bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

1977-1978: Náznak sloučení

Velký rozruch před novou sezónou vyvolala změna na nejvyšším místě NHL. Sedmasedmdesátiletý Clarence Campbell se po dvaatřiceti letech vlády na prezidentském stolci NHL cítil unaven a odstoupil. Po delším jednání se jeho nástupcem stal třiačtyřicetiletý právník a místopředseda Detroitu John Ziegler. 

 

Na téže schůzi, na níž byl zvolen nový prezident NHL, byla založena nová trofej, kterou pro soutěž věnoval výbor ředitelů NHL. Na paměť Franka Selkeho, dlouholetého manažera Montreal Canadiens, byl nazvána Frank J. Selke Trophy. Jejím držitelem se má stát ten útočník, který nejlépe plní obranné úkoly, a po skončení sezóny se této pocty, podle volby reportérů NHL, dostalo hráči Montrealu Bobu Gaineymu.

 

V červnu 1977 také došlo k druhému kolu jednání mezi NHL a WHA o sloučení obou soutěží. Podle návrhu NHL měly tři týmy WHA: Edmonton Oilers, Quebec Nordiques a New England Whalers působit od nové sezóny v NHL, kam by se od sezóny 79-80 připojil ještě čtvrtý klub, Winnipeg Jets. Tento návrh se však vedení WHA nezamlouval, a tak se nový ročník NHL později rozběhl s ustáleným počtem osmnácti účastníků. Nejlépe z nich si vedli Montreal Canadiens, jejichž nejlepší hráč Guy Lafleur se s šedesáti brankami stal králem ligových střelců a získal potřetí za sebou Art Ross Trophy. Totéž se podařilo i brankáři Kenu Drydenovi v soutěži o Vezina Trophy a protože si Canadiens po finálovém souboji s Boston Bruins vybojovali i Stanley Cup, stali se prvním klubem v historii NHL, kterému se podařilo třikrát v řadě získat čtyři trofeje: Stanley Cup, Prince of Wales Trophy, Art Ross Trophy a Vezina Trophy. V Calder Trophy už potřetí v pěti letech kraloval hráč New Yorku Islanders. Tentokrát si trofej vybojoval Mike Bossy, který si navíc připsal rekord, když jako nováček nastřílel 53 branek. Přesto jeho klub procházel nemalými finančními problémy, které musel v létě vyřešit. Přiblížil se také konec kariéry věhlasného veterána Johna Paula Bucyka.

 

Pokračující konkurenční boj přinesl své následky a ty začínaly být hrozivé. Návštěvnost na zápasech NHL klesla o 10 procent, zatímco mzdy hráčů se za posledních deset let zvýšily o 53%! Ceny vstupenek stouply za stejnou dobu na dvojnásobek, ale přesto připadlo na mzdy hráčů 46% příjmů, místo bývalých 24%. Finančně slabé kluby Minnesota North Stars, Colorado Rockies, Atlanta Flames, Washington Capitals a New York Islanders dostaly v posledních letech od vedení NHL podporu ve výši 20 milionů dolarů.

 

V povážlivé situaci se ocitl klub Atlanta Flames. Aby se udržel nad vodou, odepsalo mu vedení NHL dluh ve výši 2,7 milionů dolarů. O nečekanou podporu se potom postarali samotní hráči Atlanty. Vzali si 1,5% svých příjmů a nakoupili za pětadvacet tisíc dolarů vstupenky na své zápasy. Ty potom rozdávali lidem zadarmo. Také na Cleveland Barons přišla pohroma. Vlastník klubu Mel Swing nehodlal nadále prodělávat. Dlužil hráčům mzdu a proto vyjednával s místními obchodníky, aby sehnal půl milionu dolarů na dokončení sezóny. Nakonec musel snížit mzdy o 25%. Většina hráčů přijal toto řešení s pochopením. Definitivní konec Clevelandu se však blížil. Vedení NHL rozhodlo vystupovat napříště proti ztrátovým klubům tvrdě. 'Nechceme žádné další Clevelandy!' řekl prezident Ziegler. Každý klub musel proto zaplatit před zahájením sezóny poplatek na operativní výdaje ve výši 240 tisíc dolarů.

 

Velké změny postihly i WHA. Zánik klubu Minnesota Fighting Saints byl jen předzvěstí dalších krachů. Mezi sezónami opustily ligu další tři kluby: Calgary Cowboys, Phoenix Roadrunners a San Diego Mariners. Posledně jmenované mužstvo mělo v průběhu své existence hned čtyři názvy: New York Raiders, New York Golden Blades, New Jersey Knights a San Diego Mariners. Norm Ferguson byl kapitánem všech čtyř klubů. Při definitivním zrušení mužstva sarkastický poznamenal: 'Pamatuji se na den, kdy jsem podepsal smlouvu s Raiders. Byl 1. duben 1972. Apríl!' Fergusonovy týmy ve skutečnosti zbankrotovaly pětkrát, ale hráči se vždycky dali dohromady a počkali, dokud pro ně liga nenašla nového mecenáše.

 

Některé kluby však měly ještě pohnutější osud. Například mužstvo Ottawa Civics přežilo pouze jediný zápas. New York Golden Blades existovali přesně od výplaty k výplatě, tedy čtrnáct dní. Když potom nebyly peníze na druhou výplatu, vlastník klubu vrátil WHA svoji přihlášku. Hvězdou mužstva byl výborný střelec Andre Lacroix: 'Když jsem přišel do Golden Blades, liga mi dlužila dvacet tisíc dolarů. Z neznámého důvodu byla tato částka poslána klubu, nikoliv mně osobně. Než jsem se stačil o peníze přihlásit, vlastníci Golden Blades mých dvacet tisíc stačili utratit za klubovou hymnu. Tu jsem potom nikdy neslyšel, protože klub zanikl dřív, než nám ji skladatel stačil dodat!'

 

V soutěži zůstalo pro novou sezónu pouze osm klubů, které vytvořily jedinou skupinu. Vedení WHA se snažilo zpestřit průběh soutěže. Sjednalo zápasy všech týmů své ligy s 'B' mužstvy Sovětského svazu a Československa a výsledky se započítávaly do ligové tabulky. Sovětští hráči byli úspěšnější, získali v osmi zápasech sedm bodů, zatímco naši hráči pouze tři.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.