Petr Adler: za prodejem Belfourova olympijského zlata stojí ohnivá voda

Je pravda, že vyměnit olympijské zlato za prachy na zřízení vlastní palírny ohnivé vody je krok poměrně neobvyklý. A je také pravda, že Ed Belfour, třetí brankář kanadské reprezentace z roku 2002 v Salt Lake City, to udělal.

Část sbírky je na snímku: olympijská brankářská helma, zmíněná zlatá medaile, a brankářská helma z dob, kdy Ed Belfour chytal za Toronto Maple Leafs.

Mnozí se domnívali, že Belfour míní získanými penězi pomoci nějakému dobročinnému účelu. Měli pravdu. Ovšem, pouze v případě, že považují výstavbu podniku jménem Belfourovy lihovary (Belfour Distilleries) ve spolupráci se synkem Daynem někde v Texasu za dobročinný skutek.

Zlatá medaile sama o sobě vynesla málem 35 tisíc amerických dolarů. Belfour se ovšem nemínil omezit jenom na tu placku. Prodal nakonec 66 kousků své minulosti a podle podniku Classic Auctions dostal skoro 180 tisíc dolarů.

Třeba: pokrývka hlavy z dob, kdy Belfour chytal v brance Chicago Blackhawks vynesla něco přes 15 tisíc dolarů. Pokrývka hlavy z dob, kdy pomohl Dallas Stars získat Stanleyův pohár vynesla skoro osm tisíc dolarů.

A za tohle všechno se na trh dostane několik nových druhů bourbonu a whiskey.

Jenže, řekl Belfour, jakkoliv to je těžké, rozloučit se s upomínkovými předměty, spoustu jich měl doma už od střední školy.

“Byly ba půdě v bednách a prášilo se na ně,” řekl Belfour. “Mám vzpomínky, a ty mi zůstanou. Tady mám možnost začít podnikat s vlastním synem. To je nová kapitola. Třeba se nám povede postavit vynikající lihovar a nás bourbon se stane světoznámým.”

Dejme tomu, ale na to si Belfourův podnik bude muset počkat alespoň čtyři roky.

Něco o ohnivyh vodách

Pozor: když řeknete nebo napíšete whisky, mluvíte výlučně o nápoji ze Skotska. Všechno ostatní se jmenuje whiskey.

Všechny druhy bourbonu jsou whiskey. Ne všechny druhy whiskey jsou bourbon.

Je obdivuhodné, že hokejový brankář zná ten rozdíl.

Čili: klasická whiskey je lihovina destilovaná ze zkvašeného rozdrceného zrní (pšenice, žito, ječmen, kukuřice), která dozrává v dřevěných sudech.

Bourbon je čistě americký nápoj, který vznikl v okrese Bourbon ve státě Kentucky.

(Dějepisná vsuvka: proč se americký okres jmenuje po francouzských králích? Ludvík XVI měl údajně pomáhat předchůdcům dnešních USA v jejich boji s britskou monarchií. Za to si zasloužil odměnu. Dostalo se mu ji dvojnásobně: hlavní město okresu Bourbon se jmenuje Paříž. Konec dějepisné vsuvky.)

Ovšem, zpět k ohnivé vodě: bourbon se nesmí vyrábět nikde jinde než v Americe. Musí být nejméně z 51 procent postaven na zkvašeném rozdrceném zrní kukuřice, nesmí být destilován více než na 160 alkoholických stupňů, do sudu musí být vlit při 125 stupních, zatímco všechny ostatní ohnivé vody smějí být páleny až do 190 stupňů. A aby to všechno drželo co nejlépe, sudy na bourbon musí být dubové. A pro každou novou dávku nové. Žádné jiné dřevo není povolené.

Do lahví se má bourbon nalévat v síle nejméně 80 stupňů.

Nejde o žádný rozmar amerických lihovarníků. To je americký zákon. Tento zákon dokonce nařizuje, že nově vzniklý nápoj musí být v sudu nejméně čtyři roky.

Proto to čekací doba pro Belfourovy lihovary.

Nejen to: zákon zakazuje jakákoliv barviva, ať přirozená nebo umělá. Příchutě jsou nepřípustné jakbysmet.

A tohle všechno se musel Ed Belfour naučit než dostal povolení založit lihovar a než na něj začal shánět prachy.

Ale proč to dělá právě takhle?

Otázkou mnohem důležitější je, proč vlastně musel Belfour shánět peníze tímto obdivuhodným způsobem. Vydělal přece během své kariéry málem 50 miliónů amerických dolarů jenom hraním. Kolik vydělal nejrůznějšími reklamami, to ve veřejně dostupných statistikách není psáno, ale i tak, že by mu nezbylo 180 tisíc na lihovar?

Odehrál v pravidelné sezóně NHL 963 utkání (v 522 nastupoval jako jednička), v pohárové soutěži hrál ve 163 zápasech, z toho v 93 jako první brankář, vyhrál nejrůznější ceny. Včetně Vezinovy pro nejlepšího brankáře (tu dokonce dvakrát).

I když odečteme daně, pořád by mu mělo zbýt dost na zahájení stavby lihovaru, ne?

Asi ne.

Je dost možné, že skutečný stav Belfourových účtů nezná nejen bývalý brankář sám, ale ani jeho vlastní účetní si nemůže být celkem jist. Není známo, zda se Belfour od dob, kdy hrával, nějak uklidnil.

Je sice dodnes, v padesáti letech, vynikajícím trojbojařem, má také poněkud nákladného koníčka: kupuje a přestavuje stará (tzv. klasická) auta, má letecký průkaz na soukromá letadla, ale má také za sebou dlouhou řádku průšvihu z dob, kdy ještě hrával.

Mezi nejznámější patří chvíle, kdy se nějaké děvče, které s ním šlo v Dallasu do hotelu, trochu polekalo, když spatřilo Belfoura podnapilého více než je v kraji zvykem. Povolalo policii, která slavného brankáře odvezla na stanici, a tam se dozvěděla, že když na něj nepodá obvinění, dostane miliardu dolarů jako odškodné za tu námahu. Kde by ty peníze vzal, to Belfour neprozradil. Nakonec to odskákal pokutou ve výši mizerných tří tisíc dolarů.

Podobných výstřelků má za sebou víc, ale do dějin se dostaly pouze ty, k nímž došlo ještě během jeho hráčské kariéry.

Nicméně: ty výstřelky byly dost nákladné, takže kdo ví, co se s těmi skoro 50 milióny hráčských příjmů stalo.

Ovšem, pakliže se Belfour poučil, bude jistě vědět, že až bude mít vlastní lihovar, neměl by pít na půdě vlastního podniku. A pak se rozjede Belfourův bourbon, který ze starého Jíma Beama udělá věc minulosti. (Na okraj: Jack Daniels je z Tennessee, a není to bourbon. Proč ne? Protože prochází čisticím procesem za použití dřevěného uhlí.)

Až bude z Belfoura alkoholový zazobanec, koupi si dům s větší půdou, aby mohl zakoupit alespoň ty olympijské drahocennosti zpět? Nebo to utratí na whiskey?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter