Petr Adler: uzávěrka výměn v NHL je za rohem. Poker je proti tomu hadr

Opičení se je nejvyšší podoba pochvaly. A o tom je následující vyprávění.

Únor bílý pole sílí. Prý. V pondělí 24. února uvidíme, zda to platí i pro mužstva NHL: ten den končí možnosti výměn pro tuto sezónu. Někdo posílí, někdo si bude myslet, že posílil. Budou také mužstva, kterým tou dobou už bude jasné, že jestli se někdo letos dostane do pohárové soutěže, ona to nebudou. Tak začnou rozprodávat hvězdy, o které budou mít zájem uchazeči o letošní trůn. Budou prodávat v naději, že získají slibné posily do budoucna. Buď v podobě míst ve výběru (draft), nebo v podobě již podepsaných mladíků z nižších soutěží.

Nakonec se pak, jako obvykle, všichni shodnou, že skutečné dopady poznáme třeba až o pár sezón později. Ovšem, celou tu dobu budou všichni koukat, co udělají vítězové posledního Stanleyova poháru.

Generální manažer Tampa Bay Lightning Julien BriseBois (na snímku ten pán v popředí, jeho předchůdce v Tampě, dnes generální manažer Detroit Red Wings Steve Yzerman sedí jako obvykle s vážným výrazem ve tváři v pozadí) si z takového pozorování udělal osobního koníčka. Všiml si toho Elliotte Friedman z Hockey Night in Canada, který zkusil shrnout výsledky BriseBoisova pátrání v ucelený celek.

Toto NENÍ převyprávění Friedmanova pokusu. Toto JE jiný ucelený celek.

Takže …

Všechna mužstva NHL, která v tom či onom ročníku buď nedosáhla na Stanleyův pohár nebo, nedej přírodo, ani vůbec nepostoupila do pohárové soutěže, se obvykle více nebo méně opičí po vítězi. Nemusí to ani být úplně vědomé opičení. To přece dá selský rozum, že jestli loni někdo zvítězil, protože úspěšně opsal starodávný vynález českého trenéra a doktora veškeré tělovýchovy Vladimíra Kostky o bránícím levém křídle, budeme letos hledat levá křídla, která jsou tak rychlá, že mohou současně vypomáhat jak obraně, tak útoku.

Jenže letos, soudí BriseBois, bude asi všechno jinak. Přinejmenším proto, že St. Louis Blues, kteří v minulé sezóně obrátili některá pravidla vzhůru nohama, asi letos dokáží totéž. Nikoliv, tohle není předpověď, že si zase nezbytně sáhnou na pohár.

Loni byli koncem ledna na posledním místě v tabulce. Mužstvo, které v den amerického svátku Díkůvzdání (Thanksgiving, ale jsou to vlastně dožínky), poslední čtvrtek měsíce listopadu, není na postupovém místě, může začít plánovat účast na golfových turnajích den po skončení základní části. Takhle to tvrdí mnoholetá pranostika NHL, a teprve Blues dokázali, že i pranostika se může plést.

Letos mají Blues díky dlouhodobé nepřítomnosti jejich nejlepšího útočníka Vladimíra Tarasenka ulito pět, slovy pět, miliónů dolarů, za které mohou najmout posilu: střelec Tarasenko se patrně nevrátí ze společnosti dlouhodobě zraněných (LTIR, aneb long-term injury reserve) dříve než před začátkem pohárové soutěže. Blues se tím pádem nemusí obávat, že by před uzávěrkou výměn překročili mzdový strop. A přitom, kdyby Tarasenko hrál, nezbýval by jim do stropu ani cent.

To je přepych, jaký v době mzdového stropu nezažilo jediné mužstvo NHL.

Bývávalo

Kde jsou ty časy, kdy v druhých polovinách základních částí padaly pumy (anglicky se těm výměnám říká blockbuster trades, a to slovo blockbuster vychází z bomby, která dokáže rozbořit jednou ranou celý blok budov).

2009: Pittsburgh Penguins získali Billa Guerina a Chrise Kunitze.

2011: Boston Bruins posílili s příchodem Tomáše Kaberleho, Chrise Kellyho a Riche Peverleyho.

2012: Los Angeles Kings získali Jeffa Cartera.

2014: Marián Gaborik posílil (a jak!) tytéž Los Angeles Kings.

2016: Sezóna Penguins nezačala nejšťastněji. Takže byl odejděn kouč Mike Johnston, kterého nahradil Mike Sullivan. Ten je u mužstva dodnes. V prosinci přišel Trevor Daley, pak mužstvo získalo v lednu Carla Hagelina, a v únoru mužstvo získalo za místo ve třetím kole výběru (draft) Justina Schultze.

Poslední tři držitelé Stanleyova poháru se neprojevovali nějakým zvláštním čeřením vody.

2017: Penguins přidali Rona Hainseye a Marka Streita, a stálo je to jednoho hráče z farmy, jedno druhé a jedno čtvrté kolo nastávajícího výběru, v řeči NHL doslova poloprázdný kýbl puků (a half-empty bucket of pucks). Hainsey hodně pomohl poničené obraně, Streit zaznamenal ve třech zápasech finále Východní konference proti Ottawa Senators dva body.

2018: Michal Kempný stál Washington Capitals jedno místo ve třetím kole. Byl přínosem nejen v pohárové soutěži, ale je i nadále platným hráčem.

2019: Výměny Blues se během sezóny týkaly Jakuba Jeřábka a Jareda Correaua. Ke konci základní části získali za místo v šestém kole výběru Michaela Del Zotta.

Rodinné šperky

Některá mužstva svého času neváhala. Většinou sice mívala zbytečně velké oči v domnění, že jim k vytoužené metě chybí jeden jediný hráč, ale byla ochotna za něj dát i místo v prvním kole nadcházejícího výběru.

Některé to ale přivedlo až k pohárovému zisku. Naposledy se to stalo v roce 2015, kdy Chicago Blackhawks, v touze po středním útočníkovi Antoinem Vermettovi, obětovali Arizoně pravé křídlo z třicátého místa prvního kola levé křídlo Nicka Merkleyho. Vermette byl, jak se říká v NHL, nájemný žoldák. Hned příští sezónu byl zase v Arizoně. O prsten vítěze těžší.

A podobně to bylo s Blues: vzdali se v létě 2018 místa v prvním kole ročníku 2019 výměnou za Ryana O’Reillyho. Podobný krok udělali v létě 2015 Penguins, když jim Phil Kessel stál za to, aby se vzdali místa v prvním kole výběru ročníku 2016.

Před nimi se podobného risku, z něhož vyplynul zisk, dopustili Boston Bruins (2011), Kings (2012), a pak už nikdo. Penguins (2009, obránce Simon Despres), Blachkawks (2013, pravé křídlo Ryan Hartman), Kings (2014, střední útočník Adrian Kempe) a Capitals (2018, obránce Alexander Alexejev) si první kola ponechali.

Ano, žádné z těch jmen zatím nezáří, ale co není, může být. Někdy. Třeba v budoucnosti.

Když odhlédneme od výměn způsobených mzdovým stropem, a zůstaneme pouze u výměn, kterým se říká hokejové, je tu vždycky nebezpečí, že odchod hráče jinam naštve kabinu, takže příchozí se nesetká s nadšeným přijetím nových spoluhráčů. Může se také stát, že kouč by měl raději někoho jiného, a generální manažer mu nevyhověl. Třeba proto, že to nešlo, nebo proto, že se jeho představa liší od koučovy.

Ach, ta trapná nejistota

Spory, zda se mužstvům vyplatí se vzdát místa v prvním kole, jsou nekonečné, někdy také zábavné. Zůstává skutečností, že následující hráči měnili v posledních pěti letech mužstva výměnou za místa v prvním kole: Cody Franson, Martin Hanzal, Ryan Hartman, Kevin Hayes, Andrew Ladd, Ryan Miller, Rick Nash, Andrej Sekera, Kevin Shattenkirk, Paul Stastny a Thomas Vanek (všichni co nájemní žoldnéři, neboli rentals); Jake Muzzin, Martin St. Louis a Tomáš Tatar (pod smlouvou na delší dobu, zváni non-rentals); Braydon Coburn, Patrick Eaves, Evander Kane a Ryan McDonagh (podepsali zbrusu nové smlouvy s mužstvy, která je získala).

Hokej je hra na chyby, říkával legendární ruský kouč Anatolij Tarasov. Kdo jich udělá méně, má větší naději, že vyhraje.

Zdá se, že podobné pravidlo platí i pro opičení se po nejnovějším vítězi Stanleyova poháru. Ovšem s připomínkou, že možná také ne.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter