Petr Adler: Evander Kane se ozval proti rasistickým útokům

Politika do sportu nepatří, a sport do politiky také ne. Politika se týká společnosti jako takové, jenže společnost, zdá se, dosud nedospěla. Takže útočník San Jose S harks Evander Kane považoval za nutné se ohradit, když jakýsi jemu neznámý člověk použil společenské sítě jménem Instagram, aby sdělil jemu (ale i zbytku světa) svůj rasové založený názor.

Onen jedinec, který se domnívá, že hokej je hrou výlučně pro silné bílé může, Kanea požádal, aby zůstal u košíkové.

Špičkové košíkové v její nejvyšší soutěži NBA vévodí, jak známo, hráči černé pleti. Kaneova pokožka je černá.

Takže když nějaký zhovadilec přidal do sociální sítě Instagram moudro, že by se Kane měl raději věnovat košíkové, odpověděl hokejista s veškerou zdvořilostí na sociální síti Twitter, že sice má košíkovou rád, ale hokej že je jeho zaměstnáním.

A pak, veden řadou podobných zkušeností, se rozepsal, že s tím rasismem je zapotřebí konečně něco podniknout. Jako, třeba, vymýtit.

Jak vymýtit lidskou hloupost, to neřekl. Ani nemohl, protože tohle je otázka, na níž nezná odpověď vůbec nikdo.

Český autor, herec a myslitel Jan Werich to vyjádřil přesně: nad lidskou hloupostí se nedá vyhrát, ale nesmíme s ní přestat bojovat.

Méněcennost co životní názor

Kdyby to bylo jednou, že se v davu najde hovado, které si řeší své pocity méněcennosti tím, že uráží jiné, zvláště ty, kteří jsou viditelně odlišní, byla by to jedna věc.

Kane ale tvrdí, že podobné věci slýchává častěji. Zajímavé na tom celém je, že převážně urážka zazní z davu: takový křikloun sice většinou ví, že dělá něco nepřístojného, ale domnívá se, že mu to projde. Hledejte jehlu v kupce sena.

Je to prapodivná (a ohyzdná) tradice, že nejvíce podobných urážek zažijí hokejisté. Patrně proto, že si je primitivové podvědomě spojují s horkou Afrikou, kde led najdete snad jedině na dně sklínky s ohnivou vodou. A když vidí, že nadaný kluk černé barvy hraje lépe než jejich bělostné dítko, vylévají si vztek. Je dokonale jedno, zda kterékoliv z těch dětí doroste na úroveň špičkového hokejisty, který nosí domů oenize, o jakých se nám ostatním nikdy nezdálo. Takový rodič má za smrtelnou urážku, když jeho dítě není na špici. A když navíc vidí, že na špici je osoba jiné barvy pleti, vidí rudě.

Zkuste se vzít do kůže takového malého kluka, po kterém rodiče jeho bílých spoluhráčů hází banány (mnozí bílí spoluhráči se v takových chvílích za své rodiče stydí), a který to všechno překoná, aby se z něj nakonec stal hokejista tak špičkový, že se dostane až do NHL (a Kane hraje v nejvyšší soutěži už deset let).

Není tedy vůbec divu, že si Kane urážlivých pokřiků všímá. Co jiného mu zbývá? Když seděl v Denveru na trestné lavici v pohárovém zápase San Jose Sharks proti místním Colorado Avalanche, dozvěděl se (zase), že má jít hrát košíkovou.

Je zajímavé, podotýká k tomu Kane, že třeba v americkém fotbalu (NFL), v košíkové (NBA) nebo v baseballu (MLB) mají pravidla, jak zacházet s projevy rasismu. NHL nemá nic takového, ale měla by mít, dodává.

Pak je tady také otázka dvojího metru.

Před časem, v době minulé výluky (2012-2013) se Evander Kane nechal vyfotit v městě hříchu (Las Vegas), an drží v roce značné množství stodolarových bankovek, rozložených jako karty do mariáše. Tohle by smrdělo průšvihem, i kdyby byl bělejší než Wayne Gretzky: hokejoví nadšenci byli znechucení, že jejich miláčci jsou nenasytní chamtivci, kteří způsobují, že stadióny NHL zejí prázdnotou, a tady jim najednou nějaký frajírek drze ukazuje, že si to může dovolit.

A teď ještě to byl Evander Kane. Černoch.

Kane připouští, že to znechucení mohlo znásobit, že tou dobou hrával v Kanadě (za Winnipeg Jets). A třeba fotbalista Wes Welker, který tou dobou hrával za New England Patriots (dnes je asistentem kouče u San Francisco 49s), rozhazoval v přímém televizním přenosu z dostihů Kentucky Derby stodolarovky na všechny strany, a podle mínění většiny byl strašně srandovní. Až okouzlující.

Jenže Wes Welker je běloch. Rozhodně neslyšel výkřiky jako, co si to ten zatracenej negr dovoluje!

Evander Kane nepředstírá, že by věděl, co s tím. Jenom říká, že dokud se hokej s otázkou rasismu nevyrovná, dokud nepřipustí, že ta otázka tady je, bude pořád mít hlavu v písku.

Učené spory

V rámci útoků tzv. politické korektnosti na zdravé myšlení a základní selský rozum, se stal rasismus bubákem, jehož mnozí (často a úspěšně) zneužívají.

Je znám případ, kdy universitní profesor v kanadském Ontariu sepsal práci, v níž na základě nejrůznějších čísel a dalších údajů dovodil, proč jsou sportovci černé barvy pleti lepší v tom nebo onom, a proč jsou, kupříkladu, občané žluté barvy pleti lepší v něčem úplně jiném. Popisoval dějinný vývoj, podnební podmínky, prostě řadu dalších ukazatelů, které mohou ovlivnit obecnější stavbu kyseliny jménem DNA. Tahle látka ovlivňuje, kdo jsme, co umíme, jak vypadáme. A je dědičná. Podle řady vědců dokonce společné dějiny národů způsobují vznik společné DNA, která vcede k tomu, že tihle jsou pořádkumilovní, zatímco tamti strašně rádi mluví nahlas, mávaje přitom rukama a koulíce přitom očima.

Je to rasismus? Odpověď je prostá: není. Je to pravda.

Rasimus ale bude, když se někdo, třeba, spolehne na to, že ten nebo onen národ umí nebo neumí tohle nebo tamto. Neposoudí schopnosti uchazeče o místo dle uchazečových osobních schopností, ale podle jeho původu. A to už rasismus je.

Ovšem: jestli třeba majitel nějakého podniku nepřijme účetního, který řemeslo ovládá jako málokdo jiný, jenom proto, že uchazeč je černé pleti, a raději přijme bělocha, který je sice pitomý, ale bílý, pak ten majitel škodí sám sobě.

Hloupé na tom je jen to, že tohle vědomí odmítnutému uchazeči nepomůže.

A pak je tu ještě jeden ohled.

Israelský spisovatel Ephraim Kishon kdysi popsal, jak komunistické Československo uspořádalo jakýsi mezinárodní mládežnický sjezd (komunisté si v podobných podnicích doslova libovali).

Přijela i skupina israelských mládežníků. Zajisté levicových, jinak by je komunisté nepozvali.

A teď se to stalo: českoslovenští komunističtí mládežníci chodili za stolem, za nímž seděli zástupci Israele, a zlostně syčeli: Židi! Židi!

Co to říkají? zeptal se někdo z israelských zástupců.

Dostalo se mu doslovného překladu, a on pokrčil rameny: no a? Jsme. Jim to vadí? Nám ne.

Nádherně logický přístup. Jenže: když na vás od útlého dětství plivou jen kvůli tomu, že jste tmavší pleti, přestane vás to za čas bavit.

Evander Kane na to upozornil. Netvářil se, že by znal řešení. Ono také snad ani žádné není. Stát přece nemůže utrácet peníze daňových poplatníků na nákup nábojů, aby nechal vystřílet všechny pitomce, rasisty počínaje a kdo ví, kým vším ještě konče. A ne proto, že by to byl zatraceně drahý špás. Proto, že by tím ochudil svobodu slova.

Jak již řečeno, politika do sportu nepatří, a sport do politiky také ne.

A jak již také řečeno, bitva s blbstvím je nekonečná.

Ale Evander Kane má pravdu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter