1960-1961: Novinka ohnutá přes dveře

V Detroitu se udála 27. listopadu 1960 veliká sláva, když se Gordie Howeovi podařilo překonat jako prvnímu hráči historie NHL bájnou hranici 1000 bodů. Hranici, o jejímž překonání snili všichni velikáni před ním i po něm. Snil o ní jistě i Maurice Richard, který byl jedním z prvních Howeových gratulantů a jehož odchod všechny příznivce NHL a Montreal Canadiens tolik zarmoutil.

I bez Richarda však byli Canadiens největším favoritem probíhající sezóny.V základní soutěži také svou úlohu beze zbytku splnili. Jejich nejlepší střelec Bernie Geoffrion dokonce vyrovnal rekord svého exspoluhráče Richarda a zaznamenal padesát vstřelených branek, za což si vysloužil jak cenu pro nejužitečnějšího hráče, tak i Art Ross Trophy. Obránce Harvey už pošesté získal James Norris Trophy, ale ve Stanley Cupu Canadiens zcela propadli. Po jedenácti letech se dokonce ani neprobojovali do finále, kde proti sobě nakonec nastoupily týmy Detroitu Red Wings a Chicaga Blackhawks. Detroit se do finále probojoval po pěti letech a Chicago dokonce po sedmnácti! Blackhawks se také po tuhém boji podařilo Stanley Cup získat a byl to jejich teprve třetí úspěch v poháru. Naposledy jej získali v roce 1938. O vítězství po třiadvaceti letech se zasloužili především brankář Hall, obránci Pierre Pilote a Elmer Vasko a útočníci Bobby Hull a Stan Mikita. Pro nás je zajímavé, že Vasko a Mikita byli hráči slovenského původu, kterým se podařilo prosadit v tvrdé konkurenci NHL.

Vraťme se však ještě k dvojici Hull - Mikita. Tito dva hráči mají na svědomí technickou novinku, bez níž si dnes hokej nedokážeme představit. Při jednom ze zápasů tohoto ročníku získal Stan Mikita zajímavou zkušenost. V souboji o kotouč se mu nalomila čepel hokejky a on, nevěda o tom, pokusil se tvrdě vystřelit. Střela ze zlomené čepele byla tak prudká a hlavně s takovou falší, že zmátla soupeřova gólmana, takže Mikita zaznamenal gól. Ten sice nebyl uznán pro hru se zlomenou hokejkou, ale tato skutečnost přiměla Mikitu, aby se svým přítelem a spoluhráčem zkusili čepel hole zahnout tak, aby se nezlomila. Po mnoha pokusech se jim to podařilo, když hůl nejprve zahřáli a poté pode dveřmi šatny ohnuli. Hra se zahnutou čepelí se ukázala velice výhodná a proto tito dva hráči začali tento způsob běžně používat. Tak se zasloužili o novinku, kterou postupně začali používat i další hráči.