Jsi rváč? Super. A co hokej, ten umíš?

NHL už dlouhodobě řeší jeden velký problém – otřesy mozku. Dle vyjádření funkcionářů ligy mohou ve většině případů za otřesy pěstní souboje. Liga se proti nim snaží bojovat, ale zdá se, že to nakonec příliš těžký boj nebude. Stejně, jako si lidské tělo dokáže mnohdy samo vytvořit protilátky proti některým virům a bakteriím, si moderní hokej poradil s množstvím bitek. Jak? Pro bitkaře už jednoduše není místo.

Při dnešním stylu hokeje potřebujete mít čtyři konkurenceschopné útoky a tři obrany. Stačí se podívat na Pittsburgh, tam byste asi jen stěží rozeznávali, který útok je první a který třeba třetí. V jednom je Crosby a Hornqvist, v dalším Malkin s Kunitzem, poté narazíte na dvojici Hagelin-Kessel a když už si myslíte, že je to všechno, spatříte ve čtvrtém útoku talentovaného Toma Kühnhackla se zkušeným Mattem Cullenem. Čtyři útoky budící hrůzu!

A kde jsou bitkaři? Nejsou. Není pro ně v sestavě místo. Přeci nenecháte sedět produktivního hráče na úkor krvelačného rváče, jehož přísun pro tým je, po té hokejové stránce, takřka nulový. Přichází nová éra, éra komplexních hráčů.

Hráčům typu Mike Rupp nebo George Parros tedy končí zlaté časy a brána mezi elitu se otevírá hráčům, jakými jsou například Wayne Simmonds nebo Tom Wilson. Oba jsou skvělými příklady komplexních hráčů.

Wayne Simmonds letos nasbíral v základní části úctyhodných 60 bodů (32+28), odvádí vynikající práci před bránou soupeře, je součástí první přesilovkové formace Flyers a když přijde na lámání chleba, neváhá nad shozením rukavic. Letos se Simmonds v základní části popral celkem pětkrát. A přesně takového hráče v týmu chcete mít!

U Toma Wilsona je to velice podobné. Kanadský útočník ve službách Washingtonu letos nevynechal jediné utkání, nasbíral 23 bodů (7+16), pravidelně nastupuje na oslabení a v základní části se popral dokonce sedmkrát. Oba hokejisté se do sebe na ostří nože pustili v úvodním utkání série mezi Washingtonem a Philadelphií a bylo rozhodně na co koukat.

Server HockeyFights.com, jenž nejen statisticky mapuje pěstní souboje v NHL, uvádí, že letos bylo v základní části k vidění 344 bitek, což je vůbec nejméně od sezóny 1973-74! Jenže je tu jeden háček, před více než třiceti lety se v základní části odehrálo mezi šestnácti týmy 624 zápasů, dnes je v NHL třicet týmů a zápasů se odehraje skoro dvakrát tolik.

Toto téma mě přivádí k jednomu jménu – Jarome Iginla. Proč byl v Calgary tak užitečný? Protože byl neskutečně nadčasový. V dobách, kdy bylo během sezóny k vidění i nad 800 bitek, byl schopný nasbírat klidně přes devadesát bodů a zároveň se nikdy nebál hájit čest týmu nebo pomstít spoluhráče. Naopak, do bitek se nenechával dlouho přemlouvat.

Bitky z hokeje úplně nezmizí a pokud by se NHL snažila o jejich úplné odstranění, šla by sama proti sobě, jelikož fanoušci je milují. Jen jich bude méně než v dobách Tie Domiho nebo Craiga Berubeho. Vždyť hokej bez bitek a emocí by byl jako suchá palačinka bez džemu a šlehačky. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter