bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

2003-2004: Zápas pod širým nebem

Před startem sezóny 2003-04 se vedení NHL a hráči zabývali velkým tématem k diskusi - novou kolektivní smlouvou. Škarohlídové lovili z kapes scénáře, ve kterých bylo napsáno, že k dohodě nedojde. Obě strany dlouhodobě prohlašovaly, že není kam spěchat a přesvědčovaly veřejnost, že se snadno na podmínkách dohodnou. Jednání se ale čím dál více komplikovala a nakonec zůstala na mrtvém bodě. Podmínky, které vedení ligy nabízelo, hnuly žlučí hráčské asociaci natolik, že se odmítala o další podobě smlouvy dál bavit.

 

Ale vraťme se k hokeji. Geniální myšlenka se zrodila v hlavách edmontonských představitelů. Prezident Olejářů Patrick LaForge a generální manažer Kevin Lowe dali hlavy dohromady a během letu z Los Angeles vymysleli plán, jak oživit tradici a vzbudit ještě vyšší zájem o hokej v Kanadě. Na veřejnosti proto představili svůj smělý plán na uspořádání mistrovského zápasu NHL pod širým nebem. Ojedinělá událost se nakonec uskutečnila na obřím Commonwealth Stadium.

 

Do Edmotonu pozvali Lowe a LaForge jako soupeře nesmiřitelného rivala Montreal Canadiens. Souboj Oilers a Habs obsahoval nejen bitvu aktuálních kádrů, ale také představení hokejových legend. Při přípravách vzpomínkového zápasu  organizátoři nezapomněli na nic. Náklady celé akce se navíc vyšplhaly bezmála do výše dvou milionů amerických dolarů. Právě pro tuto příležitost speciálně vytvořili přírodní kluziště, pro hráče připravili střídačky, které v ukrutných mrazech dosahujících -24 stupňů vyhřívaly pouze radiátory.

 

Aktéři dlouho očekávaných klání se dočkali 22. listopadu 2003. Nejprve se na jedné straně představil coby tahoun výběru Olejářů čtyřnásobný držitel Stanley Cupu Wayne Gretzky, a na druhou stranu barikády se postavila osobnost kalibru nezapomenutelného Guye Lafleura. Ostře sledovaná předehrávka skončila vítězstvím starých panů Oilers (2:0).

 

Před zraky více jak sedmapadesáti tisíc fanoušků se pak utkaly hlavní týmy obou hokejových organizací, které patří k těm historicky nejúspěšnějším nejen v Kanadě, ale i v celé National Hockey League. Prestižní utkání nakonec skončilo šťastně pro hokejisty z města, kde se mluví převážně francouzsky. Canadiens zvítězili 4:3 a zastavili tak čtyřzápasovou šňůru vítězství edmontonských Olejářů. Brankář Habs Jose Theodore, jenž si dokonce navlékl přes masku pleteného kulicha s logem klubu, zneškodnil na cestě za vzácným vítězstvím, které se nesmazatelně zapsalo do kanadské historie, čtyřiatřicet střel. Hostům stačilo na čtyři góly v síti Ty Conklina třiadvacet střel.

 

Sezóna se nesla ve znamení návratu legend a úspěchu veteránů. Do Hockeytownu se vrátil fantom Dominik Hašek, slavný brankář měl dovést Rudá křídla z Detroitu k dalšímu Stanley Cupu. Fanoušci z města motorů vítali zpět ztraceného syna tak, jako když odcházel po vítězném tažení v play off v roce 2002. Generální manažer Red Wings Ken Holland měl v týmu současně i ambiciózního Curtise Josepha, který těžce snášel Haskův comeback. V záloze navíc čekal pracovitý Manny Legace.

 

Když se dva perou, třetí se směje. I tentokrát toto pravidlo platilo. Legace nahradil v brance oba dva gólmany, kteří v této sezóně pobírali plat osm milionů dolarů a měli se přetahovat o post jedničky. Hašek i Joseph se zranili, tudíž se otevřel prostor pro nedoceňovaného Kanaďana. Hašek však do svého zranění dokazoval, proč si z galavečerů NHL celkem šestkrát odnesl Vezina Trophy.

 

Haškův opětovný vstup na kolbiště NHL odsoudily desítky odborníků a na chvilku i česká veřejnost. Oba tábory to považovaly za Dominikův útěk do Spojených států amerických. Hlavně média přispívala k tomu, že Haškův příchod do Detroitu vypadal jako snaha vyhnout se stíhání za nevybíravý zákrok v in-line hokejovém utkání. Samotný comeback české hvězdy sice začal dobře ale nakonec zůstal za očekáváním. Hašek nejprve předváděl v brance Red Wings zákroky, které zná celý svět, ovšem pouhých čtrnáct zápasů. V rozletu ho zastavilo zranění třísel, okamžitě po prvních potížích podstoupil devětatřicetiletý gólman operaci a sezóna pro něj brzy skončila.

 

Pod zkušeným kapitánským dohledem Davea Andreychuka zase stoupaly výkony Blesků z Tampy Bay. Hlavně Martina St. Louise a Vincenta Lecavaliera. V dresu Toronta brázdili kanadská a americká kluziště dlouholetí přátelé Gary Roberts a Joe Nieuwendyk. A dařilo se jim. Skončili v kanadském bodování klubu na čtvrtém respektive pátém místě. Za Atlantu zase válel hbitý americký forvard a kapitán Thrashers Shawn McEachern, který zaznamenal na své konto 17 přesných zásahů a 38 přihrávek, což byl jeho třetí nejlepší výsledek v kariéře. Poslední profesionální sezónu strávil známý kanadský brankář Felix Potvin v dresu Bostonu Bruins.

 

Vleklá zranění se nevyhýbala nejlepším hráčům severoamerické soutěže. Jedno takové znemožnilo pravidelně nastupovat za Atlantu Thrashers Dany Heatleymu. Způsobil si ho těsně před startem sezóny při autohavárii, která skončila tragédií. V rychlosti 130 km v hodině narazil s černým Ferrari  do zdi. Při nehodě utrpěl těžká zranění i Heatleyho spoluhráč Dan Snyder, jenž posléze prohrál svou největší životní bitvu a na následky úrazu zemřel. Pozorně sledovaný případ měl pro Heatleyho dohru u soudu.

 

Organizace Thrashers však na svého zesnulého hráče nezapomněla. Manažer Don Wadell, hráči Atlanty a Detroitu nechali na internetu 3. března 2004 vydražit zápasové trikoty. Na fond bývalého hokejisty s číslem 37 bylo nakonec připsáno více jak padesát šest tisíc dolarů. Ty putovaly na vzdělávací programy pro americké školáky.

 

Dany Heatley podstoupil několik zákroků a vynechal úvodních jednapadesát duelů, když ale naskočil do sestavy Atlanty, ukázal, jak moc na ledě scházel. V 31 zápasech zamířil mezi tři tyče úspěšně třináctkrát a k tomu přidal dvanáct přesných přihrávek, které byly spojnicí ke gólové tečce. Thrashers v tomto ročníku střelecky táhnul jako samotný voják v poli Ilja Kovalčuk.

 

Třísla trápila i další megastar NHL Jaromíra Jágra. U nového zaměstnavatele z Washingtonu dostával naprostou volnost. Zranění však přibrzdila Jaromírův rozjezd, jenž nakonec odehrál za Capitals 46 utkání, ve kterých si připsal na pažbu 45 bodů. Ve Washingtonu měl být Jágr tahounem, s jeho působením ale nebylo vedení spokojeno, a tak hledalo řešení.

 

Pohádkový plat jedenáct milionů amerických dolarů za sezónu se stal pro generálního manažera Capitals spíše noční můrou, a tak se rozhodl poohlédnout se po zájemci o Jágrovy služby. Tomu, kdo by si vzal Jágra, chtělo vedení Caps přidat ještě 20 milionů dolarů. Nabídky se téměř okamžitě chytli „boháči“ z Manhattanu, generální manažer Glen Sather zvedl telefon a volal si pro Jaromíra do hlavního města Spojených států amerických. Sather nabídl jako protihodnotu útočníka tmavé pleti Ansona Cartera. Do sestavy přeplácených hvězd tak konečně trenér Rangers postavil plnohodnotného hráče, který sám dokázal rozhodovat zápasy. Jezdce ale do vyřazovacích bojů protlačit už nestihl.

 

Dres změnil i další český hráč ve službách Washingtonu. Produktivní Robert Lang zůstal u Capitals jako poslední mohykán a klub, jenž se zmítal v krizi, se zbavil několika svých drahých hráčů. Novou hvězdou se tak mohl opět pochlubit generální manažer Detroitu Ken Holland. Langa postavil do první pětky vedle Stevea Yzermana, který českému útočníkovi dokonce přepustil své oblíbené místo v centru. Sám Lang si přestup považoval, s Rudými křídly si výrazně prodloužil sezónu a mohl se zúčastnit bitvy o pohár lorda Stanleyho.

 

Když se týmu nedaří, je potřeba přivést do klubu nový impuls. To si dobře uvědomovali v Calgary. Přelomový okamžik sezóny pro Flames se uskutečnil 16. listopadu 2003. Hráčům ze státu Alberta dělali největší obavy výkony brankářů, a tak trenér a generální manažer Daryll Sutter v jedné osobě získal parádní úlovek v podobě Fina Miikky Kiprusoffa ze San Jose. Za talentovaného gólmana a vicemistra mistra světa z roku 2001 obětoval druhou volbu v draftu 2005.

 

V prosluněné Kalifornii severský gólman nedostal příliš příležitostí, aby dokázal, že patří mezi špičkové gólmany v lize. Kouč Žraloků upřednostňoval v brance Jevgenije Nabobova nebo vycházející hvězdu Vesu Toskalu. Později se ale ukázalo, že Sharks prohloupili. V dresu Plamenů dostal populární „Kipper“ naprostou důvěru a vytáhl Flames na šesté místo v Západní konferenci. Na konci sezóny se navíc ocitl ve vybrané společnosti brankářů, kteří byli nominováni na nejprestižnější brankářské ocenění - Vezina Trophy. Čísla hovořila jasně, Kiprusoff dokázal ztlačit průměr obdržených branek hluboko pod dvě na utkání (1,69). Úspěšnost zákroků udržel nad hranicí třiadevadesáti procent (93,27).

 

Své kvality potvrdil především ve vyřazovacích bojích. V prvním kole se výrazně podílel na těžce vydřeném postupu přes Kosatky z Vancouveru a o překvapení se Flames postarali i na úkor Rudých křídel z Detroitu. Ve finále konference si Kiprusoff vychutnal okamžik zadostiučinění. Bitvu se Žraloky zvládl na výbornou a jeho tým vyprovodil Sharks z play off v poměru 4:2 na zápasy.

 

Finálový soupeř Palmenů, Tampa Bay Lightning, po celou sezónu dokazoval, že patří do špičky NHL. S přehledem uhájili vítězství v Jihovýchodní divizi před Atlantou, z Východní konference navíc šli do play off jako největší favorit na vítězství. Nejdříve svěřenci trenéra Johna Tortorelly zdolali newyorské Ostrovany v poměru čtyři jedna na zápasy. V konferenčním semifinále si ve čtyřech utkáních poradili s Montrealem. Ušetřené síly se hlavním tahounům týmu Bradu Richardsovi a Martinu St. Louisovi hodili proti Letcům z Philadelphie. Postup do finále Stanley Cupu si zajistili až těsným vítězstvím 2:1 v rozhodujícím sedmém duelu.

 

O vítězi slavného poháru rozhodoval rovněž vypjatý sedmý zápas. V něm koncovku lépe zvládly Blesky. Základy důležitého vítězství položil ruský gólman Nikolaj Chabibulin, jenž nedokázal zkrotit jen jednu střelu Flames. Jeho protějšek Kiprusoff kapituloval dvakrát, a tak na Floridě oslavovali historicky první zisk Stanley Cupu. Na sklonku kariéry se s Lightning poprvé z titulu radoval také jejich kapitán a ostřílený harcovník Dave Andreychuk.

 

A byly to právě aktéři finálové série, kteří získali nejvíce ocenění. Malý velký muž Martin St. Louis si vybojoval hned tři trofeje. Za 94 kanadských bodů v základní části cenu Arta Rosse. Hokejoví odborníci mu navíc udělili i Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezóny. Kvality maličkého křídelníka vyzdvihli také hokejisté slavné ligy, kteří St. Louisovi přisoudili Lester B. Pearson Award.

 

V play off podle expertů zase nejvíce zazářila hvězda rychlého útočníka Brada Richardse, a tak mu byla udělena Conn Smythe Trophy. Zároveň prokázal gentlemanský přístup k hokeji, a tak se mohl radovat z prestižní Lady Byng Memorial Trophy. Kouč obou hráčů John Tortorella se stal nejlepším trenérem. Jenom mezi beky se neradoval z trofeje žádný borec Lightning. Léta panování švédského obránce Nicklase Lidströma na trůnu ukončil konstruktivní Scott Niedermayer. Dokázal, že změna dresu a pobyt v Anaheimu s bratrem Robem mu prospěly.

 

Nováčkem roku byl vyhlášen gólman Bostonu Andrew Raycroft, který pomohl Bruins ke skvělému druhému místu ve Východní konferenci po základní části. Kuriózní situace nastala mezi střelci. Jednačtyřicet přesných zásahů měli ve stejné kolonce hned tři kanonýři. Ilja Kovalčuk z Atlanty a kapitán Calgary Jarome Iginla odehráli v sezóně 81 zápasů, třetí uchazeč o trofej Modrokabátník Rick Nash sehrál ještě o jedno utkání méně a možná právě proto ho můžeme považovat za morálního vítěze ceny Maurice Richarda.

 

Poslední velkou akcí před výlukou National Hockey League byl druhý ročník turnaje nejlepších hokejistů planety - Světový pohár. Hráči ze Švédska, Finska, Německa a Česka předvedli divákům v Evropě, jak se hraje hokej v zámoří. Týmy Slovenska a Ruska pak válčily o body na severoamerických kluzištích.

 

Českým reprezentantům, kteří bojovali i za tragicky zemřelého vůdce českého hokeje Ivana Hlinku, se zpočátku příliš nedařilo. Debaklem skončil zápas ve Finsku. Svěřenci nového jmenovaného kouče Vladimíra Růžičky se gólově prosadili až v závěrečné třetině v utkání ve stockholmské hale Globen, ale další prohru stejně neodvrátili. Náladu si vylepšili v Praze s Německem a zlepšenou formu poté prokázali i ve čtvrtfinálovém klání opět ve Stockholmu, kde deklasovali švédskou reprezentaci 6:1.
 


V semifinále nastoupili v Torontu proti domácí Kanadě, která slavila postup až po velkém boji. Jednoznačně nejlepší utkání turnaje rozhodlo prodloužení. Hráči narozeni v kolébce hokeje o pár dní později zvítězili i ve finále World Cupu. V taktickém souboji kombinace a tvrdosti obstáli proti houževnatým Finům. Vítězstvím potvrdili dominantní postavení kanadských hokejistů na světovém trůnu.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.