bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: NHL obchází strašidlo. Strašidlo předčasného vypršení kolektivní smlouvy

21. července 2016, 21:41

Petr Adler

Hráči (a jejich zástupci) si dovedou spočítat zcela přesně, kolik je pět a pět. Proto jsou všechny dlouhodobější smlouvy podepsané v poslední době, obtěžkány prémiemi za podpis (to v první řadě), a pak ještě prémiemi za výkon. Důvod je jednoduchý: současná kolektivní smlouva obsahuje doložku, podle níž kterákoliv z obou vysoce postavených stran (NHL nebo její odbory NHLPA) může požádat o přejednání toho či onoho bodu už v roce 2019. A to může úplně klidně znamenat, že už sezóna let 2020 - 2021 bude v nebezpečí.

Podle náznaků ze zákulisí ligy NHL uvažuje o podobném kroku právě kvůli těm prémiím, zatímco NHLPA si je vědoma, že liga se ošívá, ale odmítá opustit jednou dobyté území.

Dle veřejně nevysloveného, avšak vnitřně hlásaného, názoru odborů, NHLPA vlastně ohromně pomohla jednotlivým mužstvům. Že pomohla spíše hráčům, o tom mlčí s taktem ji vlastním.

Pravidlo zní: vyplácení hráčů NHL vládne mzdový strop, který v sobě zahrnuje seznam velice přísných trestů pro hráče (jejich zástupce), případně pro mužstva, kteří (případně která) jej poruší, ať vědomě nebo ne. Strop se počítá před zahájením každé další sezóny z celkových příjmů z hokeje. Žádné mužstvo nesmí mít více než jednoho hráče, který by bral více než jednu pětinu částky, která tvoří strop mužstva. Kolektivní smlouva sice stanoví, že prémie za podpis nesmí převýšit jednu desetinu hráčovy mzdy, ale právě tento bod se dá hravě obejít s troškou představivosti a dokonalé znalosti tzv. tvůrčího účetnictví.

Nedávno uzavřené smlouvy některých předních hvězd (Steven Stamkos, Andrew Ladd, Loui Eriksson, ale i řady dalších) jsou nejen dlouhodobé. Jsou také složeny z podivné (a někteří generální manažeři začínají připouštět už dnes, že také třaskavé) směsi prémií a mezd.

Pohled do kávové ssedliny

Logika je poměrně jednoduchá: čím vyšší je prémie za podpis, tím menší je možnost, aby se klub mohl někdy v budoucnu vykoupit ze smlouvy.

Kanadští odborníci, kteří studují účetnictví profesionálních sportovních soutěží, vidí případ Toronto Maple Leafs a Davida Clarksona jako výstražný příklad. Clarkson, dnes dvaatřicetileté právě křídlo, před pár lety podepsal smlouvu s Torontem. Zněla takto: sedm let, v celkové částce 36 a tři čtvrtiny miliónů dolarů, se zárukou do posledního centíku, ovšem: 27 a tři čtvrtiny miliónů dolarů tvoří prémie za podpis. Clarkson bral dva milióny ročně základní mzdy, a pět miliónů na prémiích. Do mzdového stropu se počítalo něco přes pět miliónů, a Clarkson nebyl tak úžasný hráč, aby po něm šílel zbytek ligy.

Možnost vykoupení se ze smlouvy nebyla pro Maple Leafs nijak moc lákavá: museli by sice vyplatit Clarksonovi na dnešní poměry směšnou základní mzdu (zhruba dva a tři čtvrtiny miliónů dolarů), jenže by mu museli zaplatit i zbytek podpisové prémie, aniž by za to viděli jakoukoliv protihodnotu. A ještě by se jim ta částka počítala do mzdového stropu.

Kromě toho zaručují podobné smlouvy hráčům, že budou dostávat zaplaceno i v případě možné výluky. A ta, jak řečeno, může hrozit už za tři roky.

Zde je nutno upozornit, že je zásadní rozdíl mezi výlukou (lockout: zaměstnavatel zamknul zaměstnancům brány před nosem), a stávkou (strike: zaměstnanec řekl zaměstnavateli, aby si trhnul nohou). V případě výluky zaměstnanec nedostane základní mzdu, ale bude dostávat nadále částky vedené jako splátky na prémie. Tady jde obzvláště o ty podpisové: ty za výkon se platí po ukončení sezóny, v nichž bylo dosaženo výkonu, za který přináleží hráči prémie. Nehraje-li se, není výkonu, není-li výkonu, není ani prémie.

Je to šílené? Je!

Všichni generální manažeři vědí, že podobné smlouvy se mohou stát pověstnými mlýnskými kameny. Vědí dokonce, že to nebezpečí je velice skutečné. A přesto (ve většině případů) ustoupí požadavkům hráčů.

V podstatě vybírají ze dvou zel to, které mají za menší. Je lhostejno, zda to je to zlo menší pro ligu, není lhostejno, že je menší pro záchranu jejich vlastních šíjí.

NHL je (pochopitelně) soutěži, kde se odměňuje okamžitý úspěch. Všichni také vědí, že úspěch na ledě se odráží na úspěchu v ochozech, a že zaplněné ochozy se odráží na dosažitelných cenách za vysílací práva, ale i za reklamu, jak v aréně samotné, tak kdekoliv jinde. Jakkoliv se mohou všichni tvářit, že jim jde o čistý sport, profesionální sport je podnikem stejně, jako výroba betonových tvárnic.

Generálnímu manažerovi pak nejde pouze o to, že se domnívá (a pevně doufá), že ten nebo onen hráč je právě oním zbývajícím prvkem, který jeho mužstvu pomůže k dosažení met nejvyšších. Takový generální manažer se také velice zajímá o to, co tomu řeknou lidé. Jestliže se mezi fanoušky rozhostí pocit, že mužstvo buď usnulo na vavřínech, nebo nedělá nic, aby se vůbec dostalo k nějakým vavřínům, první, kdo si to uvědomí bude podnikatel, který mužstvo vlastní. Ten si takového generálního manažera pozve na přátelský oběd, a mezi polévkou a hlavním chodem se jen tak mimochodem zmíní, že se domnívá, že mužstvo bude muset změnit směřování, a k tomu že bude v první řadě zapotřebí vyměnit osobu v kanceláři generálního manažera.

Takže generální manažeři tančí na špičkách velice ostrých nožů.

Účetní, kteří studují provoz profesionálních sportovních soutěží, se shodují, že léto 2016 zaznamenalo prozatím nejvyšší peněžní závazky mužstev ve formě prémií za podpis. A shodují se také na společném jmenovateli: všechny tyto smlouvy mají trvání dost dlouhé, aby přežily případnou výluku, ať předčasnou nebo ne.

Podle výpočtů platných do čtvrtka 21. července 2016, dluží mužstva na podpisových prémiích přes sto miliónů dolarů. Logika, sice zvrácená, ale přesto logika, ovšem velí, že to takhle bude pokračovat přinejmenším do chvíle, kdy jedna ze stran (v tomto případě nejspíše liga) požádá před koncem roku 2019 o tzv. znovuotevření kolektivní smlouvy. Říká se tomu v řeči hrdého Albionu “opting out,” a pakliže k tomu dojde, je úplně možné, že NHL opět přijde buď o celou sezónu, nebo alespoň o její značnou část. NHLPA by totiž byla blázen, kdyby řekla, hm, vážně, máte pravdu, s tímhle se musí něco udělat, vždyť vy takhle proděláváte kalhoty.

Záleží na mnoha okolnostech, zda se bude zvyšovat počet smluv s obřími podpisovými prémiemi stejně jako letos i v příštích sezónách. Majitelům totiž začíná být jasné, že s každou další takovou smlouvou se snižuje jejich schopnost držet své zaměstnance (hráče) alespoň částečně zkrátka.

Otázka je, zda (nebo kdy) jim dojde, že jde o dlouhodobé nebezpečí, které převáží krátkodobé nebezpečí, spočívající v tom, že se jejich mužstva buď nedostanou do soutěže o Stanleyův pohár, nebo že pohoří hned na začátku.

Ale začíná být zřejmé, že se liga ozve hned při první příležitosti, v roce 2019.

Už to, že se několik majitelů rozhodlo, že budou o věci mluvit (sice anonymně, ale ještě, že tak), znamená, že onen tolik opěvovaný dlouhodobý klid, o němž se hovořilo po dohodnuti a uzavření nynější kolektivní smlouvy (v zimě roku 2013), bude krátkodobější.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.