bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Lyle Odelein jednou nohou za prahem smrti

2. června 2023, 10:00

Josef Potůček

Bývalý obránce NHL Lyle Odelein se po přežití kómatu, trojité transplantaci a paralýze stal doslova lékařským zázrakem.

Pro fanoušky, kteří pamatovali Odeleina jako jednoho z nejtvrdších hráčů ligy, by ten pohled byl nepředstavitelný. 

Na nemocničním lůžku mezi pípajícími přístroji a chuchvalci zamotaných hadiček, kabelů a drátů upoutaný muž. Bezmocný a křehký. Málokdo by v něm poznal někdejšího nesmlouvavého beka. 

Jeho manželka Laurel přiznala, že ten pohled jen sotva snesla: „Nejlaskavější muž kterého jsem kdy potkala, ten, za koho jsem se před šesti lety provdala, nejvřelejší duše každé místnosti a největší bavič každé party tam jen ležel, neschopný otevřít oči nebo se dokonce jen usmát.“

Začátkem března 2018, více než deset let poté, co odešel do hokejového důchodu, hrál s kamarády ve Phoenixu golf.

O týden později byl v nemocnici, o dva týdny později v kómatu a za necelý měsíc byl na prahu smrti.

Laurel se sice zpočátku snažila jeho hrozivou prognózu udržovat před veřejností v tajnosti, ale posléze vyzvala i hokejový svět, aby se za jejího muže modlili: „Byl napojen na tolika přístrojích, že jsem se přes všechny ty hadičky nemohla ani dotknout jeho ruky,“ vzpomenula pro server The Athletic. „Byl na všech možných podporách života, včetně svého srdce, a to sotva tlouklo. Vím, co Lyle znamenal pro hokejové fanoušky ve všech těch městech, ve kterých hrál. Měla jsem pocit, že by na něj měli všichni myslet a modlit se za něj. Bylo to čiré zoufalství.“ 

Kóma trvalo čtyřicet dnů. Odelein podstoupil transplantaci hned několika orgánů během jediné operace trvající bezmála 24 hodin. Taková operace přitom do té doby nebyla nikdy zaznamenaná v lékařské historii. Když se koncem dubna začal probírat, vyplula na povrch další hrůza. Devětačtyřicetiletý rodák z vesnice Quill Lake z kanadské provinční oblasti Saskatchewan byl ochrnutý od krku dolů, bez jakéhokoliv příslibu, že se plně uzdraví. 

Jeho bývalí spoluhráči z NHL, kteří ho nějakým způsobem vypátrali v pittsburské Allegheny General Hospital – rodinou držené v tajnosti – vzpomínali, jak vzlykali u jeho lůžka, šokováni, že jejich návštěva je pravděpodobným rozloučením. 

„Moc si nepamatuju, co se stalo,“ řekl Lyle Odelein pro The Athletic v září toho roku, když jen stěží potlačil své emoce. „Budu upřímný. Nesnažím se na to vzpomínat.“ 

Ale Laurel Odelein si to všechno pamatuje. 

Ty detaily se pro ni staly živou a znepokojující připomínkou toho, že i ten nejživější život – jednoho z nejdrsnějších mužů pod sluncem – podléhá rozmarům osudu a realitě smrtelnosti. 

— 

Přes deset let své hráčské kariéry měl Odelein netradiční letní rutinu. Zatímco většina hráčů si léto zpestřovala pobytem v nějakém letovisku, odpočinkem nebo cestováním, on se vždy vrátil na rodinnou farmu do Quill Lake, kde bydlel v přívěsu a pomáhal své rodině s letními pracemi a podzimní sklizní, než opět odjel na tréninkový kemp NHL. 

V den, kdy v roce 2000 podepsal smlouvu s nově vzniklými Blue Jackets, kterými byl později jmenován prvním kapitánem, měl Odelein dlouhý rozhovor s místním reportérem o zemědělských zónách v Ohiu, o tom, jaké rostliny by se mohly pěstovat v Columbusu. Myšlenka na pěstování rajčat ho tehdy nenechala klidným. 

Odelein šestnáctiletou kariéru v NHL rozdělil na působení v Montrealu, New Jersey, Phoenixu, Columbusu, Chicagu, Dallasu, Floridě a Pittsburghu. Je jedním z pouhých 28 hráčů, kteří odehráli více než 1000 zápasů a nasbírali více než 2000 trestných minut. 

„Bylo těžké hrát tak, jak hrál Odie,“ řekl Kirk Muller, jeho bývalý spoluhráč z Montrealu. „Ale nevzpomínám si, že bych ho kdy viděl bez úsměvu na tváři. Lyle vždycky chtěl, aby byli všichni kolem něj byli šťastní.“ 

Když si Blue Jackets procházeli v sezóně 2001-02 zvlášť mizerným obdobím, Odelein jednou zažertoval: „Není s námi nic špatného, co by nespravilo pár piv.“ 

Ze života se radoval i poté, když pověsil brusle na hřebík. Po seznámení s Laurel se v roce 2005 usadil v Pittsburghu. Bedlivě přitom sledoval rozpis NHL, aby se vždy spojil s kamarády, když projížděli městem, aby si zahráli proti Penguins. 

Hráči, manažeři, kustodi, novináři… Jeho kalendář byl vždy plný. Obvykle chodíval na večeře a drinky do Duquesne, soukromého společenského klubu v Pittsburghu. 

„To byl celý on,“ potvrdil Bill Davidge, který byl na začátku 21. století rozhlasovým komentátorem Blue Jackets a nyní je analytikem televizní společnosti Fox Sports Ohio. „Chtěl, aby byli všichni spolu a měli se dobře. A ještě jedna věc byla o něm známa: bral účet. Vždycky platil účet.“ 

— 

„Všechno to začalo kaktusem,“ hlesl Odelein pro The Athletic, na chvíli se odmlčel, jako by se snažil vstřebat absurditu toho, co se chystal říct.

Na začátku března bylo v Arizoně perfektní počasí, takové, které místní považují za samozřejmost. Odelein si hřejivých jarních paprsků užíval na golfovém hřišti. 

Ve Phoenixu a jeho okolí neroste vysoká tráva, jen krátké výhonky smíšené s kaktusy. O jeden z nich Odie zavadil nohou, když se v podrostu snažil nalézt svůj míček. Trny mu uvízly ve stehně a nemohl je dostat ven. Některé si vyškrábat dokázal, ale pár mu jich pod kůží zůstalo. 

O týden později začal mít Odelein příznaky podobné chřipce. Laurel mu několikrát měřila teplotu, vždy byla ale normální. Odjela tak do Kalifornie na služební cestu, kde se starala o jednu ze svých 49 franšíz kadeřnických salonů Supercuts.

Její manžel však nevstal z postele celých pět dní, kdy byla Laurel v Kalifornii, a tak požádala své dva rodinné přátele, aby ho zkontrolovali. Ti ho okamžitě odvezli na pohotovost. Bylo úterý 13. března. 

„Tu noc mi zavolali, že musím stihnout nejbližší let domů z Kalifornie,“ řekla Laurel. „Měl infekci krve a sepsi. Byli docela znepokojení.“ 

Když Laurel dorazila do pittsburské nemocnice, Odelein se cítil lépe. Antibiotika zabírala a lékaři předpovídali, že příští úterý nebo středu půjde domů. 

Členové rodiny, kteří za ním přicestovali do Pittsburghu, se začali vracet domů s jistotou, že Odelein se brzy uzdraví. 

„V sobotu (17. března) jsem mu popřála dobrou noc,“ vzpomněla Laurel. „Všechno vypadalo dobře, ale pak… 

Volali mi uprostřed noci s tím, že se zdravotní stav Lylea hodně zhoršil. Když jsem ráno dorazila do nemocnice, už mi neodpovídal.“ 

Krevní infekce se vrátila. V pondělí byl Odie v umělém spánku připojen na ventilátor. V úterý jeho krevní tlak klesl na nebezpečná minima. Ve středu panovaly obavy, že se infekce dostala do jeho srdce. 

„Prostě ho připojovali k dalším a dalším přístrojům,“ popisovala těžké chvíle Laurel. „Do konce toho týdne mi zakázali za ním chodit. Obvolávala jsem naše známé. Jedním z nich byl i doktor Ngoc.“ 

Ngoc shodou okolností předsedá chirurgickému oddělení v Allegheny General a je světově uznávaným transplantačním chirurgem. Když mu notně rozrušená Laurel Odelein volala, byl zrovna na Floridě na dovolené. 

„Řekl mi, že už je na letišti a vrací se,“ vzpomínala.

Informace o zdravotním stavu jeho milovaného manžela poté prosákly na veřejnost. Tweet, jehož prostřednictvím se tak stalo, vzbudil značnou pozornost zejména v Montrealu, kde Odelein začínal svoji kariéru v NHL, a kde v roce 1993 vyhrál Stanley Cup.

Canadiens tehdy zrovna cestovali do Pittsburghu k zápasu proti Penguins. Asistenti trenéra Habs Kirk Muller a J.J. Daigneault byli svého někdejšího spoluhráče navštívit v nemocnici.

Když jej viděli, byli jeho vzhledem a stavem zaskočeni: „Budu upřímný, nečekal jsem, že uvidím to, co jsem viděl,“ vypověděl Muller. 

Odelein, který hrál s váhou 210 liber a po hokejové kariéře se dostal na nějakých 250 liber, během pár dnů přišel o více než 75 liber. Při životě byl udržován pouze přístroji a na pokoji panovala sklíčená nálada. 

Muller stál vedle postele a plakal. 

„Byl jsem konsternovaný,“ přiznal. „Nevěděl jsem, že je na tom tak špatně. Vypadalo to opravdu špatně a opravdu mě to dostalo.“ 

Muller dostával textové zprávy a telefonáty z celého hokejového světa, od lidí, kteří věděli, že šel Odeleina navštívit. Chtěli aktuální informace. Ale Muller nebyl – na přání Laurel – příliš sdílný. 

Do nemocnice se dostavil i bývalý generální manažer Pens Craig Patrick a tehdejší GM Toronta Lou Lamoriello denně telefonoval kvůli aktualizacím Odeleinova zdravotního stavu. Oba však byli požádáni, aby toho na veřejnosti moc neprozrazovali. 

„Věděla jsem, že by to tak chtěl,“ vysvětlovala Laurel. „Navíc jsme ani nevěděli, co s ním přesně je.“ 

Doktor Ngoc nebyl přesvědčen, že by Odeleinova infekce začala bodnutím kaktusu. Odelein si asi týden předtím, než onemocněl, při rutinním čištění zubů poranil ústa a infekce, které se dostanou do krevního řečiště právě v ústech, obvykle způsobí, že srdce je napadeno jako první. 

Ať tak či onak, Odelein potřeboval pomoc a to hodně rychle. 

„Měl také nemocná játra a ledviny,“ vypočítával Ngoc. „Odumřelá srdeční chlopeň ovšem všechno převrátila. Odešlo srdce, játra a v důsledku toho mu přestaly fungovat i ledviny. Lyle byl skutečně na prahu smrti. Měl také zápal plic.“ 

Ngoc a jeho tým mezitím vymysleli plán náročné operace. Tak náročné, že transplantační lékaři, kteří se každý den zabývají emocionálně nabitými a život zachraňujícími operacemi, byl její plán více než odvážný. 

Odeleinovo tělo již nemohlo déle bojovat, a proto byl vytvořen plán provést všechny tři transplantace – srdeční chlopně, jater i ledvin – s hodinovým odstupem, ale jako součást jedné dlouhé operace.

Ngoc dokonce řekl, že v nemocnici Allegheny byli lékaři, kteří tento plán nepodporovali, protože měli pocit, že Odeleinova šance na přežití byla až příliš malá. 

Zdravé, transplantovatelné orgány jsou nedocenitelné zboží… 

„Klíčovým se stal fakt, že Lyle byl 49letý, tudíž mladý. Byl bývalým profesionálním sportovcem a takoví lidé jsou fyzicky mnohem silnější než je průměrný člověk. Na základě toho jsme podstoupili toto riziko,“ objasnil Ngoc. „Pokud by to byl normální 65letý pacient, tak bychom do toho nešli. Takovou operaci bychom nedělali zřejmě ani u jiných lidí jeho věku. Věděli jsme, že pokud má někdo šanci přežít, bude to Lyle nebo někdo jako on.“ 

Procentuální šance, kterou Laurel Odelein dostala, byla přesto mrazivá: „Pět procent,“ řekla, než se rozplakala. „Pět.“ 

Začátkem dubna lékaři čekali na Odeleina, aby uvedl svůj vlastní případ k operaci. Kdyby jeho zápal plic odezněl, znamenalo by to, že je dost silný na to, aby bojoval, a možná dost silný na to, aby přežil to, co přichází. 

— 

Dopoledne 4. dubna začal Dr. Steve Bailey provádět transplantaci aortální chlopně, což je postup, který vyžaduje operaci otevřeného srdce. 

„Když Odeleinovo srdce pumpovalo krev, polovina se vracela zpět do jeho srdce,“ popisoval Ngoc. „Byl opravdu silný, že se dokázal udržet při životě i se srdcem, které příliš dobře nefungovalo.“ 

Hodinu po dokončení operace srdce zahájil Ngoc transplantaci jater. 

„Transplantace ledvin se udála dle plánu o 12 hodin později, protože játra produkují srážecí faktory a my jsme věděli, že srdce bude překvapeno tím, že bude mít novou chlopeň a zdravá játra. Chtěli jsme získat čas, aby se játra pořádně nakopla a začala produkovat srážecí faktory. Dvanáct hodin bylo asi tolik, kolik jsme mohli relativně pohodlně čekat.“ 

Lékaři se tak moc obávali o Odeleinovo srdce a riziko vnitřního krvácení, že jeho hrudní dutinu nechali po celou dobu otevřenou. Tedy téměř 24 hodin. 

„Ačkoli to bylo nutné, bylo to obrovské riziko,“ podotkl Ngoc. „Riziko infekce bylo obrovské.“ 

Laurel Odelein mezitím trpěla: „Stála jsem ve dveřích jeho pokoje, když byl mezi posledními dvěma operacemi. Sestřičky mě blíž nepustily.“ 

Ngoc, spokojený s tím, jak Odeleinovo srdce a játra reagovaly, zahájil transplantaci ledviny kolem 6:00 a skončil o několik hodin později. 

„Operace se účastnila takřka celá nemocnice,“ popisoval Ngoc. „Týmy z různých oblastí se spojily. Byl to opravdu velký podnik.“ 

Odelein transplantaci přežil. Čekalo se, kdy se probudí z kómatu. 

Laurel celé dny seděla u postele, mluvila se svým mužem a čekala na jeho odpověď – na něco, na cokoliv. Více než tři týdny se ničeho nedočkala. 

„Pořád ho brali na nějaké skeny a já věděla, že to bylo jen proto, abych se ujistila, že tam stále je," řekla. „Nijak nereagoval. Na můj hlas, na můj dotek. Na nic.“ 

27. dubna, více než tři týdny po operaci, Odelein zamrkal. 

„Byl to ten nejlepší okamžik mého života,“ řekla Laurel. 

Ale to, co se stalo potom – nebo co se nestalo – byla ta nejděsivější část celého utrpení. 

Odelein se nemohl pohnout. Nemohl mluvit. Kromě schopnosti mrkat byl paralyzován.

„V tu chvíli mi to nešlo říct, ale v hlavě jsem si to přehrával: ‚Takhle nebudu žít. Jestli mám teď takhle žít, prostě zatáhněte za šňůry všech těch přístrojů a odpojte mě.‘ Nechtěl jsem takhle žít.“ 

Odeleinovi byla diagnostikována kritická polyneuropatie, nervové onemocnění v reakci na prodělané těžké trauma. Pacienti s tak těžkou paralýzou, jakou měl Odelein, se obvykle zcela zotaví jen velmi zřídka. 

Lékaři jej ovšem neustále ujišťovali, že se cit postupně do určité míry vrátí, a tato ujištění mu pomohla překonat ty nejhorší dny. 

„Lyle mě sledoval očima po nemocničním pokoji a mrkal na mě,“ vzpomněla si Laurel. „Jeho mrknutí pro mě znamenalo celý svět.“ 

Asi po týdnu mu začaly cukat prsty. Pak mohl zvednout předloktí a otočit rameny. Pokrok byl měřen v těch nejmenších úspěších, ale vrchol přišel v polovině května. 

„To ráno jsem vešla do pokoje a on řekl: ,Ahoj, Laurel." 

„Dva měsíce jsem neslyšela jeho hlas. A on jen řekl: ‚Ahoj, Laurel.‘ To mě naprosto dojalo.“ 

Odelein se na začátku června přestěhoval do rehabilitačního zařízení a začátkem července se vrátil domů. 

Tehdy slíbil Laurel a fyzioterapeutům, že do konce měsíce bude chodit sám. 

První týden v září namísto invalidního vozíku začal používat chodítko. O dva týdny později vyměnil chodítko za hůl. 27. září se Laurel Odelein během rozhovoru pro The Athletic rozesmála: „Když dnes odcházel z domu, zapomněl si hůl. Takže myslím, že už ji nepotřebuje.“ 

Doktor Ngoc a jeho kolegové z nemocnice Allegheny General vytvořili případovou zprávu o Odeleinových operacích a zotavení, která byla publikována v lékařském časopise. 

„Nikdy předtím nebyly na světě provedeny tak náročné tři transplantace najednou,“ přiznal Ngoc. „Když jsme operaci prováděli, nevěděli jsme to. Zjistili jsme to až potom. Pro mě osobně to bylo obrovské zadostiučinění a vrchol mé kariéry lékaře.“ 

V polovině září začal Odelein telefonovat svým nejbližším a přátelům z NHL. 

„Zazvonil mi telefon, tak jsem se podíval na jeho displej,“ vyprávěl Muller. „Bylo tam napsáno Odie. Nemohl jsem tomu uvěřit. Zprvu jsem myslel, že to bude Laurel. Nemohl jsem uvěřit, když jsem slyšel hlas Lylea. Prostě jsem tomu nemohl uvěřit.“ 

Tehdy se Odelein začal probírat e-mailovou schránkou. Představte si schránku, která zůstane nedotčená téměř čtyři měsíce… 

Kromě spamu jej doslova uchvátilo množství lidí, kteří se ho zoufale snažili oslovit s obavami a přáními všeho dobrého. 

Mezi nimi vyčníval jeden e-mail: MONTREAL CANADIENS.

— 

Když Montreal vyhrál v roce 1993 Stanley Cup a stal se tak posledním kanadským týmem, kterému se to podařilo, působil Odelein v NHL třetí sezónu. Byl nejvylučovanějším hráčem Habs (205) a spolehlivým obráncem. 

„Chápejte, vyrostl jsem jako velký fanoušek Canadiens,“ povídal Odelein. „Jediné, co jsem chtěl, bylo hrát za Montreal, a to, že jsem mohl žít ten sen a vyhrát pohár, bylo něco neuvěřitelného.“ 

Výhra Stanley Cupu v jakémkoli městě znamená, že zde už nikdy nezaplatíte za steak nebo skotskou. Výhra v kanadském městě vám zajistí místo vedle královské rodiny. 

Canadiens poslali ten e-mail Odeleinovi a všem členům klubu z roku 1993 někdy během léta a upozornili ho na událost 11. října 2018 proti Los Angeles. 

25. výročí týmu z roku 1993, který vyhrál Stanley Cup, bylo oslaveno před utkáním s Los Angeles v montrealském Bell Centru. Mimochodem, právě Kings porazili v pěti zápasech finálové série play-off 1993. 

Ačkoliv by myšlenka, že by cestoval, veřejně se někde objevil, ještě před dvěma měsíci zcela absurdní, Odelein se oslav účastnil. Bez invalidního vozíku, chodítka i hole. 

(Zdroj: Aaron Portzline, The Athletic)

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.