U čtyř stovek rozhodně nekončí. Může se ale Lundqvist rovnat s legendami?

Když Henrik Lundqvist v říjnu 2005 prožil debut za New York Rangers, měl jediné přání. Zůstat co nejdéle u prvního týmu, dostávat co nejvíce příležitostí mezi třemi tyčemi. O necelých dvanáct let později se stal teprve dvanáctým gólmanem v historii National Hockey League, který vychytal čtyři stovky vítězství.

„Podíváte se na jména, která něco podobného dokázala před vámi. A napadne vás jediné: „wow!“ Tohle všechno jsou skvělí brankáři, jež hodně znamenali (a v případě Roberta Luonga stále znamenají, pozn. redakce) jak pro svůj klub, tak pro celou soutěž,“ rozplýval se brankář Rangers v rozhovoru pro nhl.com poté, co v domácím utkání proti Coloradu vychytal jubilejní čtyřsté vítězství, čímž v hlavách fanoušků a odborníků vyvolal řadu otázek. Například tu, jestli se „King Henrik“ jednou dostane do podvědomí jakožto jeden z nejlepších ochránců klecí vůbec.

Jednoho z nejzkušenějších gólmanů současnosti dělí od jedenácté příčky v počtu výher – tu nyní stráží Chris Osgood – jediný úspěch. Další tři ho dokonce pošlou do top desítky, kterou uzavírá se 403 výhrami Grant Fuhr. A před vypršením základní části by Lundqvist jistě rád přeskočil i Glena Halla (407 vítězství).

Při srovnání s váženými mistry brankáři nicméně v některých ohledech zaostává. Kromě toho, že stále nedosáhl na Stanley Cup, neprodukuje tolik individuálních ocenění. Trio Patrick Roy, Dominik Hašek a Martin Brodeur dohromady vyhrálo 13 Vezinových trofejí (Lundqvist má jednu), devět Stanleyových pohárů (sice týmový, ale o to cennější skvost) či dvě Hart Trophy.

Budeme-li brát zřetel na výše uvedené, těžko dlouholetou oporu Newyorčanů s absolutně nejlepšími měřit. Leč stále tu je ona statistika vítězství. A hokej je přeci hlavně o výhrách, no ne? Od příchodu do NHL v sezóně 2005-2006 pokaždé vychytal aspoň třicet vítězství, přičemž samozřejmě nepočítáme výlukou zkrácený ročník 2012-2013. Chcete další komparaci? Žádný z aktivních gólmanů neposbíral více výher. Přes číslo 400 se dostal i Roberto Luongo, avšak Kanaďan překročil třicítku vítězných zápasů pouze v osmi sezónách, a to v nejlepší lize světa působí od přelomu tisíciletí. Fuhr třicítku překlenul čtyřikrát, Hašek sedmkrát, Ed Belfour devětkrát.

Henriku Lundqvistovi je 34 let, není nereálné, aby před koncem kariéry vstoupil v počtu výher mezi absolutně nejlepší trio. Prvního Brodeura (691 vítězství) bude nahánět horko těžko, ale jinak muž ze severu Evropy stále má co překonávat. Vždyť se Jezdcům upsal až do roku 2021. „Čtyři stovky výher jsou krásné, ale ještě nekončím. Teď jsem pochopitelně moc rád, nicméně chci nadále zlepšovat svou hru,“ zmínil hrdina těchto řádků.

Pravda, část letošní sezóny nebyla podle jeho představ, několikrát nastoupil do brankoviště místo olympijského vítěze Fin Antti Raanta. I mistr tesař se někdy utne. Pak ovšem přišel únor a „Hank“ ukázal, že jej není důvod zatracovat.

„Henrik na sobě pracoval a teď je pro střelce soupeře zase obrovskou výzvou,“ utrousil trenér Rangers Alain Vigneault. Když je řeč o kouči newyorského týmu, připomeneme jeho velkorysé rozhodnutí. Původně měl mač s Avalanche odchytat Antti Raanta, aby se Lundqvist mohl připravit na těžký úterní duel s Columbusem. Jenže kdyby Král Henrik zaokrouhlil čtyřstovku na ledě Blue Jackets, rozhodně by si případné vítězství nevychutnal tolik jako pod střecho Madison Square Garden (Rangers mimochodem v Columbusu opravdu zvítězili, přestože v brance už stál Raanta). A tak Lundqvist slavil doma!

„Byl to neskutečný pocit,“ reagoval Švéd na ovace fanoušků. „Chtěl jsem tenhle jubilejní zápas vyhrát před našimi fandy, protože pro mě za celých dvanáct let strašně moc znamenají. Jsou důvodem, proč na sobě člověk neustále pracuje.“

K nohám by mu padli ještě víc, kdyby do New Yorku přivanul Stanley Cup. To je vlastně nejzávažnější důvod, proč se zatím nemůže vytahovat na největší brankářské ikony, které kdy v NHL nastoupily. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter