Petr Adler: NHL chce být dokonalá, brání Bettman rozhodnutí o rozhodčích - DOPLNĚNO

Mick McGeough, Rob Schick, Don van Massenhoven, Don Koharski, Paul Devorski a Bill McCreary mají o jednu povinnost víc: jako bývalí špičkoví rozhodčí v NHL, kteří dodnes pracují jako nadřízení rozhodčích ligy, se začnou střídat v situační místnosti v Torontu, odkud budou rozhodovat o osudech protestů koučů proti brankám dosaženým za údajného bránění brankáři ve hře.

Tím, že jmenovala šestici uznávaných rozhodcovských veteránů do úřadu vrchních posuzovatelů sporných branek, se NHL poměrně šikovně vyhnula dohadování s odbory rozhodčích (NHLOA, aneb NHL Officials’ Association). Aby mohlo vastoupit v platnost nejnovější ligové rozhodnutí, že poslední a rozhodující slovo o brankách padlých z možného bránění ve hře brankáři bude mít tzv. situační místnost (situation room) v Torontu, potřebuje NHL už jen souhlas hráčských odborů NHLPA. Znalci místních poměrů měli pravdu: souhlas byl na spadnutí. Kývli nejen zástupci NHLPA v soutěžním výboru. NHLPA se zeptala největších hvězd a dozvěděla se, že Sidney Crosby a Connor McDavid mají za to, že už bylo dávno na čase. NHLPA tedy ve středu večer místního času sdělila, že souhlasí.

Tím je dán souhlas soutěžního výboru, neboť jeho druhá část, NHL, s tím návrhem přišla. Tím je také dán souhlas Rady guvernérů. Všechny tyto souhlasy budou ovšem zaznamenány písemně. V dnešní době bleskového zpravodajství to věc může zdržet o zlomky vteřiny. Podle sdělení komisaře NHL Garyho Bettmana, do konce pravidelné sezóny zbývá jen pár kol, ale v pohárové soutěži by už mělo změněné pravidlo platit.

Vyhnali džina z flašky?

Hráči, koučové, a nakonec i generální manažeři na své pravidelné jarní schůzce ve floridském letovisku Boca Raton protestovali, že už nechápou, co vlastně je, a co není bránění ve hře brankáři. Rozhodnutí, vůči kterým protestovali, se setkávají s nejednotným vysvětlováním. Nemluvě ani o tom, že když rozhodčí u trestné lavice koukají na záznam a šeptají si přitom do oušek se situační místností v Torontu, a trvá to někdy až pět minut než dospějí k nějakému rozhodnutí, kouskují zápas do nepřijatelného guláše.

Liga sice odsekla, že v posledních 170 případech posuzování sporných rozhodnutí nakonec vyjádřila zdravý nesouhlas pouze s pěti, ale protestující dodávali, že už jim není jasné ani samotné pravidlo. Na to NHL odpověděla, že pravidlo zůstane stejné, že se pouze změní způsob, jakým se bude posuzovat jeho uplatnění. Jak řekl Bettman, chtěli jste důslednost, tak tady ji máte.

Na tom rozhodnutí je ironicky nejsměšnější, že když je loni navrhovala liga, generální manažeři je sestřelili.

Bettman se vyjádřil v tom smyslu, že vedení mužstev nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Kdyby byl koučem a nesouhlasil by s nějakým rozhodnutím, také by jistě protestoval, a byl by buď nadšen, kdyby mu protest vyšel, a bude i nadále trpce nespokojen, pakliže se dozví, že se šíleně spletl. A je jedno, zda mu to řeknou rozhodčí na ledě za sebe, nebo zda mu budou pouze tlumočit názor ze středu všehomíra, tedy Toronta.

Bude to tak, že na ledě budou i nadále rozhodovat rozhodčí. Toronto se dostane na řadu teprve v případě protestu ze střídačky. Znalci v situační místnosti také posuzují všechny branky v posledních minutách zápasu a v nastavení. Ani to se nezmění.

Co za to?

Ovšem, je tu ještě jedna drobnost.

Když kouč nesouhlasí s brankou, jíž bylo dosaženo (dle jeho názoru) z postavení mimo hru, rozhoduje spor opět Toronto. A když se odtud ozve, že se kouč spletl, dostane jeho mužstvo dvouminutový trest za zdržování hry. Od chvíle, kdy NHL zavedla tento trest, se počet protestů snížil až zázračným způsobem.

Zástupce komisaře NHL Bill Daly se jen tak mimochodem zmínil, že nevidí moc důvodů, aby tento postih neplatil i při protestech o brankách po údajném bránění ve hře brankáři. Zatím přijde mužstvo, které si stěžovalo neúspěšně, o oddechový čas. Ne, podobný trest ještě nikdo neprojednával, na to by mělo stačit příští léto.

Daly má pravdu: může jít, a často také jde, o záměrné zdržování, podobné tomu, kdy bránící mužstvo vyhodí ve své obranné třetině puk za hrazení.

Bettman řekl, že NHL se chce ve svém rozhodování přiblížit co nejvíce k dokonalosti. Znalci klasické literatury tomuto přístupu říkají nerovný boj s větrnými mlýny. Hráči jsou pouze lidé, koučové i generální manažeři jsou pouze lidé, rozhodčí a ligoví papaláši jakbysmet. Dokonce i fanoušci v ochozech (nebo doma u rozhlasových a televizních přijímačů nebo počítačů) jsou také jenom lidé.

Jak mají být lidé naprosto dokonalí, to už Gary Bettman neřekl.

Jistě, je tu ještě jedna možnost: na ledě by hráli roboti, pískali by roboti, v hledištích by byli - ale to snad ne!

Pak bychom ovšem mohli čelit vzpouře robotů (viz geniální dílo Karla Čapka RUR, které vlastně těmhle přístrojům dalo jméno). Nebo, a to bylo snad ještě lepší, bychom se mohli dočkat počítačových šílenců, cizím jménem hackerů, kteří by se mohli nabourat do sítě, která by takové zápasy řídila, a za peníze od příznivců toho kterého mužstva by mohli zajistit vítězství jejich miláčků. V rámci čisté dokonalosti by pak daňové úřady té které oblasti rozhodovaly, kdo na tom vydělal a kdo tudíž zaplatí daň z příjmu.

A pak že dokonalost musí zůstat neposkvrněná!

DOPLNĚNO

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter