My, šampioni (1. díl): Dárek z Floridy, co se stal jazýčkem na vahách

Je jich 27. Jako kdysi pánů na Starém městě. Navždy ovšem na ně nebudou upomínat bílé kříže, ale jména vyrytá ve stříbře. O kom je řeč? O letošních šampionech NHL. V krátkých medailoncích se NHL.cz zastaví u každého z nich. Jako první je na řadě ten, kterého kdysi nikdo nechtěl a každý přehlédl. Snad především kvůli nižšímu vzrůstu. Ano, Jonathan Marchessault při draftu čekal na svůj klub marně. Teď je z něj držitel Conn Smythe Trophy.

"Byla to trnitá cesta," řekne, když se ho optají na stezku, kterou se musel do NHL prošlapat.

Vedla přes dva roky navíc v juniorce, kde poslouchal pokyny Patricka Roye. Gólmanské modly, co je poněkud výbušnějším typem. Leccos vám předá, ale jeho pověstný fén... Hrozbě, že se spustí, jednoduše nechcete čelit déle, než je nutné.

A zůstávat jako dvacetiletý mezi teenagery? Také ne.

Vedla také přes úmorné cesty autobusem ve farmářské AHL, kde to měl mezi méně talentovanými, zato podstatně surovějšími hromotluky tuze těžké.

A ani poté - když už došlo na ty trny - neměl Marchessault na růžích ustláno. Naopak, Modrokabátníci z Columbusu mu nikdy nedali pořádnou šanci. Nerozkvetl ani v organizaci, kde se jeden "malý velký muž" stal legendou.

Tampa Bay v něm druhého Martina St. Louise neviděla. A tak ho pustili Bolts k rivalům z opačného pobřeží Slunečního státu.

A u floridských Panterů se před šesti lety stal nadbytečným kusem i přes 51bodovou sezonu.

Rýpanec Vegas do Floridy vidělo na twitteru přes 1,4 milionu lidí:

Dokonce natolik, že tehdejší GM Cats Dale Talon dokonce poslal Zlatým rytířům balíček zahrnující Reillyho Smitha za to, že při rozšiřovacím draftu ukážou právě na něj.  175 centimetrů vysokého rodáka z quebeckého Cap-Roug.

Jaká ironie osudu, že právě frankofonní Kanaďan s jednaosmdesátkou na zádech, se stal klíčovou postavou série s Floridou, i celého play-off.

Marchessault nasázel nejvíc gólů, navrch se blýskl sérií deseti zápasů alespoň s jedním bodem! Natáhl ji přes celé finále! 

Ohromil hattrickem.

Třikrát dal vítěznou branku a potvrdil, že je hráčem pro zlomové okamžiky. Rozdílové trefy totiž sází v play-off pravidelně. "Má to v sobě. Umí vyniknout v nejdůležitějších momentech," cení si na něm vegaský generální manažer Kelly McCrimmon.

Třináctý, závěrečný gól v letošním play-off:

Góly, asistence, ty nepřehlédne nikdo. Je tu ovšem ještě jeden aspekt, proč dokáže Marchessault lámat zápasy i série. Proč je jazýčkem na vahách (byť Golden Knights měli mnohdy vyloženě navrch jako mančaft).

A to je jeho jazyk.

Patří k předním provokatérům, umí se dostat soupeřům pod kůži. "Je extrémně soutěživý a dovede po soupeřích dštít síru," pochvaluje si Bruce Cassidy, kouč Vegas, patrně málo známou Marchessaultovu přednost.

 Marchessault zvládne protivníky vytočit i bez vulgarit. Klidně se při tom lehce střelí do vlastní nohy.

Jeden příklad za všechny?

Když za ním přijel během finálové série Ryan Lomberg a chtěl se s ním porvat, tahoun Golden Knights prohodil: "Nestojíš mi za to, prcku."

Oba přitom měří na vlas stejně. K popukání.

I to patří do repertoáru letošního vítěze Conn Smythe Trophy pro MVP vyřazovacích bojů. Ceny, co jako jediný třikrát získal právě jeho horkokrevný, leč zároveň inspirativní juniorský kouč Roy.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter