NHL.cz na Facebooku

RETRO: Trofeje, sláva i chronické pochyby. V Lafleurově éře nebylo snadné být Lafleurem

23. dubna 9:00

Jiří Lacina

Kariéra Guy Lafleura je příběhem složitých draftových machinací, ostýchavého rozjezdu, permanentní nejistoty, ale také pěti Stanley Cupů a řady individuálních trofejí. Je to pozoruhodná životní cesta frankofonního Kanaďana ve frankofonní hokejové metropoli.

Seznamte se s Květinkou.

The Flower, jak se blonďatému útočníkovi přezdívalo.

Lafleur vs Dionne. Nebo oba?

V roce 1971 měli být na vstupním draftu k dispozici dva excelentní hokejisté. Nejen to. Byli to dva frankofonní hokejisté, což se v Montrealu vždycky zohledňuje. O dva roky dřív pláchnul Canadiens díky změnám v pravidlech draftu Gilbert Perreault do Buffala, teď nemínil nechat generální manažer Sam Pollock nic náhodě.

Už s ročním předstihem tak vymýšlel strategii, jak se dostat k první volbě. Vedle jiného to znamenalo správně odhadnout, kdo skončí poslední. Vsadil na Californii Golden Seals. Obětoval jí vlastní první volbu z roku 1970 a hráčskou náhradu. Když během sezóny Los Angeles Kings atakovali poslední pozici Californie, neváhal je Pollock posílit a obětovat jim Ralpha Backstroma.

Druhou volbu měl Detroit a Pollock si dělal zálusk také na ní. Snil o dvojici Guy Lafleur – Marcel Dionne, že potáhne Habs jako kdysi Béliveau s Geoffrionem. Během složitých dohad na hotelu těsně před draftem nicméně hlavní skaut Ronnie Caron zpochybnil Dionneovy schopnosti.

„Nemá parametry. Je to malý hráč,“ zakončil tehdy své hodnocení. Pollock, který pokud se pro něco rozhodl, hnal by všechny za svým snem do pekla, slevil, a na draftu si vybral Lafleura.

Těžké začátky

Čerstvě dvacetiletý mladík měl za sebou fantastické roky v juniorce. V posledních dvou sezónách nasbíral 170 a 209 bodů! Jeho 130 vstřelených branek z posledního ročníku v QMJHL horko těžko překonal až o třináct let později Mario Lemieux (133); povedlo se mu to v posledním zápase.

Jenomže vstup do NHL měla jednička draftu vlažný. 64 bodů (29+35) v 73 zápasech nebylo moc ani málo, Lafleur ovšem nedokázal svou hru rozvinout. 28 branek a 55 bodů ve druhé sezóně bylo už regulérním zklamáním. Následně sice vyhrál s Canadiens svůj první Stanley Cup, s 8 body se ale ztratil v průměru; v play off měl Montreal deset produktivnějších hráčů.

Konkurence si vedla mnohem lépe. V prvním roce neměl Lafleur v hlasování o Calder Trophy vůbec šanci. Ve druhém jej jeho stín Dionne převýšil ještě výrazněji. Po dvou sezónách v Detroitu měl tenhle „prcek“ na kontě 167 bodů, o 48 víc než nepřesvědčivá hvězdička Montrealu. Té mimochodem po dvou letech vypršela první smlouva.

O frankofonního Kanaďana se začali zajímat Quebec Nordiques, kteří právě skončili první nepříliš úspěšnou sezónu v sousední WHA. Cítili, že je třeba něco zkusit, získat zajímavou posilu. Vzájemné námluvy umocňoval fakt, že Guy v té době chodil se svou pozdější manželkou, která byla dcerou quebeckého podnikatele Rogera Barrého, jinak také ředitele Nordiques.

Závěrem oboustranného oťukávání byl návrh tříleté smlouvy na 150 tisíc dolarů ročně. V té době velké peníze a hlavně cena, kterou Lafleur ještě neměl. Sam Pollock se dlouze rozmýšlel a nakonec kontaktoval hráčova agenta s riskantní nabídkou desetileté smlouvy na milión dolarů, tj. 100 tisíc ročně. Smlouva mohla být vždy po třech letech otevřena a znovu projednána.

Scotty Bowman, tehdejší trenér Habs, vzpomíná v životopisné knize Scotty, jak Claude Ruel na interní poradě řekl: „Teď je to hráč třetí lajny, který ale jednou může hrát druhou.“ Debata se každopádně vedla o tom, zda tenhle dvaadvacetiletý kluk bude vůbec hráčem NHL. Bowman se přiznává, že superhvězdu v něm neviděl nikdo. On ani geniální stavitel Pollock.

Lafleur se rozhodl nic neměnit a prodloužil s Montrealem.

Vzestup a pád

Mužstvo procházelo přestavbou. Skončil Henri Richard, Jacques Laperriére. Frank Mahovlich odešel do WHA. Kapitánem se stal Yvan Cournoyer. Montreal se pak musel dvakrát i zbytkem ligy sklonit před rváči z Philadelphie. Také „The Flower“ se třetí sezónou protrápil, po ní ovšem procitl a konečně naplno prodal svůj potenciál.

Po 29, 28 a 21 brankách nastřílel ve své čtvrté sezóně 1974-75 najednou 53 gólů. Odstartoval famózní šestiletku, kdy v každé sezóně překonal 100 bodů a 50 gólů. Jako první hráč v historii NHL. Osobní maxima 60 gólů a 136 bodů. Mezi vítěznou érou Flyers a Islanders z toho byly pro Montreal čtyři triumfy ve Stanley Cupu v řadě.

Lafleur se stal základním kamenem vítězné dynastie Habs sedmdesátých let. Jeho idolem v mládí byl Jean Béliveau, který táhnul stejné mužstvo v páté a šesté dekádě. Herně se lišili. Předchůdce byl vysoký a elegantní, Lafleur dynamický, rychlostní typ. Co měli společné oba, byla schopnost zvedat diváky ze sedadel. Lafleurova blonďatá kštice, fantastický skluz i střela patří k tomu nejlepšímu, co tahle soutěž světu ve své historii nabídla.

Ken Dryden, geniální komentátor hokejového dění (nejen) v Montrealu, dobře viděl, pod jakým byl jeho parťák z šatny neustálým tlakem. Pořád o sobě pochyboval, pořád musel přesvědčovat sebe i ostatní, že na to má. „Nikdy si nebyl úplně jistý, co může dokázat, dokud to opravdu nedokázal. Nebylo snadné být Lafleurem v těch letech i v letech následujících,“ říká bývalý spoluhráč.

S Jacquesem Lemairem na centru a Stevem Shuttem na druhém křídle vytvořili skvostnou formaci. Byli to hráči té nejvyšší úrovně, skvěle se doplňovali a hlavně se hokejem bavili. Týmovou jedničkou těch let byl bez debaty Lafleur. Šestkrát nejproduktivnější hráč mužstva, z toho třikrát bezkonkurenční v celé lize.

„Byl naším nejlepším hráčem. Když se mu dařilo, dařilo se i týmu. Ta nejistota, která ho nikdy neopouštěla, pro něj musela být těžká, ale pro nás byla dobrá. Držela nás stranou toho, abychom byli až moc v pohodě. Činila celý tým lepším,“ říká Dryden.

Po zranění v sezóně 1980-81 trochu ustoupil a s ním celý tým. Na hokejový Olymp se vydrápala dynastie Ostrovanů. Na trůnu pro nejproduktivnějšího hráče převzal žezlo Bryan Trottier, po něm jeden rok Dionne, než si ho přivlastnil Wayne Gretzky. Po dalších třech slabších sezónách ohlásil Lafleur ve 34 letech konec kariéry.

Comeback ve 37 letech

Po třech letech nečinnosti ji oživil a zahrál si ještě v New Yorku a v Quebecu, který už v té době patřil do NHL. Arény nejslavnější soutěže světa brázdil coby člen Hokejové síně slávy. U Nordiques zaučoval začínajícího Joe Sakica, který později vzpomínal, jak legendě vymlouval kouření.

„Na hotelovém pokoji nekouřil, chodil vždycky do koupelny. Vzhlížel jsem k němu. Říkal jsem mu, že by to neměl dělat, ale dělal si, co chtěl,“ vzpomínal Sakic na podivnou módu mezi sportovci, která nyní bere život jedné legendě za druhou.

Sam Pollock ani Montreal vzájemného spojení nikdy litovat nemuseli. Ostatně složitý trejd, který vedl k získání první draftové volby 1971, je dodnes v Montrealu označován za nejlepší v klubové historii. Ohlédnutí do starých časů jen připomíná, jak moc nyní chybí Canadiens osobnost typu Pollocka.

Samotná volba? Marcel Dionne sice sbíral v Detroitu a později v Los Angeles spousty bodů, celkově zažil delší kariéru, v sezóně 1979-80 vyhrál ligovou produktivitu, jinak ale patří k nejslavnějším hráčům, jejichž jméno se na Stanley Cup nikdy nedostalo. Možná i proto, jak se tehdy v Montrealu rozhodli.

Guy Lafleur je na stříbrném poháru pětkrát.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.