou do kabiny řekl, že končí. V přímém televizním přenosu.

A pak hrál až do jara 1999.

Gretzky byl tenkrát vzteklý sám na sebe: v onom závěrečném zápasu finále mu nepřipsali ani střelu, tak dobře si ho Canadiens ohlídali.

U Dacjuka je to trochu jinak. V Rusku mu dorůstá dcera z prvního manželství. Dacjuk s ní tráví hodiny na telefonu. Snaží se ji pomoci s jejími pubertálními potížemi alespoň otcovskou radou. A teď se začal domnívat, že dcera potřebuje mít tátu někde poblíž, ne za mořem slané vody.

Je jedno, zda má pravdu nebo ne. Není jedno, že to tak cítí.

Když se o tom zmínil původně, řekl, že ví, že to bude pro mužstvo těžké. Nejen herně, ostatně, Dacjuk ví, že každý jsme nahraditelný, ale proto, že jakkoliv bude pryč a nebude brát od Wings ani halíř, přesto se jeho sedm-a-půl-miliónová výplata bude započítávat do mzdového stropu mužstva. To by teoreticky znamenalo, že Wings přijdou o hráče, ale nebudou mít v účetnictví volné peníze na nového. V kapse je mít budou, v účtárně nikoliv.

Obdivuhodný přemet

Říká se tomu tvůrčí účetnictví (creative accounting). Dacjuk se před dvěma lety upsal Wings na tři roky za 22.5 miliónů dolarů. To už mu bylo 35 let.

To znamená, že smlouva bude platit, i kdyby odešel úředně do důchodu.

To není šílenství: na tomhle trvala liga při vyjednávání nové kolektivní smlouvy. Učinila tak proto, že si přála zabránit svým mužstvům, aby dávala stárnoucím hráčům dlouhodobé smlouvy za veliké peníze jen proto, že se tím uměle sníží zatížení mzdového stropu ve chvíli, kdy se ten hráč rozhodne pověsit brusle na hřebík. Liga moc dobře tušila, že při vyjednávaní takových smluv věděly obě strany moc dobře, jak to nakonec dopadne. Vše probíhalo podle pravidla, kterému se v Čechách říká já na bráchu, brácha na mně. V Severní Americe je to úsloví známo jako “ty poškrábeš záda mně, já je poškrábu tobě” (you’ll scratch my back, and I’ll scratch yours).

Kdyby se Dacjuk rozhodl, že se nevrátí, a nedostavil se do tréninkového tábora Wings nebo jiného mužstva, které by získalo práva na jeho služby výměnou, dostalo by se mu zaslouženě zákazu hry (distance), a mužstvo, kterému by patřila ta smlouva, by nemuselo platit ani halíř.

Jenže to by nemohl hrát ani v Rusku: KHL sice skřípala zuby, ale nakonec souhlasila, že bude respektovat smlouvy NHL. Že NHL respektuje smlouvy KHL, to není nic zvláštního: každý sebe si vážící severoamerický podnik ví, že smlouvy jsou znamením souhlasu obou stran, a jen darebák je porušuje.

A teď přijde to překvapení: je velice možné, že vedení Wings přesvědčí Dacjuka, aby důchodové papíry podepsal a odevzdal lize (a jejím odborům NHLPA) až poté, kdy detroitští vymění práva na jeho služby někam jinam.

Mzdový strop je totiž pouze jednou části způsobu rozpočítávání výplat. NHLPA při vyjednávání prosadila, že musí být nejen strop, ale i podlaha, neboli částka, pod níž nesmí jít jediné mužstvo ligy. Letošní strop byl 71.4 miliónů dolarů na mužstvo na sezónu, zatímco podlaha byla poměrně mizerných 52.8 miliónů dolarů na mužstvo na sezónu.

Dělá se to takhle (konkrétní příklad): Arizona Coyotes se pohybovali kolem podlahy. Nabídli Philadelphia Flyers oboustranně výhodnou výměnu: dejte nám smlouvu obránce Chrise Prongera buď za místa ve výběru nebo za mladíky. Flyers kývli. Jejich mzdový fond, který se teoreticky mohl přiblížit stropu, se rázem snížil o 4.9 miliónů dolarů ročně. O stejnou částku se zvýšil mzdový fond Coyotes. Místo bezmála pěti miliónů zaplatili Prongerovi letos něco kolem pěti set tisíc. Do mzdového fondu se jim tedy počítá něco přes pět miliónů, a z toho zaplatili pouze půlku jednoho z nich.

Jsou nad podlahou a ani to tolik nebolelo.

Jistota je jistota

Arizona si navíc mohla být jistá: Pronger nehrál kvůli zranění už od roku 2011, a je naprosto zřejmé, že už se do ligy nevrátí. Alespoň ne jako hráč.

V případě Dacjuka to bude mít chudé mužstvo ještě jednodušší. Zatímco Coyotes budou muset Prongerovi dát ještě jednou půlku miliónů dolarů (za příští sezónu), nový vlastník hráčských práv Pavla Dacjuka si přičte ke svému mzdovému fondu 7.5 miliónů dolarů, a nezaplatí mu ani ň.

Podle zákulisních informací je zřejmé, že Dacjuk nebude protestovat a nad doložkou, podle které ho mužstvo nesmí nikam přestěhovat bez jeho souhlasu (no-movement clause, čili NMC), jenom pokrčí rameny.

V tuto chvíli to vypadá, že mzdový strop pro příští sezónu by se snad (optimisticky řečeno) mohl zvýšit až na 74 milióny dolarů, což by podle složitých výpočtů, plných zlomků, průměrů a jiných trojčlenek, zahrnutých v kolektivní smlouvě, znamenalo, že podlaha by se zvedla k 55 miliónům.

Účetnictví takových Carolina Hurricanes nebo New Jersey Devils už teď dává najevo, že ona podlaha je pro ně cílem málem nedostižným.

Další zákulisní informace naznačují, že se Wings ohlásilo s nabídkami už alespoň půl tuctu mužstev.

Jistě, otázka je, zda Dacjuk nakonec dokáže přesvědčit svoji bývalou manželku Světlanu, aby pustila jejich dceru Jelizavetu za ním do Ameriky, a zda přesvědčí svoji nynější manželku Marii, že jejich dcera Vasilisa by jistě ocenila přítomnost starší sestřičky. Kdyby se mu to povedlo, bylo by po dohadech (a chudá mužstva by musela začít hledat jinde).

Když si Wings po závěrečném zápasu třásli pravicemi s hráči Lightning, mnohý z vítězů Dacjuka objímal s pocitem, že ho na ledě NHL vidí naposledy. Mnozí se ozvali prostřednictvím nejrůznějších tzv. sociálních sítí (nejčastěji Twitteru), že by to byla ohromná škoda, kdyby Dacjuk odešel. A jeho spoluhráč Niklas Kronwall to řekl za všechny Wings: “Opravdu doufám, že to nebyl jeho poslední zápas.”

Ale ať už je tomu jakkoliv, Wings neprodělají v žádném případě: buď jim zůstane Dacjuk, nebo přijdou o zátěž ve mzdovém stropu.

A to je právě kouzlo tvůrčího účetnictví.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter