2004-2005: Výluka NHL

Jak už bylo v předcházející kapitole řečeno Kanada byla stále králem světového hokeje. Dokázali to hrdinové posledního World Cupu - ostřílení matadoři jako Mario Lemieux nebo Ryan Smyth. Světový pohár ale patřil minulosti a zástupce hráčů Trevor Linden společně s představiteli soutěže Gary Bettmanem a Billem Dalym začali hledat odpovědi na otázku, co bude s NHL dále. Snadná otázka, řekli by si fanoušci v Evropě. Ale zdánlivě jednoznačná záležitost vyústila v zápletku, kterou nabízejí snad jenom detektivní příběhy spisovatelky Agathy Christie. Několik dní před zahájením ročníku už bylo jasné, že k dohodě mají obě strany hodně daleko.

Ale i sezóna, v níž se nejkvalitnější soutěž světa nakonec nehrála, byla pro hokejové fajnšmekry zajímavá. Hráči, kteří v zámoří uzavřeli nové lukrativní kontrakty, jako například Dominik Hašek, museli smlouvy odložit stranou. Evropané, kteří vytušili problémy už v létě, si sjednali nové angažmá dříve.

Borci ze Severní Ameriky však dlouho věřili, že NHLPA a vedení ligy naleznou společnou řeč, leč marně. A tak se začali postupně přesouvat na starý kontinent, aby si vůbec zahráli a nevypadli z formy. Ještě v srpnu si ruští fanoušci neuměli představit, že by v Superlize hrál Dany Heatley nebo Jaromír Jágr. Sen se stal skutečností a ruská soutěž rázem patřila k nejkvalitnějším na světě. Kmenového útočníka Tampy Bay Vincenta Lecavaliera lanařila do českých vod Sparta. Její pokusy nebyly beznadějné, finanční i životní zázemí mohl pražský klub talentovanému Kanaďanovi nabídnout, Lecavalier se nakonec rozhodl také pro Rusko.

Do Švédska zamířil někdejší brankář Montrealu Jose Theodore. V dresu Djudardenu několikrát nastoupil i Marty Turco z Dallasu Stars. Také nová hvězda NHL Miikka Kiprusoff dal přednost lukrativnějším podmínkám ve švédské Timře před svým mateřským klubem TPS z finského Turku. Mnoho Kanaďanů a Američanů navíc zvolilo jako ideální soutěž na přivýdělek tu německou nebo švýcarskou.

Česká liga se po expanzi krajánků z NHL rovněž zkvalitnila. Dres Pardubic po dlouhých letech oblékli odchovanci Jan Bulis a Milan Hejduk. Do orlího hnízda ve Znojmě se podívala brankářská modla národního týmu Tomáš Vokoun. Kladnu zase v několika zápasech vydatně pomohly výkony nezastavitelného Jaromíra Jágra. Celek ze západu Čech se držel na čelních místech, Jágr ale před koncem roku podepsal smlouvu s Omskem, a tak se stěhoval na východ Evropy.

O návratu do Litvínova navíc uvažoval Robert Lang. Za něj však jeho poslední zaměstnavatel v extralize (Sparta) požadoval vysoké odstupné, na což nehodlalo ani vedení klubu ani Lang přistoupit, a tak z přestupu sešlo. Do Litvínova přišla jiná hvězda - Martin Ručinský.

Asi nejodvážnější rozhodnutí učinili dva velcí kamarádi Radek Dvořák a Václav Prospal. Rodným Českým Budějovicím pomohli vyhrát 1. ligu a dostat se do baráže. Oba útočníci suverénně ovládli kanadské bodování, z branky jistými výkony podpořil jednoznačný úkol postoupit do extraligy Roman Turek. Dva prvně jmenovaní se navíc stali tahouny v národním týmu České republiky při akcích Euro Hockey Tour.

Mezi největšími hvězdami se našli i tací, kteří tvrdili, že se bez ročního angažmá obejdou. V klubové sezóně se tudíž v brance neocitla hvězdný gólman Martin Brodeur. Odpočinek a tvrdý trénink upřednostnil také americký forvard Dallasu Mike Modano. Avšak některé hvězdy se „ponížili“ a ročník strávili v nižší AHL.

Na začátku listopadu zasáhla hokejový svět velká tragédie. Na selhání srdce zemřel lotyšský útočník Sergej Žoltoks. Příčinu úmrtí jednatřicetiletého hokejisty potvrdila pitva provedená v Minsku. Jeden z nejpopulárnějších sportovců v Lotyšsku měl spoustu obdivovatelů i díky své charitativní činnosti pro děti.

Žoltoks během výluky v NHL působil v týmu HK Riga 2000. 3. listopadu 2004 se mu krátce před konce utkání běloruské ligy proti Dynamu Minsk udělalo nevolno. Cestou do šatny zkolaboval a po marné snaze lékařů přivést jej znovu k životu krátce nato v nemocnici zemřel.

Nevolnost spojená se závratěmi Žoltokse na ledě postihla už v minulosti. V lednu 2003, kdy hrál za Minnesotu, musel po utkání do nemocnice. V průběhu poslední sezóny u něj lékaři odhalili nepravidelný srdeční rytmus, nicméně k hokeji se vrátil a ještě na jaře oblékal v NHL dres Nashvillu a ještě v květnu 2004 jej mohli vidět čeští fanoušci během mistrovství světa v Praze.

Rodák z Rigy působil v NHL od roku 1992, kdy si ho zástupci Bostonu Bruins vybrali v druhém kole draftu jako 55. celkově. Otec dvou synů odehrál v základní části 588 utkání a na své konto si připsal 111 branek a 147 přihrávek. V bojích play off absolvoval 45 zápasů a zaznamenal v nich 18 kanadských bodů (4+14). Během své kariéry vystřídal dresy šesti klubů: Boston Bruins, Ottawa Senators, Montreal Canadiens, Edmonton Oilers, Minnesota Wild a Nashville Predators.

V zámoří se mezitím dál (ne)jednalo o případném znovuobnovení ligy. Komisař Gary Bettman nařídil každému klubu, aby své akce na stadionech plánoval na čtyřicet pět dní dopředu. Ty jsou totiž potřeba k úspěšnému zahájení a zorganizování všech náležitostí NHL. Rozpolcená veřejnost však Bettmenova slova brala spíše na lehkou váhu a nevěřila tomu, že by se kolotoč NHL v nejbližší době opět roztočil. Jiní čekali, co přinesou příští dny po tomto rozhodnutí.

Když se ale fanoušci i hráči dozvěděli z úst viceprezidenta NHL Billa Dalyho neuvěřitelnou zprávu, zježili se jim všechny vlasy na hlavě a zamrazilo je v zádech. „Radím vám, zajistěte si kontrakty v Evropě i na další sezónu,“ vyzýval Daly. Oprávněnou kritiku si viceprezident soutěže vyslechl nejen ze strany hráčské asociace, ale také od některých představitelů rady guvernérů klubů působících v NHL.

S kyselým výrazem ve tváři ale přece musel komisař ligy Gary Bettman v polovině února 2005 oznámit zrušení celého ročníku. Podle svých slov však do poslední chvíle očekával, že se NHL s hráči dohodne a sezóna by se uskutečnila alespoň ve zkrácené podobě. Jak se ukázalo, tak představy komisaře byly spíše jen zbožným přáním.

V době, kdy NHL oznámila nekompromisní verdikt, už se v Evropě nahlas mluvilo o dubnovém mistrovství světa v rakouské Vídni. Kuloáry zněly takové informace, že se v této sezóně odehrají nejlepší boje o titul světového šampióna za několik posledních dekád. Očekávalo se, že i slabší týmy, jejichž vyslanci se pohybují v NHL, budou srovnatelnými soupeři. Odborníci prorokovali, že na MS se nejlépe ukáže, kdo je jakým hokejistou. Do zbraně měly být opět povoláni zámořští skauti, kteří měli „testovat“ National Hockey League nedotknuté hráče.

Bouřlivě se spekulovalo o tom, jaký tým postaví na mistrovství kolébka hokeje Kanada. V jeden moment na povrch dokonce prosakovaly zprávy, že kouč Marc Habscheid hodlá hrát se stejným týmem, který zvítězil na Světovém poháru, což vyrazilo řadě dalších trenérů dech. Žáhu jim ale později schladil fakt, že trojice obávaných útočníků z Tampy Bay Martin St. Louis, Vincent Lecavalier a Brad Richards odmítli pozvánku do národního týmu. Do branky měl ale tým javorových listů připravené famózní gólmany Martina Brodeura, Roberta Luonga a Marty Turca. Na soupisce nechyběli ani produktivní Joe Thornton a poslední vítěz ceny Maurice Richarda Rick Nash.

Do Vídně přijeli dobře připravené i ostatní celky. Nejsilnější variantu slovenského týmu přivezl do Rakouska trenér František Hossa, v ní nechyběli ani oba jeho synové Marcel a Marián. S obvyklými oporami bratry Jokinenovými a nadějnými hráči z SM-Liigy dorazila do dějiště šampionátu finská výprava.

Přestože sestava i první skvělé zápasy Kanady naháněly soupeřům strach, mezery ve výkonu zámořských hvězd se přece jen našly. Gólmani si do Vídně přivezli nepříliš oslnivou formu, a tak děravá obrana v čele s nejistými brankáři často inkasovala. Jenomže to by nesměli být na soupisce Thornthon a Nash. Pro Kanadu doslova vyhráli všechny duely, kromě jediného. Nash v konečném účtování zvítězil o titul nejproduktivnějšího hráče. A připisoval si hlavně góly, jimiž rozstřílel soupeře.

Finálové střetnutí mělo podobný scénář jako to z roku 1996, které se odehrálo na stejném kluzišti, tentokrát ale v jiném obsazení. Český tým navíc jako kapitán táhl poprvé do boje jako kapitán devítinásobný účastník MS David Výborný. Ačkoliv nebyl kádr české reprezentace nabitý těmi nejzářivějšími hvězdami, dokázal se zodpovědnou hrou vypořádat s nástrahami čtvrtfinále proti Američanům i semifinále, v němž porazil až v prodloužení silné Švédy.

Češi ve finále konečně zastavili řádění Nashe i Thorntona a pohlídali si i hráče z „druhé vlny“ jako Dany Heatleyho či Patricka Marleua. V první třetině otevřel skóre prvoligový Václav Prospal po přihrávkách Martina Ručinského a Jaromíra Jágra.  Náskok krátce po zahájení třetí třetiny pojistil bombou od modré sám Martin Ručinský. I tentokrát stál na počátku branky strůjce gólové radosti Jaromír Jágr. A když v poslední minutě Josef Vašíček pečetil výsledek do opuštěné kanadské branky, respektovaný kapitán javorových listů Ryan Smyth neunesl tíhu situace a pustil se do klidného Jiřího Fischera. Nic se však nezměnilo na tom, že evropsko-zámořskou sezónu ovládli Češi.