Petr Adler: NHL válčí s piráty a pašeráky. Zatím nevyhrává

Prodej nejrůznějších dresů, čepic a dalších podobných drobností přináší profesionálním sportovním soutěžím poměrně neuvěřitelné zisky, o které se sice dělí se svými hráčskými odbory, ale nepovažují za nezbytné se dělit i s výrobci, kteří vyrábějí jejich falešné kopie, které prodávají za nižší ceny. Ostatně, od čeho jsou autorská práva?

Takže není vůbec divu, že se NHL, společně se svými baseballovými a košíkářskými kolegy, obrátila k soudu, aby těmto podvodům učinila přítrž.

Zvítězila: americký federální soud nařídil více než tisícovce internetových prodejců, aby okamžitě zrušili stránky, na nichž se dopouštějí svých loupeží. Mnohé z nich jsou v Americe, takže tam by to (teoreticky) mohlo jít snadněji. Bude ovšem zajímavé, jak se zachovají podobní prodejci v Číně.

A ještě zajímavější bude, jak se zachovají podniky, kterým soud nařídil, aby okamžitě předaly vítězné straně jakékoliv doklady a záznamy, které mohou úřadům pomoci najít přes sedm stovek obžalovaných. Kdyby šlo pouze o podnik GoDaddy, který vytváří prvky k výstavbě webových stránek, je to určité porušení práva na soukromí zákazníka, ale zase na druhé straně, GoDaddy nikdy nikomu nikde nesliboval, že nebude s nikým sdílet podobné údaje. Slibuje, že nebude osobní údaje prodávat jiným nebo používat jich k reklamě bez souhlasu zákazníků. Když ale má v ruce nařízení soudu, může (a musí) se podřídit bez mrknutí oka.

Zákon proti zákonu

Jenže soud nařídil také provozovatelům úvěrových karet Visa a MasterCard, že musí vydat údaje o oněch málem 730 podnicích: co kdy od koho kupovaly, a (hlavně) co kdy od koho dostaly.

A tady už to začíná nepříjemně připomínat porušování bankovního tajemství. Oba provozovatelé jsou totiž napojeni na bankovní domy. Dokonce vznikli jako jedna z vedlejších činností bankovních domů. Dnes sice na první pohled vypadají osamostatněně, jenže na druhý pohled nejsou samostatné ani dost málo.

Federální soud v Chicagu asi musel od NHL (a baseballové MLB a košíkářské NBA) dostat tolik důkazů, že si nakonec troufl vstoupit na nepříliš vyšlapanou cestičku, které se říká výtěžky zločinu (proceeds of crime).

Soud také nařídil čínským stránkám Alibaba, které se zabývají výhradně elektronickým způsobům obchodu (e-commerce), že mají předat soudu informace o uživatelích, kteří využívají těchto stránek k prodeji falšovaného sportovního zboží.

Není známo, zda se stalo náhodou, že americký úřad pro dohled nad zahraničním obchodem právě v den, kdy soud vynesl své rozhodnutí, zařadil stránky Alibaba na seznam tzv. nechvalně proslulých obchodních míst (notorious markets list).

Zdůvodnění obchodního úřadu bylo jednoduché: nepřijatelné množství prodejů padělaného zboží a zboží získaného pirátskými způsoby.

Majitelé Alibaby se hájí, že mohou dokázat, že v posledních dvou letech posílili svůj vlastní dohled nad porušováním autorských práv (copyright infringement), že sami o sobě zrušili odkazy na 380 miliónů druhů zboží, a že uzavřeli přístup do své základny jménem Taobao 180 tisícům obchodů.

Až na to, že ani tahle obhajoba nestačila, aby se Alibaba mohl očistit. O čtyřiceti loupežnících nemluvě.

Ony jsou ty podvody děsně lákavé. Malý krejčovský podnik v čínském městě Senžen, na pobřeží Perlové delty (Zušanjiao) řeky Jangcetiang, kousek na sever od Hongkongu, dovede vyrobit měsíčně zhruba pět tisíc dresů hráčů NHL. Se vším všudy, se znakem mužstva, nášivkou NHL, číslem, jménem hráče, ba i s ramenními výztuhami. Prodává je za necelých 16 dolarů za kus. Kouzlo tohoto podvodu spočívá v tom, že prodá mnohem více padělaných dresů než může kdykoliv prodat liga nebo jí určení prodejci. I v úplném výprodeji ceny úředních prodejních míst neklesnou pod stovku.

Může se naskytnout otázka, proč úředně prodávané dresy stojí desetkrát tolik jako ty pašované, zda jsou ty úřední tolikrát lepší, ale to už je zase o něčem jiném.

Jak se zmocnit neznámého pachatele

Průšvih spočívá hlavně v tom, že sportovní soutěže bojují doslova proti větrným mlýnům. Většina údajných zločinců, které zmínily NHL, MLB a NBA ve svých žalobách, a které odsoudil federální soud v Chicagu, totiž buď neexistuje, nebo sídlí jinde než tvrdí jejich prodejní stránky, nebo je na zmíněné adrese cokoliv jiného, třeba výrobna přenosných záchodů pro staveniště (stal se i takový případ), a neznámí zločinci pouze zneužívají telefonního čísla výrobny, takže její majitel se za čas šíleně diví neslýchaným částkám, které má platit za mezinárodní hovory odněkud ze středu USA do Singapuru, což je další ukradené číslo, a ve skutečnosti ví opravdu málokdo, že když se vytočí tohle číslo, zazní telefon v nějaké dílně někde v Číně. V moderní technologií to má anglické jméno: spoofing. Doslovný překlad toho výrazu do češtiny ani dost málo nevystihuje, že jde o zločin: humorná mystifikace je přece jen o něčem jiném.

NHL (a její hráči) vydělává na prodeji dresů i jiných součástí oblečení (čepic, tréninkového ošacení, bund, atd.) stovky miliónů dolarů ročně. Piráti a nejrůznější jiní pašeráci ji, podle žaloby, ochuzují o nejméně tolik.

Žaloba připouští, že je velice těžké označit s určitostí pachatele: sídlí v jiných světadílech, zneužívají nejnovějších technických vymožeností, aby stopy vedly kamkoliv, jen ne k nim. Vlastně je hodně těžké odhadnout přesný rozsah škod.

Peníze jsou také stopa

Jak se tedy mají profesionální sportovní soutěže bránit, když vlastně pořádně neví, proti komu?

Právě proto vyjely proti poskytovatelům služeb úvěrových průkazů (credit cards). Peněžní stopa, napsaly soutěže ve svém podání, a soud s nimi souhlasil, může nakonec přivést k pachatelům. Nebo alespoň do jejich blízkosti.

Jak se svěřují odborníci, kteří vypovídali v úloze svědků, je to Sisyfova práce: policii se podaří dosáhnout zrušení tuctu pašeráckých stránek, a mezitím se otevře desetinásobek jiných, jim podobných. Pašeráci používají sociálních sítí (Facebook a Instagram jsou nejoblíbenější), aby šířili lákavou reklamu na své zboží. Dres oblíbeného hráče NHL za 16 dolarů? To je přece nějaká láce, no, nekup to! A nejen to: registrovat nové stránky (doménu) nestojí většinou více než 15 dolarů. Jeden prodaný dres, a pašerák je za vodou.

Představte si, že jste si od nějakého takového podvodníka koupili dres vaší oblíbené hvězdy, včetně (falšovaného) podpisu. A za pár dnů vám u dveří zazvoní policie, že udržujete webové stránky, které se zabývají nezákonnými a podvodnými obchody. Zesináte, a teprve velice zevrubné vyšetřování zjistí, že jste jenom chtěli ušetřit na nákupu dresu, ale pašerák, který vám ho prodal, použil k registraci své nové domény vašeho jména, i dalších údajů, včetně čísla vašeho úvěrového průkazu.

A vy stojíte před problémem jak se očistit, a současně se vyhnout obvinění, že kupujete padělané zboží.

A co na to paragrafy?

Kanadští celníci mají ze zákona právo zadržet zásilky, o nichž se domnívají, že obsahují padělky určené k pašování. Jenže ten zákon měl na mysli hlavně veliké bedny určené k nějaké podobě velkoobchodu.

Tento obchodní styl je už je dávno překonaný. Vy si dnes koupíte něco od čínského podvodníka, zásilka má zpáteční adresu, dejme tomu, někde v Praze, a pošťák vám ji donese oznámkovanou někde v Horní Dolní na pláních ve Wyomingu v Americe.

Podobných drobných balíčků překročí hranice denně několik set tisíců, možná více. Tolik celníků Kanada nemá, aby kontrolovali každý balíček.

Stojí to NHL (a MLB nebo NBA) vůbec za to, bojovat proti podobným podvodům?

Zvláště u NHL jde o prekérní a docela trapnou situaci: mermomocí se snaží proniknout na čínské trhy, a současně pronásleduje čínské pašeráky.

Ale ano, stojí to za to, tvrdí souhlasně znalci. Čas od času se povede zabavit nějaké částky. Třeba u platební kanceláře PayPal, nebo u mezinárodní obchodní sítě Amazon se dají najít účty, které se dají vystopovat až k pašerákům. Jistě, nejsou na nich nikdy stovky miliónů dolarů, většinou jde o desítky tisíc, ale když takový padělající pašerák zjistí, že se najednou ocitl v hledáčku policie, buď si dá příště pozor, nebo si najde poctivější způsob obohacování.

Pravděpodobnější, řekl jeden policejní odborník, je asi ta první možnost.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter