Petr Adler: vyjde NHL z letošní pohárové soutěže očištěna? Snaží se o to

13. června 5:24

Petr Adler

NHL to zahrála v sedmém a závěrečném utkání o letošní Stanleyův pohár na jistotu: hlavní rozhodčí Gord Dwyer (19) a Chris Rooney (5) a čároví Derek Amell (75) spolu se Scottem Cherreym (50) zvládli šestý zápas v St. Louis, dostali tedy důvěru i pro neodvolatelně poslední utkání této sezóny.

Jak přiznal komisař NHL Gary Bettman, vítězná branka ve třetím nastavení sedmého zápasu finále, která by padla po chybě rozhodčích, to je naprostá černá můra. A v letošní pohárové soutěži se to chybami přímo hemžilo, jak výstižně popsal Tomáš Zatloukal. Jeho výčet zahrnoval i pátý zápas finále. V šestém se nepřihodilo nic mimořádného, nepočítáme-li výsledek: St. Louis Blues na domácím ledě zkrachovali. Proto také liga přistoupila k dosti neobvyklému postupu tím, že do rozhodujícího zápasu ve středu nasadila právě ty rozhodčí, kteří se osvědčili v neděli.

A skutečně: odpískali jen jeden dvouminutový trest. V první třetině si Colton Parayko (St. Louis Blues) odseděl dvě minuty za zdržování.

Možná to bylo tím, že si obě mužstva uvědomovala, že buď teď nebo nikdy. A patrně také proto, že jim bylo jasné, že u těchto čtyř jim nic neprojde.

Rada moudrých

Schůze soutěžního výboru, k níž došlo v Torontu v předvečer posledního utkání sezóny, sice byla naplánována už nějakou dobu, ale právě v souvislosti s otázkami nad rozhodováním nabyla zvláštní důležitosti.

O tom svědčí i listina přítomných: za NHLPA Connor McDavid (Edmonton Oilers), John Tavares (Toronto Maple Leafs), Ron Hainsey (Toronto Maple Leafs), Connor Hellebuyck (Winnipeg Jets), a James van Riemsdyk (Philadelphia Flyers). Za NHL se dostavili majitel Minnesota Wild Craig Leipold, generální manažeři David Poile (Nashville Predators), Ken Holland (Edmonton Oilers), Doug Wilson (San Jose Sharks) a Steve Yzerman (Detroit Red Wings).

McDavid a Tavares na té schůzi nebyli proto, že McDavid pochází ze sousedního Richmond Hillu a v Torontu se podílel na dobročinné akci na pomoc mladým sportovcům z chudších rodin, a Tavares tam bydlí. Ty za své vyslance jmenovaly odbory proto, aby zdůraznily, jakou váhu přikládají projednávaným otázkám.

A také tam byli komisař Bettman, jeho zástupce Bill Daly, šéf rozhodčích Stephen Walkom, vice-president hokejových operací Colin Campbell, a zástupce výkonného ředitele NHLPA Mathieu Schneider, který je společně s Campbellem spolupředsedou celého výboru.

Účastníci jednání si uložili bobříka mlčení. Hlavně proto, že se obávali, co by se stalo, kdyby vymysleli nějaký účinný způsob, který by zabránil nějaké konkrétní chybě, a pohárové finále by rozhodla branka, která by po uplatnění jejich návrhu neplatila.

Proto nakonec vydali účastníci schůze soutěžního výboru oznámení, které podepsali jak Schneider, tak Campbell, a v němž popsali body, o nichž se jednalo s tím, že o jejich nápadech budou dále jednat generální manažeři.

Ovšem, mají tím pádem skvělé alibi: naše návrhy musí nejdříve projednat generální manažeři a výkonný výbor NHLPA, a v platnost vstoupí teprve poté, kdy je schválí Rada guvernérů. Nemůžeme předjímat jejich protinávrhy a změny. Bylo by neslušné, roztrubovat je předem.

Ale: ti čtyři šéfové NHL (Bettman, Daly, Walkom a Campbell) se mezi prvním a druhým utkáním finále sešli mezi osmi očima v New Yorku. Tam sepsali návrh, který v úterý projednával soutěžní výbor. Při čtení mezi řádky prohlášení po torontské schůzi lze více než méně odhadnout, na čem se shodli.

Tohle jsou zprávy ze zákulisí, které jsou sice o stupeň spolehlivější než agentura JPP (Jedna Paní Povídala), ale osoba dotázaná na jejich pravdivost odpověděla doslova (anglicky): tohle nemáš ode mně.

Říkejme tomu prý

Rozhodčí by měli mít možnost sami požádat o přezkoušení videem kdykoliv, kdy chtějí vyměřit trest vyšší dvou minut. A to bez omezení na herní situaci (dnes platí, že něco lze přehrát, a něco ne). Otázka je, zda by měli být povinni žádat o přehrání sporného okamžiku, nebo zda by se to nechalo na nich. Možné kompromisní řešení: když rozhodčí možnosti nevyužije, smí o přehrání požádat kouč. Při posuzování výše trestu (nad dvě minuty) by pak platilo, že rozhodčí po přehrávce smí uvažovaný trest pouze snížit, nikoliv zvýšit.

Z toho plynulo, že ani kouč by ve svých odvoláních nebyl omezen pouze na postavení mimo hru (a zrušení platnosti branky z něj padlé), a bránění ve hře brankáři.

Návrh doplňuje, že každý kouč má právo na dvě žádosti během zápasu. Když neuspěje, vykoleduje mužstvu dvě minuty za zdržování hry. Zatím není jasné, zda by mu odvolání zůstalo, kdyby uspěl, podobně, jako tomu je v tenisu.

A jak moc budou zasahovat pracovníci operační kanceláře v Torontu? Či rozhodnutí bude konečně? Další důležitý bod: v oné torontské místnosti dnes sedí bývalí i aoucsni bafuňáři, bývalí koučové a bývalí rozhodčí. Čí názor bude rozhodující? Měly by to být bývalé zebry, alespoň tak to říká základní logika. Jenže jsou okamžiky, které umí nejlépe posoudit kouč.

Co vytesat do kamene? Že se mají domluvit mezi sebou? Pak je škoda tesat.

Proč to všechno?

Schopnost zpomalit záznam kterékoliv akce na ledě a rozebrat všechno do nejmenší podrobnosti v tisícinách vteřiny, řekl Bettman, to je požehnání i prokletí. Byli bychom samozřejmě rádi, dodal, kdyby všechna rozhodnutí byla dokonalá. Jenže se musíme rozhodnout, kdy ten zásah do hry a její struktury má cenu, kdy ne, kdy hokeji dodatečnými zásahy pomáháme, a kdy už je to na škodu.

Tady mohl úplně klidně pronést závěrečnou větu z klasického filmu režiséra Billyho Wildera Někdo to rád horké (Some Like It Hot): nikdo není dokonalý.

I když jsou chvíle k nepochopení. Jak pravil Colin Campbell po brance Erika Karlssona, jíž dosáhl poté, kdy mu přihrál Timo Meier rukou: tak celej svět to viděl v přímým přenosu, jen ti čtyři lidé, kteří byli v tu chvíli nejdůležitější, a kteří byli u toho, to neviděli? Co se děje? Přestávám tomu rozumět.

Mimochodem, ti rozhodčí tehdy mohli požádat o přehrání celé akce: opravňuje je k tomu pravidlo 38.4, pododstavec IX: smí žádat kdykoliv, kdy pochybují. Dodnes neřekli, proč tak neučinili.

Poučný dějepis

Rozhodčí mlha, to není úplně nové volání. Třeba: v roce 1993, v pohárovém semifinále, sekl tehdejší kapitán Los Angeles Kings Wayne Gretzky hokejkou přímo do obličeje útočníka Toronto Maple Leafs Douga Gilmoura. Bylo to v šestém utkání, a dodnes legendární rozhodčí Kerry Fraser, muž nejpečlivějšího účesu v dějinách NHL, ten zákrok přehlédl. Nevšiml si ani krve, crčící z Gilmourova tehdy poměrně pohledného obličeje.

Gretzky to utkání rozhodl v nastavení, a v závěrečném sedmém zápase nasázel Maple Leafs tři branky. Kings se tak poprvé v dějinách dostali do finále, jenže tam s nimi Montréal Canadiens udělali krátký proces (4-1).

Důležité tady je jedno: když se mnozí, kteří k NHL přičichli až v posledních několika letech, tváří, jako kdyby na ně padalo kvůli chybám rozhodčích nebe, upozorňují je znalci místních poměrů, že není nic nového pod sluncem.

Aneb, jak řekl jeden z nejvyšších činitelů ligy: to je celé o tom, co tomu řeknou lidi. (Doslova anglicky: it’s just optics.) Bez lidí, dodal vzápětí, bychom ale neměli smysl. Takže je musíme poslouchat, a ono to je často tak lepší.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.