RETRO: Nekonečné střídání Alexeje Kovaljova aneb svérázný Keenanův koučink

Slovutná NHL je rekordy doslova posedlá. Vše, co se dá změřit či porovnat, je zaznamenáno a rozpitváno do posledního detailu. Historická kniha rekordů se hemží nejen slavnými jmény, ale mnohdy i zcela neznámými hrdiny, kteří v nejslavnější hokejové lize světa otiskli svou stopu.

Góly, body, čistá konta nebo trestné minuty, to vše patří do kategorie těch oficiálních výkonů, které se evidují. Ale jsou i tzv. neoficiální rekordy, tedy ty výkony, které se nesledují po celou dobu trvání ligy. Mezi ně patří i čas, který v zápase stráví hráč na ledě, včetně délky jednotlivých střídání. 

Kolik času stráví na ledě ten který hráč, se odvíjí především od postavení daného plejera v hierarchii týmu. Největší hvězdy dostávají pochopitelně dostatek času na to předvést svoje umění. Ti méně zruční ho mají poskrovnu. Průměrná délka jednoho střídání napříč ligou klesla za posledních několik desítek let z necelých dvou minut na nynějších cca 45 vteřin. 

Je to samozřejmě průměr. Není výjimkou, že ti nejlepší stráví na ledě mnohdy i přes minutu. Především v přesilových hrách je to běžný standard. Při oslabení nebo hře pět na pět se to stává málokdy. NHL vede oficiální statistiky času stráveného na ledě až od sezóny 1997/98. 

Ale NHL zažila i extrémně dlouhá střídání. Například v lednu 2018 v zápase s Canadiens naskočil bostonský kapitán Zdeno Chára v sedmé minutě druhé třetiny na led, a rozhodně netušil, že z něho další více jak čtyři minuty nesleze. Na trestnou lavici totiž musel jeho parťák z obrany McAvoy a o chvilku později i další zkušený bek Carlo. Slovenský obr strávil na ledě celkem 4 minuty a 18 vteřin. Bez vystřídání. I pro tak zkušeného borce s železnou kondicí to bylo vyčerpávající.

Svéráz proti svérázovi

Ovšem asi nejpamátnější a nejbizarnější výkon v této kategorii předvedl Alexej Kovaljov v roce 1994. Ruský šikula prožíval druhou sezónu v dresu newyorských Jezdců pod taktovkou despotického kouče Mikea Keenana. Železný Mike vyžadoval po hráčích disciplínu a svobodomyslný Kovaljov byl pro něj těžký oříšek k rozlousknutí. Často si prodlužoval čas na ledě, což přísného kouče rozpalovalo doběla.

V únoru 1994 hráli Blueshirts doma s Bruins. Ke konci druhé třetiny prohrávali domácí už 1:5 a mladý Rus opět otálel s vystřídáním. Keenanovi došla trpělivost a rozhodl se dát Alexovi lekci. Do konce třetiny mu neumožnil vystřídat a Kovaljov tak zbylý čas strávil na ledě. Během této doby na něj byly dva fauly, vyhrál vhazování a dal nádherný gól pumelicí z levého křídla.

V té době NHL ještě oficiálně neměřila hráčům icetime, ale z videa a oficiálních statistik k zápasu lze vyčíst, že Alexej musel nepřetržitě strávit na ledě více jak pět minut. První zbývající čas do konce třetiny ukázaný na videu je 5:03 a to už je Kovaljov nějaký čas na ledě.

Okamžiky, kdy se unavený Kovaljov snaží dostat na střídačku a Keenan ho rezolutně posílá znovu na led, jsou dnes již téměř kultovní a patří k tomu nejbizarnějšímu, co lze v historii NHL najít.

Elegantní šikula

Kovaljov patřil k nejšikovnějším hokejistům, kteří kdy brázdili led. Skvělý elegantní bruslař s bravurní technikou hole. Začínal v Rangers, pak se přesunul do Pittsburghu, kde vytvořil spolu s českými spoluhráči Robertem Langem a Martinem Strakou jednu z nejlepších druhých lajn v tehdejší NHL. Na skok se ještě vrátil na Manhattan, aby pak na pět sezón zakotvil v Montrealu.

Fanoušci Habs si ho také pamatují skrze jiný bizarní moment. V sérii play-off 2004 proti Bostonu dostal ve druhém prodloužení čtvrtého zápasu sekeru ve středním pásmu. Chytnul se za ruku a úplně přestal hrát. Puk, který měl do té doby na hokejce, ho zcela nepochopitelně přestal zajímat. Obránce Souray si toho všimnul a chtěl zachránit situaci. Jenže ke vší smůle se srazil právě s Kovaljovem, který mířil ke střídačce. Nastalého zmatku využil útočník Bostonu Glen Murray, zmocnil se opuštěného puku a v samostatném úniku nezaváhal.

Pošramocenou pověst simulanta si u příznivců Canadiens napravil o dva roky později v zápase s Javorovými listy. Při kroužení v útočném pásmu inkasoval Kovaljov úder loktem do tváře od Darcyho Tuckera. Puk sice na chvilku ztratil, ale po chvilce se s ním opět setkal a znovu vyjel na zteč. Vyhnul se jednomu z protihráčů a měl před sebou opět torontského provokatéra. Namísto pokusu o kličku nechal puk pukem a srazil Tuckera na led. Že následovala pořádná mela, není třeba dodávat. 

Názory na Alexeje Kovaljova budou vždy rozdílné. Buď ho budete milovat pro jeho přirozené schopnosti anebo zatracovat za nevyužitý talent. Každopádně, když chtěl, měl prostor a byl sám sebou, dokázal dominovat jako málokdo.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter