Z první lajny do čtvrté. V neděli odehrál Ilja Kovalčuk jen šest minut

Ročník začínal v prvním útoku vedle Anžeho Kopitara. Dokonce se zdálo, že ho slovinský kapitán brzdí, protože po skvělé loňské sezóně završené nominací na Hart Trophy v úvodu té letošní rozhodně nezářil. Po nějakých sedmi týdnech je ale všechno jinak. Ruská posila se propadla sestavou až na samé dno a novináři i fanoušci se ptají, co se stalo?

Hrál s Jeffem Carterem ve druhém útoku. Pak spadl do třetího mezi Adriana Kempea a Carla Hagelina. V neděli přeskakoval mantinely jako člen čtvrté formace s Mikem Amadiem a Natem Thompsonem. Los Angeles vyhrálo druhý zápas z pěti, pětatřicetiletý forvard k tomu ale věru moc nepřispěl. Popravdě ani nemohl – odehrál jen šest minut a dvacet vteřin čistého času.

Úcta ke hvězdě, která v létě podepsala s Los Angeles tříletou smlouvu na 18,75 miliónu dolarů, vyprchala s vyhazovem trenéra Johna Stevense. Jako jeho prozatímní náhrada byl jmenován Willie Desjardins, pod nímž Kovalčuk poprvé a naposledy bodoval 6. listopadu proti Anaheimu (1+2). Od té doby v devíti duelech nula. Tím pádem hraje méně a méně, což mu pochopitelně zrovna nepomáhá. Začarovaný kruh.

Hlavně že se vyhrálo…

9. října ve Winnipegu strávil na ledě 23:03 minut, pod Stevensem hrával pravidelně zhruba 18-22 minut. Desjardins mu něco málo ubral, v posledních dnech mu pak ubral pořádně - až na nedělních 6:20. V pondělí na tréninku s ním prý trenér mluvil. Hovořil také s novináři. Po zápase s Edmontonem se ptali, co říká tomu, že hrál tak málo.

„Nevím,“ pokrčil rameny ruský hokejista. „Ale to nejdůležitější je, že jsme vyhráli. To je dobré, to je pozitivní. Není důležité, kdo kolik odehrál. Důležité je vyhrávat, zvláště v naší situaci.“

Snůška těch nejotřepanějších frází. „Hlavně, že se vyhrálo; to je jedno kdo kolik hraje (kdo dal gól); být pozitivní; důležité je vyhrávat.“ Pomalu aby hráčská asociace NHLPA vydala nějaký sborník odpovědí a hráči by jen odkazovali na čísla, aby si ušetřili práci. Každému je jasné, že tohle nebylo od srdce. Zvlášť ne od toho Kovalčukova, jenž má ego veliké jako Sibiř.

Osobnější dokázal být v jediné větě: „Nevím, jaké je to vysedávat na lavičce, protože se mi to stalo poprvé v kariéře. Proseděl jsem tam celou třetí třetinu,“ dodal. „Ale jsem ten typ chlapa, však víte, nestarám se o to. Vyhráli jsme a to jediné se počítá…“

Kovalčuk je ve světovém hokeji dost dlouho, aby si o něm fanoušek udělal obrázek. Jaroslav Holík kdysi u přenosů ČT upozorňoval: „Podívejte se, jak se tváří na spoluhráče, jak vyvádí na střídačce, když předtím nedostal přihrávku přesně na hůl.“ V době jeho konce v New Jersey to taky zrovna nevypadalo, že „by se nestaral“, že by na sobě nechal dříví štípat. Jeho sestra tehdy plakala do médií, jak ošklivě se k němu u Devils chovali.

Když nedáváš góly, braň!

Novinářům přiznal, že s trenérem mluvil, ale obsah konverzace chce ponechat v tajnosti. „V mém prvním zápase tady udělal tři body, takže přispět umí,“ řekl Desjardins. Řeč přišla také na mizernou defenzivu. V produktivitě je Kovalčuk se 14 body (5+9) pořád spolu s Drew Doughtym v Los Angeles nejlepší. Jeho třináct minusových bodů je ale druhý nejhorší výsledek v týmu.

„Práce,“ odpověděl novinářům na to, co má dělat, aby dostal svůj čas na ledě zpátky. „Snažím se tvrdě makat každý den. Pokud jde o defenzivu, ano, asi bych ji mohl zlepšit. Ale je mi 35 let, to už svou hru moc nezměníte. Na druhou stranu -13, to určitě není číslo, na kterém bych chtěl být.“

Stejným směrem ukázal i Desjardins. „Když nedáváte góly, pak musíte trošku pomoct aspoň na druhé straně. A to je něco, co myslím, většinu kariéry nedělal.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter