Petr Adler: NHL a politická korektnost, jak se to rýmuje?

Patří politika do sportu? A sport do politiky? Mnozí sice říkají, že ne, ale vedení NHL se muselo vyjádřit k návrhu zákona, který postupuje sněmovnou státu Texas, a kterému se říká “záchodový návrh” (bathroom bill). Jde o zásadní otázku: jakých veřejných záchodků smí používat osoby, které v občanském průkazu mají uvedeno nějaké pohlaví, ale ony samy se cítí být někým jiným?

Skupiny, které představují nejrůznější druhy tzv. třetích pohlaví se na jaře do NHL pustily nepěkně zostra: kapitán Anaheim Ducks Ryan Getzlaf se údajně ve třetím kole Stanleyova poháru měl dopustit výroku vůči jednomu z rozhodčích, a ten rozhodčí Getzlafův výrok označil za urážlivý vůči lidem, kteří planou touhou po lidech téhož pohlaví jako jsou oni. Cizím slovem se takovému výroku říká homofobní. Jakkoliv se tenkrát mnozí ozvali, že uražené skupiny dělají z komára velblouda, liga nicméně usoudila, že je tu něco špatně. Ryanovi Getzlafovi se kromě trestu ve hře nic nestalo, a tahle okolnost se stala předmětem palcových titulků.

Ale když NHL oznámila, že vstupní výběr roku 2018 (entry draft) se bude konat v Dallasu, ohlásily se tyto skupiny znovu. Nejen, že liga nepotrestala Getzlafa, ale teď ještě odměňuje tak prestižním podnikem jako je výběr hráčů stát, který se chystá přijmout homofobni zákon.

V tu chvíli se liga rozhodla, že musí zasáhnout.

Učinila tak, alespoň prozatím, veřejným prohlášením, kterým vyjadřuje svůj zásadní nesouhlas se záchodovým návrhem. Dallas Stars, kteří budou pořadateli výběru, učinili totéž.

Citlivá otázka

Nezatajujme si, že tyhle a podobné otázky vzbuzují někdy až nezdravé vášně. Došlo to tak daleko, že většina severoamerických webových stránek, které přinesly zprávu buď o stanovisku Stars nebo o názoru NHL, případně o názorech obou, předem oznámila, že k těmto zprávám neotevřou možnost čtenářských diskusí (comments are turned off for this story).

Někteří tvrdí, že skupiny, které zastupují tzv. osoby třetích pohlaví jsou často až zbytečně neústupné. Tváří se až dogmaticky a prosazují svoji ideologii bez jediného pardonu. Něco na tom je. Přinejmenším proto, že se tyto skupiny tváří děsně levicově, aniž by tušily, že ve všech hlavních formách socialismu (fašismu, komunismu, nacismu) vlády tzv. nestandartni vztahy označovaly za nenormální, nemorální, ba zločinné (s příslušnými ustanoveními v trestních zákonech).

Jiní tvrdí, že jim jejich náboženství nedovoluje, aby souhlasili s jakýmkoliv podobným chováním, které také označují za nenormální a nemorální. Na tom náboženském názoru zajisté také něco je. Třeba to, že každé náboženství je sbírkou pravidel a nařízení, jimiž se věřící mají řídit, často aniž by věděli proč. Čili ideologie.

Pak jsou tu jiní, kteří prostě nechápou. Zvláště, když obecné povědomí (celkem právem) tvrdí, že osoby tzv. třetího pohlaví tvoří málem zanedbatelný zlomek celkového počtu obyvatel. I na tom něco je. Zvláště ve chvílích, kdy čtou ve zprávách, že jacísi kanadští rodiče zapověděli, aby jejich novorozenci bylo do rodného listu zapsáno jeho pohlaví, ačkoliv jeho vnější znaky byly jinak viditelné prostým okem. Dítě, řekli rodiče, se rozhodně samo, až vyroste. A úřad kývnul.

Mnozí ovšem soudí, že skutečnou demokracii poznáme podle jejího vztahu k menšinám a jejich názorům. Stejně tak mnozí tvrdí, že to je sice pravda, ale v opravdové demokracii se společnost má řídit názorem většiny, a vztah k menšině se má omezit na to, že ji nechá prostor k vlastnímu vyjádření. Jednou, říkají zastánci této myšlenky, se z menšiny může stát většina. I na tom něco je. Až na to, že může dojít ke stavu, kterému se v hovorové angličtině říká vrtění psem (wagging the dog). A rázem je po demokracii jako vládě většiny.

Jenže tady se dostáváme do prekérního prostředí. Hokejista, v očích obecenstva, je naprostý chlapák, zatímco osoby třetího pohlaví, když to jsou muži, jsou v očích téhož obecenstva většinou zženštilé baby. Skutečnost sice tenhle názor vyvrátí poměrně lehce, ale většinu příznivců hokeje nepřesvědčí ani sebelépe prokázaná skutečnost. Slovo fanoušek přece pochází ze slova fanatik. Ostatně, opravdové fanoušky nepřesvědčí ani to, že v americkém fotbalu, který si co do tvrdosti s hokejem rozhodně nezadá, už pár hráčů připustilo zcela veřejně, že nejsou heterosexuální. A nebyli to žádní špatní hráči.

Není také známo, zda některý z hokejistů, dnešních nebo dřívějších, patří nebo patřil ke třetímu pohlaví. Řeči se sice mluví, ale zatím se nepřihlásil žádný z hráčů. Že by mezi více než sedmi stovkami členů NHL nebyl ani jediný?

Kdo má právo hrát?

NHL před časem vyhlásila hnutí o tom, že právo hrát má každý, bez ohledu na jeho sexuální orientaci. Jmenuje se You Can Play (Můžete hrát), a vzniklo za tragických okolností.

Brendan Burke, nejmladší syn Briana Burkeho, tehdy generálního manažera Toronto Maple Leafs, dnes šéfa hokejových operací Calgary Flames, hrál za Redhawks, hokejové mužstvo university v Miami, a byl také jeho generálním manažerem. Byl prvním z hokejistů (a zatím jediným), kdo ohlásil svoji homosexualitu. V hokejových kruzích se říká, že jako člověk, který měl k NHL (prostřednictvím svého otce) nejblíže, byl v hokejovém světě první.

Brendan Burke bouřil proti předsudkům namířeným vůči homosexuálním sportovcům. Není sice moc známo o nějakých ústrcích, alespoň veřejně nikoliv, ale hnutí se rozrostlo.

Když Brendan Burke zahynul ve svých pouhých dvaadvaceti letech v automobilové bouračce, rozhodla se NHL, že uctí jeho památku tím, že zřídí pracovní stáže v jeho jméně ve všech svých mužstvech.

Heterosexuální jedinci si mohou ušetřit práci s přihláškou.

Brian Burke se pravidelně zúčastňuje průvodů osob třetího pohlaví (tzv. Gay Pride Parade).

NHL se domnívala, že celou věc ošetřila jak jen bylo možné.

A teď najednou stojí tváří v tvář “záchodovému návrhu.”

Takže zástupce komisaře ligy Bill Daly měl za nezbytné sepsat stanovisko NHL.

“Jsme zásadně proti návrhu zákona v jeho původní podobě,” uvedl Daly své prohlášení. “Doufáme a očekáváme, že se z něj v této podobě nestane zákon. V případě, že by k tomu došlo, budeme samozřejmě nuceni přehodnotit situaci.”

Otevřenější pohrůžka na hraně zákona snad nemohla vzniknout.

O čem ten zákon je?

Shrnuto do několika slov: návrh zákona požaduje, aby osoby, které se bytostně cítí být někým jiným, tzv. transgender, používaly ve veřejných budovách záchodků podle toho, jakého pohlaví jsou podle svých rodných listů nebo občanských průkazů.

Odpůrci návrhu tvrdí, že jde o nehorázný zásah do práv škol a místních úřadů, které tím pádem nemohou rozhodovat o zacházení s lidmi této orientace. Za tím vším stojí náboženská pravice, tvrdí odpůrci návrhu, a jdou tak daleko, že dodávají, že návrh vrací Texas do dob, kdy byly oddělené veřejné záchodky pro bílé a černé.

President Dallas Stars Jim Lites zkusil nalít trochu oleje na rozbouřené vody: “Dallas Stars rozhodně nesouhlasí s jakýmkoliv zákonem, který může být vnímán jako diskriminační, včetně navrhovaného zákona o záchodech. Vítáme příznivce z celého světa, a za naše mužstvo hrají hokejisté z půl tuctu zemí. Dallas vítá všechny, a my také.”

Tady je důležité jedno slovo: vnímán. Tedy: ne, že zákon je, ale že může být vnímán jako diskriminační.

Ne, že by byla NHL první.

Košíkářská NBA přesunula svůj letošní zápas hvězd z Charlotte, neboť zákon Severní Karolíny údajně omezil ochranu třetího pohlaví před diskriminací. Liga nejdříve hrozila, zákonodárci tedy usedli, aby zákon přezkoumali. Usoudili, že je v naprostém pořádku, a NBA krátce poté oznámila, že zápas hvězd se uskuteční v New Orleans. A tak se také stalo.

NHL se dostala do osidel ďáblových. Bude-li tančit jak píská drtivá (avšak hlasitá) menšina obyvatelstva, může přijít o platící diváky. Těžko může očekávat, že by ona drtivá (avšak hlasitá) menšina obyvatelstva dokázala zaplnit prázdnící se haly. Liga ostatně už teď není takový obr, nemluvě o tom, že ji čekají během dvou let těžké časy při jednáních s odbory NHLPA o novou kolektivní smlouvu/ Ta jednání mohou skončit výlukou, a to bude další rána.

Nebo se NHL může omezit na symbolická gesta, jako je hnutí You Can Play a pravidelné pochody Briana Burkeho v průvodech osob třetího pohlaví, které vyjadřují jejich pýchu na věci, které by měly zůstat v jejich soukromí (ostatně, kolik heterosexuálních průvodů se v posledních deseti letech odehrálo, ať už je to kdekoliv?).

Otázka, zda patří politika do sportu nebo sport do politiky zůstává nezodpovězena.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter