1964-1965: Opravdu první Evropan v NHL

V Montrealu Canadiens dochází po mnoha letech k výměně manažera. Po sérii neúspěchů se vzdává funkce Frank Selke a na jeho místo nastupuje ambiciózní Sam Pollock, který hned mužstvo pozměnil zařazením několika nových hráčů.

Do NHL přichází pokoušet štěstí další Švéd Ulf Sterner. Když hrál v reprezentačním dresu 'Tre Kronor' na turnaji v Coloradu Springs, zalíbil se skautům New York Rangers. Ti ho před sezónou 1964-65 skutečně pozvali do jejich tréninkového tábora, kde prošel tvrdou zkouškou. Nejprve byl poslán do farmářského týmu St. Paul Rangers v Central P. Hockey League, kde prožil nejšťastnější období jeho pobytu v USA. Premiéru v NHL slavil 27. ledna 1965, kdy jeho New York Rangers porazili Boston Bruins 5:2. Jinak to ale dopadlo neslavně. Během pouhých čtyř zápasů nezískal ani bod a proto byl poslan do Baltimore Clippers (AHL). Po skončení sezóny se vrátil do Evropy a v NHL se už nikdy neobjevil. 'Byl to tvrdý, ale poučný rok. Soupeři se na mě soustředili a doslova mě pronásledovali. Nemohu, ale říci, že se v NHL hraje hrubě a nebezpečně. Tvrdě ano, záludně však ne. Získal jsem mnoho zkušeností, patnáct stehů na hlavě a nepřišel jsem ani o jeden zub. Jediné, co mě zklamalo, byl trénink. Náš, evropský, je rozhodně zajímavější a pestřejší. Profesionálové navíc v průběhu sezóny prakticky netrénují.'

Dalším přírůstkem do už tak bohaté nabídky individuálních trofejí byla od nové sezóny Conn Smythe Trophy, kterou NHL věnovala společnost Maple Leafs Ltd., jako vyjádření úcty svému bývalému kouči, manažerovi, předsedovi, spolumajiteli a spoluzakladateli. Vítězem nové trofeje se pak z rozhodnutí vedení NHL stává nejužitečnější hráč play off a Conn Smythe Trophy se tak stala jakousi pohárovou obdobou Hart Trophy.

Než však k udělení trofeje mohlo dojít, bylo třeba odehrát 48. sezónu NHL. V té si vítězství v Prince of Wales Trophy zajistili hráči Detroitu, finalisté Stanley Cupu posledních dvou let. V tomto ročníku však do finále nepostoupili, a tak se boj o pohár stal záležitostí klubů Montreal Canadiens a Chicago Blackhawks. Chicago, které mělo při udílení individuálních trofejí největší zastoupení, nedokázalo svého soupeře přehrát a z vítězství se tedy po čtyřech letech opět radovali hráči Montrealu. Jejich kapitán Jean Beliveau se navíc stal držitelem nové ceny Conn Smythe Trophy. Ve Vezina Trophy se tentokrát poprvé radovala dvojice gólmanů. Poté, co byla změněna pravidla této soutěže a vítězem se stával každý gólman týmu s nejnižším počtem inkasovaných branek, který za tento tým v soutěži odchytal alespoň 25 zápasů, se už od sezóny 57-58 občas objevovaly brankářské dvojice na druhém místě a v ročníku 64-65 se poprvé zapsala dvojice i na listinu vítězů. Nejvíce se totiž dařilo brankářům Toronto Maple Leafs Terry Sawchukovi a Johnymu Bowerovi. U Johnyho Bowera se ještě na chvilku zastavme. Tento brankář, který získal Vezina Trophy už roce 1961, byl svéráznou postavou NHL. Nikdo totiž nevěděl, kdy se narodil. Jedni odhadovali, že v roce 1925. Jiní tipovali dřívější datum a někteří rok 1927. Pravdu však nevěděl ani Bower sám, protože byl prý nalezen začátkem třicátých let kdesi v kanadských lesích. Když byl v roce 1965 hledán nejstarší aktivní hráč, přišel Bower zřejmě o prémii, která by jej jinak jistě neminula. Musel by ale prokázat i ten nejpozdější odhad o datu svého narození. Takhle si prémii odnesl Gordie Howe, tehdy sedmatřicetiletý. Po této sezóně se s NHL rozloučil dlouholetý Howeův spoluhráč Robert Blake Theodore 'Ted' Lindsay.