The Hockey News: Když není po jeho, Roy se sbalí a jde domů

Na náhlém odchodu Patricka Roye z pozice hlavního kouče Colorada Avalanche není nic šokujícího. Naopak, jde o naprosto typické chování tohoto bývalého gólmana, člena Hokejové síně slávy. Zachoval se tak v Montrealu Canadiens a podobně vypekl i kanadský olympijský tým.

Poslouchejte, ať si Roy klidně dělá, co se mu zlíbí. Byl skvělým brankářem, jedním z nejlepších vůbec, a zažil i úspěchy jako kouč, případně funkcionář v juniorce a NHL.  Nevypadá to, že on sám se stará o svou reputaci, tak proč bychom měli my?

Byly časy, kdy bylo naprosto nepředstavitelné, že by Patrick Roy neodehrál svou kompletní kariéru za Montreal Canadiens. Poté co dovedl jejich farmu ke Calder Cupu v roce 1985, ohromil hokejový svět, když o rok později triumfoval s Habs, dobyl pro Montreal Stanley Cup se stal nejmladším držitelem Conn Smythe Trophy. Trofeje pro nejužitečnějšího hráče play-off.

V ročníku 1992-93 zafungovalo Royovo kouzlo znovu. Poté co Canadiens skončili po základní části třetí ve své divizi a prohráli první dva duely play-off se svými úhlavními rivaly (Quebec Nordiques), Roy zabral a pomohl Montrealu k jedenácti výhrám za sebou a dalšímu stříbrnému poháru. Hvězdný brankář se opět potěšil s Conn Smythe Trophy.

Royovy dny v Montrealu přesto nedostaly hollywoodský konec. Ne, vše skončilo náhle - při porážce od Detroitu Red Wings (11-1), nejhorším debaklu Habs na domácím ledě v celé klubové historii, mazal Roy ve druhé třetině na střídačky, kde se ukrutně zlobil na kouče Maria Tremblaye, a klubovému prezidentu Ronaldu Coreymu, sedícímu za hráčskou lavičkou, oznámil: "Tohle byl můj poslední zápas za Canadiens."

Roy řekl novinářům, že jej Tremblay nechal v kleci i přes pět obdržených gólů ze 17 střel, aby jej ponížil. Kanadský brankář nakonec inkasoval devětkrát z 26 ran, až pak byl konečně odvolán. Montreal ho suspendoval a následně vyměnil do Colorada, s Avalanche poté získal další dva prsteny pro šampióna NHL.

V roce 2001 skládal Wayne Gretzky, výkonný ředitel národního mužstva Javorového listu, olympijský tým pro Salt Lake City. Roy odmítl pozvánku s tím, že již jednou Kanadu reprezentoval.

“Už jsem tam byl, a tak ať dostane šanci někdo jiný, aby si zachytal," říkal Roy lakonicky.

Mnozí věřili, že Roy se urazil, protože neměl zajištěný post jasné jedničky. O tuto pozici se totiž ucházeli kromě něj také Ed Belfour, Curtis Joseph a Martin Brodeur. Turnaj posléze odstartoval Joseph, načež byl po úvodní porážce nahrazen Brodeurem, který dovedl reprezentaci až do finále proti USA a ke zlatu.

Poté co ukončil kariéru, stal se z Roye úspěšný vlastník, manažer a kouč Quebecu Remparts v QMJHL, v roce 2006 dosáhl na Memorial Cup.

Zdálo se býti pouze otázkou času, kdy se vrátí na scénu NHL. Nebylo žádným překvapením, když byl v roce 2013 jmenován hlavním trenérem Colorada. Co už ovšem poněkud zaskočilo, bylo to, že zároveň se stal vysokým funkcionářem a získal právo mluvit do personálního obsazení Lavin. Právě toto rozhodnutí nakonec zřejmě vedlo i k jeho čerstvému odchodu.

Rok po sezóně, kdy Avs skončili až 29. a potřetí za sebou nepostoupili do play-off, Roy nasměroval převážně mladé mužstvo zpět do vyřazovacích bojů a zcela podle očekávání dostal Jack Adams Award pro nejlepšího lodivoda NHL. Colorado nicméně vypadlo v prvním kole a další dva ročníky již pokaždé zůstalo před branami do Stanley Cupu.

Jedna věc je koučovat mladé hráče a druhá být částečně zodpovědný za jejich výměnu. A tady vznikl kámen úrazu. Roy řekl, že chtěl mít na to, kdo bude vytrejdován, vliv a že necítil, že tomu tak bylo.

A tak se sbalil a šel domů.

Kdybych měl odehrát jediný zápas a vybrat si jakéhokoliv gólmana z dějin NHL, aby hájil klec mého týmu, sáhl bych po Patricku Royovi. Kdybych si navíc mohl vybrat trenéra, Roy by nebyl ani mezi první stovkou kandidátů. V jeho případě totiž musí být vždy po jeho. Na první místě říká "já", a pak až "my".

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter