Petr Adler: organizované šílenství, aneb uzávěrka výměn v NHL

Kanadští televizní, rozhlasoví a novinoví komentátoři si rvou vlasy. Několik týdnů zcela veřejně a bezostyšně žebrali, aby generální manažeři posečkali se svými výměnami, aby měli ve svých celodenních vysíláních v pondělí 25. února o čem mluvit. Zdá se, že ti generální manažeři buď jejich pravidelné pořady neposlouchají, nebo jim nepřikládají žádnou zvláštní důležitost. Takže vyměňovali hráče zcela vesele už týdny před uzávěrkou.

Zaměstnanci NHL, kteří se už koncem minulého týdne přesunuli z kanceláří NHL v 11. patře 50 Bay St. v Torontu do kanceláří NHL v 15. patře 1185 Avenue of the Americas v New Yorku, jsou ale nadšení. Doufají, že nebudou mi tak šílený blázinec.

Jsou to ředitelé Sean MacLeod a Andrew Wilson a právník Daniel Ages. NHL jim přisoudila kancelář kousek od úřadovny zástupce komisaře Billa Dalyho. Dnešní spojovací zařízení jsou sice znamenitá, ale někdy je lepší zařvat přes chodbu: “Hej, Bille, pojďte se k nám na něco mrknout!”

Žádné pravidlo totiž nemůže obsáhnout všechny výjimky, a poslední slovo má právě Daly.

Jedno pravidlo nemá žádnou výjimku: sdělení o výměně, které dorazí do ředitelství NHL třeba jen jednu vteřinu po 14. hodině, 59. minutě a 59. vteřině místního času v New Yorku, má smůlu.

Aby nemohl nikdo řečnit, že tomu nebo onomu šly špatně hodinky, jsou na všech stolech rozmístěny elektronické přístroje, které ukazují čas z úředních stránek vlády Spojených států.

To je tentýž čas jako ten, který pípá v rozhlase, aby následovalo sdělení, že je právě tolik hodin, kolik právě je.

Tohle není houska na krámě

Výměny hráčů v NHL neprobíhají tak, že by k hokejistovi přistoupil zaměstnanec mužstva, podal mu letenku a popřál hodně štěstí někde jinde. Ani tak, že by si hráč hověl doma, zazněl by telefon, a on by se dozvěděl, že letenku si má vyzvednout u odletu na letišti, kam má přijet nejpozději v tolik nebo tolik hodin, číslo letu že je to a to, jo, než na to zapomenu, letíte tam nebo tam, a až tam dorazíte, připojíte se k tomu nebo onomu mužstvu. Když budete mít štěstí a když budou mít tamější zaměstnanci čas, bude vás někdo očekávat na letišti. Kdyby úplnou náhodou ne, mávnete na taxíka. Však si poradíte, vždyť jste dospělej.

Ostatně, hráč vždycky měl alespoň tolik času, aby si mohl sbalit své tři švestky: brusle, chrániče a hokejky.

Dříve to bylo jen po telefonu, pak přišly ke slovu faxy, a dnes to v té pracovně pípá vším možným, od původních spojovacích prostředků až k nejnovějším druhům e-mailu, nebo vnitřním sítím (cizím slovem: intranetům). Textové zprávy jsou zatím na vedlejší kolejí.

Rychlí běžci, cyklisté nebo poštovní holubi nebyli v dějinách výměn NHL zaznamenání.

Pro zajímavost: posledních pár hodin před třetí odpolední místního času sedí mezi faxovými přístroji zvláštní síla, která srovnává přišlé papíry do obálek, píše na nich čas dodání, ačkoliv se o tenhle údaj starají přístroje samy také, a předává je těm, kteří posuzují, zda mužstva hrála podle pravidel.

Ano, je to pravidelně dost fofr, říkají pracovníci NHL, jichž se to týká, ale zatím se prý nestalo ani jednou, aby někdo zmeškal uzávěrku a dožadoval se schválení výměny třeba jen vteřinu po ní.

Jak řečeno, výjimky se nedělají. Pravidla platí pro všechny stejně, všichni je znají, a všichni je dodržují.

Zpráva o výměně nemůže znít: tak jsme si plácli, hráč XY za hráče YZ, navíc si vyměníme místa ve výběru (draft) toho nebo onoho roku.

Výměnu musí ohlásit obě mužstva. Každé musí dodat svoje podklady: smlouvy hráčů, o které jde, počet hráčů na současné soupisce mužstva, současný součet hráčských výplat se vším všudy, včetně průměrné roční hodnoty mzdy vyměňovaných hráčů (AAV, tedy Average Annual Value, což je ta částka, která se počítá do mzdového stropu). Má-li kterýkoliv hráč navíc ve smlouvě doložky o výměnách (no-trade, no-move, těch druhů je několik, říká se jim modified), musí být přiloženo sdělení s jeho ověřeným podpisem, že s výměnou souhlasí.

U té soupisky nejde jen o třiadvacet hráčů v aktivní službě v NHL. Každé mužstvo může mít na soupisce až padesát hráčů. Ale ani o jednoho víc.

Když si úředníci v New Yorku prohlédnou, co dostali a souhlasí, že dostali všechno, co měli dostat, pošlou hráčské smlouvy do ústřední evidence (Central Registry) v 26. patře na adrese 1800 McGill College Avenue v Montréalu. Tam porovnají smlouvy předložené v rámci výměn s původně schválenými hráčskými smlouvami.

Montréalská kancelář se zabývá během sezóny i mimo ní nejrůznějším papírováním. Posuzuje hráčské smlouvy, zda odpovídají kolektivní smlouvě. Posuzuje mzdové fondy mužstev v porovnání se stropem. Zaznamenává pohyby všech hráčů, které mužstva umístila do seznamu volných (waiver), ví, kdy mužstvo poslalo hráče do nižší soutěže, zjišťuje, zda tento krok byl v souladu jak s kolektivní smlouvou, tak se smlouvou toho hráče, má také podrobný přehled o povoláváni hráčů z nižších soutěží do NHL, stručně řečeno dohlíží, aby se do provozu NHL nedostala ani sebemenší známečka veřejného domu. (I když zasvěcení tvrdí, že právě účetnictví je v bordelech na nejvyšší možné úrovni.)

Konci světa předchází fofr

Rozdíl mezi každodenní činností ústřední evidence a dnem uzávěrky je jednoduchý: v ten den se elektronické dveře netrhnou. Průměr posledních několika let hovoří o zhruba dvou desítkách výměn, které se týkají zhruba pětatřiceti až čtyřiceti hráčů.

Když v ústřední evidenci kývnou (zase za použití nějaké podoby elektřiny), ukončí v New Yorku porovnávání všech ostatních údajů.

Teprve poté, kdy všechno sedí, jak se říká, na zadku, povolá kancelář všechna zúčastněná mužstva k telefonu. Rozhovor se pochopitelně zaznamenává. NHL si od všech zúčastněných mužstev nechá potvrdit všechny podmínky výměny. Ty se musí shodovat s podklady, podle nichž liga rozhodovala o souhlasu nebo nesouhlasu s výměnou. Papírování zabere půl až tři čtvrtiny hodiny, takže se může úplně klidně stát, že k telefonátu dojde až hodiny po uzávěrce. Ústřední evidence dokonce nařídila, že se půldruhé hodiny před uzávěrkou netelefonuje: včasné přijetí a vyřízení všech náležitostí je podstatnější.

Mazanější generální manažeři ovšem podávají všechny náležitosti co nejdříve: co kdyby náhodou bylo třeba něco doplnit, co kdyby ředitelství něco nesedělo a oni to museli změnit?

Neméně mazanější generální manažeři si dávají na čas: co kdyby se buď našlo na poslední chvíli něco lepšího, nebo co by kdyby viděli, že konkurent něco zvoral, takže není třeba proti němu posilovat a měnit ovzduší v kabině? Říkají tomu chemie (chemistry). Kazdy psycholog potvrdí, že v uzavřeném celku jako je špičkové profesionální sportovní mužstvo často záleží na vzájemných vztazích uvnitř mužstva, a že ti, kteří mužstva staví, by měli brát velice vážně právě ono někdy až těžko postřehnutelné předivo lásek i nelásek.

Nicméně, čísla tvrdí, že v posledních letech se dvě třetiny výměn uskutečnily v poslední hodině před uzávěrkou.

A proto se často stává, že k onomu závěrečnému telefonnímu rozhovoru dojde až třeba tři hodiny po uzávěrce. Zpráva o výměně už dávno hýbe ústy komentátorů, a příznivci zúčastněných mužstev ji rozebírají jako hotovou věc, a málokomu dochází, že dokud všichni účastníci nezavěsí všechny telefony, může se úplně klidně stát, že z kanceláře NHL přijde strohá zpráva: výměna XY za YZ z mužstev AB a CD neprošla schvalovacím řízením. Zatím se to ještě nestalo, ale všechno má nějaké své poprvé.

Ovšem: komentátoři, ti, kteří žebrali, aby ke všem výměnám došlo až v poslední den, by byli nadšení. Měli by co přežvykovat ještě zítra, a možná, že i pozítří.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter