Olympijský speciál: Kanadští Postradatelní a jejich otisk v NHL – díl 2.

V prvním díle jsme se zaměřili na defenzivu, nyní přejdeme do útoku. Zatímco beci i gólmani to v NHL dotáhli sotva k první puse, dnes nás čekají osudy hráčů, kteří s ní měli dlouholetý pevný vztah. Patřili k výrazným osobnostem ligy a v určitých bodech kariéry by si jen těžko představili, že budou po třicítce rádi za flek v Evropě. Všichni tihle Postradatelní musí cítit olympiádu jako příležitost na vykoupení, po dlouhé době se k nim bude znovu upínat pozornost kanadské hokejové veřejnosti. Nebudou chtít zklamat.

Chris Kelly, 37 let, Belleville (AHL)

NHL: 2004-2017, 833 zápasů (Ottawa, Boston)

Nejzkušenější borec ze soupisky a zároveň jediný vítěz Stanley Cupu, který v roce 2011 vyválčil s Bostonem. Finále play off NHL zažil ještě ve dvou dalších případech, obou neúspěšných – roku 2007 v Ottawě a o šest let později, kdy měl ve třetím útoku Bruins na pravém křídle Jaromíra Jágra. Defenzivní útočník během kariéry nikdy nesbíral body po hrstech, ale právě jeho obranářské schopnosti a síla na vhazování mu pomohly do olympijského týmu, kde je možná největším překvapením. Po nepovedené sezóně 2016/17 nedostal další smlouvu, připravoval se sám a doufal, že šance přijde. Stalo se, párkrát nastoupil za Belleville v AHL, což vedení kanadské reprezentace stačilo k tomu, aby ho pozvali na Spengler Cup. Zde osvědčil výše zmiňované přednosti a může se těšit do Pchjongčchangu.

Derek Roy, 34 let, Linköping (Švédsko)

NHL: 2003-2015, 738 zápasů (Buffalo, Dallas, Vancouver, St. Louis, Nashville, Edmonton)

Z celé nominace byl svého času v NHL právě on největší hvězdou. Ve svém nejlepším roce nasbíral 81 bodů, celkově jich má přes 500. Buffalu odevzdal osm sezón kvalitní práce, možná odsud ani neměl odcházet. V dalších třech letech poletoval ligou jako pinballová kulička, vystřídal pět týmů, a i když si všude vedl solidně, dlouhodobé angažmá nenašel. Před sezonou 2015/16 mu nabídl zkušební kontrakt Washington, ale v omlazené NHL už pro něj po třicítce nebylo místo. Cestovatelská horečka ho nepouští ani po odchodu do Evropy, kde během necelých tří let nastupuje už za čtvrtý klub. Formu si dobře načasoval, letos je produktivní, dočká se olympijské premiéry. Na hry měl blízko už v roce 2010, byl pozván na letní přípravný kemp, jenže do konečné nominace pro Vancouver se nevešel. Z Mistrovství světa 2008 a 2009 přivezl do Kanady stříbrné medaile, v obou případech po finálových porážkách s Ruskem. Takže jim bude mít co vracet, pokud na sebe obě velmoci narazí…

René Bourque, 36 let, Djurgarden (Švédsko)

NHL: 2005-2017, 725 zápasů (Chicago, Calgary, Montreal, Anaheim, Columbus, Colorado)

Bourque zažil hvězdnou éru v Calgary, kde střílel stabilně přes 20 gólů za sezónu. Později ho vedení Flames dokonce odměnilo šestiletou smlouvou, jenže idylka netrvala dlouho. Start ročníku 2011/12 ho zastihl pořádně z formy, když bodoval pouze v 5 z úvodních 23 zápasů. Těžce nesl kritiku, během jednoho měsíce byl 2x suspendován za nebezpečné fauly, nakonec vše vyústilo v jeho trejd do Montrealu. Statistikám z minulosti se už ani nepřiblížil. Pád na dno přišel v sezóně 2014/15, během které byl degradován na farmu a zažil dvě výměny (trasa Montreal -> Anaheim -> Columbus). Ještě loni pravidelně nastupoval za Colorado, dnes hledá radost z hokeje ve Švédsku, kde se mu po delší době zase začalo dařit.

Maxim Lapierre, 32 let, Lugano (Švýcarsko)

NHL: 2005-2015, 614 zápasů (Montreal, Anaheim, Vancouver, St. Louis, Pittsburgh)

Hokejista, před kterým musí být každý na pozoru. Umí se dostat soupeřům pod kůži nejrůznějšími provokacemi a v minulosti předvedl v NHL také několik ošklivých faulů, po kterých měl pozastavenou činnost. Nejdelší období prožil v Montrealu, kde hrál přes pět sezon, nejslavnější moment pak během působení ve Vancouveru. Tam si ho vytáhl jeho bývalý trenér z juniorky Alan Vigneault, promluvil mu do duše, aby se zklidnil a zafungovalo to. Roku 2011 se společně probili až do finále play off a právě Lapierreova trefa přiblížila Canucks na dosah Stanley Cupu. Jediným gólem rozhodl šesté utkání, za stavu 3:2 na zápasy ale se spoluhráči další dva mečboly nevyužili, radoval se Boston. Postupně uvadal, v roce 2015 odešel do Evropy, následný comeback pod starým známým Vigneaultem mu v dresu Rangers nevyšel. Dnes je v Luganu produktivnější než kdykoliv předtím a zdá se být nebezpečný i po čistě hokejové stránce.

Mason Raymond, 32 let, Bern (Švýcarsko)

NHL: 2007-2016, 546 zápasů (Vancouver, Toronto, Calgary, Anaheim)

Tenhle rychlý bruslař zažil skvělé časy ve Vancouveru, kde si rozuměl v prvních dvou útocích s bratry Sedinovými i Ryanem Keslerem. Stejně jako Lapierre zde zažil památnou sezónu 2010/11, bohužel se ale během finálové série s Bostonem těžce zranil, když byl ve zkroucené poloze naražený na mantinel. Raymond to odnesl zlomeným obratlem, na led se vrátil až za půl roku. V sedmi zápasech posbíral 6 bodů, dál už to nebylo ono a po zbytek působení u Canucks se spíš jen trápil. V roce 2013 ho na zkoušku do kempu pozvalo Toronto a asi nikdo nečekal, v jaké pohodě Raymond bude. Vzešla z toho druhá nejlepší sezóna jeho kariéry (82 zápasů, 45 bodů) a podepsaný kontrakt s Calgary na tři roky za 9,5 milionu dolarů. Jenže pobyt rodáka z Alberty v jeho vysněném klubu se změnil spíš na noční můru. Nerozuměl si s trenérem Bobem Hartleym, nebodoval, postupně přestával hrát. Probuzení nepřišlo ani v Anaheimu, dávnou formu tak oprášil až ve švýcarském Bernu, kde začal být znovu produktivní.

Wojtek Wolski, 31 let, Magnitogorsk (KHL)

NHL: 2005-2013, 451 zápasů (Colorado, Phoenix, NY Rangers, Florida, Washington)

Wolski je v kanadské olympijské reprezentaci takovou obdobou Petra Nedvěda z Lillehammeru 1994. Polský rodák žije v Kanadě od dětství, díky dvojímu občanství tak může zabojovat o zlato. Velký talent prokázal ve svém posledním juniorském ročníku, kdy byl čtyřikrát za sebou zvolen hráčem měsíce OHL a celkově v 57 utkáních nasbíral 128 bodů. Tehdy už byl draftován Coloradem, což je tak trochu pohádkový příběh. Právě Avalanche totiž Wolski od mala fandil, hráli proti Torontu v prvním utkání NHL, které kdy navštívil jako divák. V jejich dresu o mnoho let později zažil několik velmi dobrých sezón, sbíral v průměru kolem 50 bodů a nastupoval i se svým idolem Joe Sakicem. Další štace tak povedené nebyly, v současnosti válí pátým rokem v KHL, kde dává znovu zabrat obranám soupeřů. Chystá se do Pchjongčchangu, loni touhle dobou přitom ležel v nemocnici a nevěděl, co s ním bude. Dva zlomené obratle, poraněná mícha, otřes mozku… to byl výsledek nárazu na mantinel, který mohl Wolskiho stát mnohem víc než jen desítky zmeškaných zápasů. O to víc touží i po olympijském happyendu.

>> Olympijský speciál: Kanadští Postradatelní a jejich otisk v NHL – díl 1.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter