Sláva s Gretzkym v Edmontonu? Ukápla mi slza, přiznává Pouzar

Před třiceti lety pobláznili Edmonton a celou NHL. Ofenzivní esa Wayne Gretzky, Mark Messier, Glenn Anderson, skvělý obránce Paul Coffey nebo gólman Grant Fuht tehdy poprvé vyhráli Stanley Cup, členové slavné dynastie později zvedli Pohár nad hlavu i v letech 1985 a 1987. Pokaždé u toho byl Jaroslav Pouzar - jediný zástupce československého hokeje v mužstvu, jenž za Atlantik vyrazil po třicítce. Jako dvojnásobný mistr světa i stříbrný medailista z olympiády.

V první sezoně 1982-83 se skvělý tým Oilers chystal na frontální útok, který přišel v dalším ročníku. Před třiceti lety vystoupali bojovníci Edmontonu poprvé na vrchol, klub se nyní rozhodl připomenout událost parádními oslavami, které nabídly i hodně emotivní a dojemnou podívanou. "Klub všechno skvěle zorganizoval. Bylo to neskutečné! Něco takového umějí jen Kanaďané," hlásí Pouzar.

V pondělí už se zase pustil do pracovních povinností kolem českobudějovické mládeže a zimního stadionu. Ale v hlavě převaluje hromadu dojmů na unikátní setkání starých kamarádů. "Všechno začalo ve čtvrtek, kdy jsme seděli v hledišti zahajovacího utkání sezony mezi Edmontonem a Calgary. Hlavní akce přišla den poté, do haly Oilers na nás přišlo šestnáct tisíc diváků!" vykládá.

Byl jste hodně naměkko?
"Byl, samozřejmě. Do Edmontonu jsem se vrátil po dlouhých letech. Některé spoluhráče jsem celou dobu neviděl. Připravili pro nás vynikající program, který byl docela náročný. Návštěva nemocnice a radnice, setkání s fanoušky, samotná slavnost v hale... Také jsme se byli podívat v kabině současného týmu."

Kde žádní Češi momentálně nepůsobí.
"No jo. Aleš Hemský hraje za Dallas, Ladislav Šmíd v Calgary. Mladý Musil je na farmě. Nástupce tam nemám, ale kapitána dělá Andrew Ference, který během výluky NHL před lety působil u nás v Budějovicích. Hned jsme zavzpomínali a chvilku si povídali. Andrew má Motor pořád v hlavě."

V 80. letech jste působili fanouškům radost, slavná dynastie je v Edmontonu mimořádně vážená. Nepřipadali jste si místy jako filmové hvězdy? 
"Zájem byl obrovský. Dokážete si představit, že by v Čechách přišlo na vzpomínkovou akci podobného typu šestnáct tisíc fanoušků? Kdo ví, jestli by tohle dokázali hrdinové z Nagana. Kanada je v tomhle jedinečná. My nedokážeme ocenit ty, co něco znamenali. Tam si vás váží. Pro mě to byl úžasný pocit. Nejvíc jsem byl asi dojatý ve chvíli, kdy jsem měl před plnými tribunami pronést krátkou řeč. Každý z nás dostal možnost něco říci, a přiznávám, že mi při tom ukápla i slza. Bylo to emotivní. Mám velkou radost, že jsem u takové slávy mohl být."

Při nástupu jste všichni zase zvedli Stanley Cup. Váží pořád stejně?
"Už je to hodně dávno, co jsem ho měl naposledy nad hlavou. Po roce 1984 jsme vyhráli hned v další sezoně, já pak ještě na jaře 1987. Kolik od té doby uteklo? Víc než sedmadvacet let... Komunisti mi tenkrát nedovolili, abych Pohár přivezl do Budějovic. Když jsem pak viděl, jak ho tu jiní kluci měli, bylo mi to líto. Teď jsem se dočkal, zase jsem si Stanley Cup zvedl nad hlavu."

Není to tak dávno, co jste překonával vážné zdravotní potíže. Spoluhráči z Oilers vás tehdy na dálku podporovali, mnozí se zajímali, jak se vám daří. Ptali se i teď na zdravíčko?
"Ptali, skoro všichni. Kluci věděli, že jsem měl problémy. Zajímali se, měli radost, že jsem v pořádku. S některými jsem se vídal častěji, hlavně s Jarim Kurrim - k němu mám asi nejblíž. Když dělal manažera finského nároďáku, celkem pravidelně jsme se vídali v Čechách. Jiné jsem nepotkal celých třicet let, takže jsme si pochopitelně měli co říci. Ty tři dny jsme byli neustále spolu, v hotelu jsme snídali, obědvali, chodili na všechny akce. Dobře se poznaly i naše rodiny." 

Co jste například probíral s Waynem Gretzkym?
"Hlavně jsem byl rád, že ho zase vidím. Před lety jsme si telefonovali - bylo to v době, kdy přijel do Prahy orodovat za přidělení olympiády do Vancouveru. Tehdy mi Wayne zavolal a pokecali jsme. Ale osobně jsme se nepotkali, až teď. Já viděl Gretzkyho nejdřív ve středu, když v televizi dávali přenos z tiskové konference. Připadal mi, že přibral. Když jsme se ho pak ptal, říkal že to tak vypadá jen v té televizi. Dobře jsme si popovídali, stejně tak s ostatními. Třeba Paula Coffeyho jsem nepotkal od chvíle, co jsem u Oilers skončil." 

Stalo se vám, že jste někoho z tehdejšího slavného mužstva nepoznal?
"Upřímně? Bylo tam pár kluků, u kterých jsem si zpočátku jistý moc nebyl. Třicet let je strašně dlouhá doba. Některým ubyly vlasy, někdo je tlustší víc než já. Ale jakmile dotyčný promluvil, hned jsem měl jasno."

Chyběl vůbec někdo?
"Jen Kevin McLelland. Musel služebně odjet, takže s námi nebyl. Ale když jsme na slavnostní akci v hale všichni hovořili k publiku, Kevina pustili aspoň na kostce nad ledem. Vzal to s humorem. Řekl, že hrál stejně prd, že na úspěchu neměl žádný podíl. Hodně nás pobavil."

Jak si akci užili manželka se synem?
"Hodně se jim to líbilo. Byli tam se mnou, absolvovali všechno. Vyfotili se s hráči, manželka dala na facebook našeho klubu soutěž, jestli lidé poznají, kdo na snímcích je. Velký zážitek si odnesl také syn. Když jde na zápas Motoru, většinou si časem začne hrát na mobilu. Ale při zápase Edmontonu s Calgary vydržel koukat celou dobu, stejně pak i na nás v hale. Myslím, že ho to pořádně chytlo."

Když vás tak poslouchám, ani se vám domů nechtělo.
"To si pište. Přiletěl jsem a hned se naštval. Přečetl jsem si, co v rámci předvolební agitace vykládal pan Pražák. Úplné nesmysly! U nás si nevážíme těch, co něco dokázali. Jsem z toho otrávený. Platí, že pokud někdo umí, hned se začne řešit, kde na to vzal. Kde co ukradl. V Kanadě? Tam si vás váží! Měl jsem tam zůstat... Přiletěl jsem z Edmontonu a hned jsem uvědomil, že jsem zase v tom našem typickém prostředí."

Myslíte, že se v Edmontonu podobná sešlost ještě někdy uskuteční?
"Těžko říci. Za dalších třicet už tady nebudu. Oilers udělali velkou akci před utkáním pod otevřeným nebem, kterou pak jiné kluby kopírovaly. Myslím, že i tohle letošní setkání inspiruje konkurenci v NHL, aby se připomínala jiná výročí. V Edmontonu na oficiální akci asi hned tak nedojde, možná se ale pár hráčů domluví a časem něco podobného podnikne v menší míře. Pokud budu moci, vždycky rád přijedu. Všechny kamarády jsem samozřejmě pozval i k nám do Čech. Ale jestli někdo dorazí, to je otázka. Z Kanady je to moc daleko."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter