Brock Boeser: krůček od Ivana Hlinky

Letošní All-Star Game právě spělo ke svému konci a Brocku Boeserovi z Vancouveru Canucks to bylo líto. Ve slunné Tampě totiž prožil opravdu výjimečný víkend. Zvítězil v dovednostní soutěži o nejpřesnějšího střelce. Přispěl dvěma góly a jednou asistencí k celkové výhře výběru Pacifické divize v hlavním turnaji. A hlavně: byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem. Když pak přebíral památeční plaketu, vyslal tím všem zainteresovaným jasný vzkaz. Hej, jsem tady!

Divákům v Amalie Areně v tu chvíli možná ani nedocvaklo, co právě viděli. Nestává se totiž moc často, aby byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem Utkání hvězd nováček. Přesněji řečeno, stalo se to teprve podruhé v historii. A kdože byl oním Boeserovým předchůdcem? Nikdo jiný než Mario Lemieux, kterému se tento kousek povedl v roce 1985. Dvacetileté pravé křídlo Vancouveru tedy rozhodně má na koho navazovat.

Rozený střelec

Jeho dosavadní herní projev nikoho nenechává na pochybách, že tady roste nová hvězda. Rychlostí se dostává přes obránce a neomylně zakončuje. Nebojí se přišpendlit protihráče na mantinel a vytvořit prostor pro ostatní. Není divu, že se Boeser pevně zabydlel v první lajně vedle další naděje Vancouveru Bo Horvata.

Tito dva by měli být budoucností Canucks. Zatímco Horvat vyrůstá v kvalitního komplexního centra, Boeser udivuje soupeře i spoluhráče svou střelou zápěstím. Když se však druhého jmenovaného na tajemství jeho rány zeptáte, dostanete jednoduchou odpověď.

„S nácvikem střelby jsem začal už v dětství,“ vzpomíná minnesotský rodák. „Po celý čas jsem hodně přemýšlel nad tím, z jakého úhlu střílet či jak zavést puk do třetiny a vypálit. Takže hádám, že jsem se to naučil asi sám.“

Z výrazu jeho tváře čiší pohoda a mladická bezstarostnost. Ne všechno ale šlo vždycky tak hladce.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Boeser už sice stihl lehce ochutnat NHL během závěru minulé sezony, ale na jeho pozici v předsezonním kempu to nemělo žádný významnější vliv. A to i přesto, že během 9 utkání nastřádal 5 bodů (4 góly + 1 asistence) a poodkryl tak svůj potenciál. Stejně jako ostatní mladí hráči musel ukázat, že právě on si šanci zaslouží. Na trenérský post Canucks totiž před sezonou dosedl Travis Green – bývalý hráč, který všechny mladíky postavil na stejnou startovní čáru.

Vzhledem k tomu, že nový trenér přišel ze záložního týmu Kosatek (Utica Comets hrající AHL), hodně mladých hráčů dobře znal. Ne však Boesera, který do NHL naskočil přímo z univerzity a dosud se s Greenem v jednom týmu nepotkal. Možná i proto měl křídelník s šestkou na zádech malinko ztíženou pozici. Když se mu pak nevyvedla poslední přípravná utkání, musel úvodní dva zápasy letošní sezony strávit na tribuně jako zdravý náhradník.

„Vypadal unaveně,“ vysvětluje dnes Green. „Rozhodně nepřipomínal toho rychlého bruslaře z minulé sezony. Dal jsem mu tedy týden volno, aby zapracoval na své rychlosti. Myslím, že to pro něj byl budíček.“

Boeser to vzal za správný konec, začal makat a po úvodních absencích vlétl na led jako uragán. Jistě pro něj nebylo lehké ocitnout se mimo sestavu, avšak s nepříjemnou situací se vypořádal skvěle. Stejně jako už několikrát předtím.

Schopnost vyrovnat se s nepřízní osudu

Boeserův životní příběh není lemován jen samými úsměvy a šťastnými momenty. Když mu bylo 13 let a začínal střední školu, jeho otci diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Ta se ještě zhoršila dva roky poté, když měl Boeser starší vážnou dopravní nehodu.

V 17 letech pak do Brockova života vstoupila další automobilová nehoda. Tentokrát se do ní přimotali čtyři jeho blízcí přátelé z rodného Burnsville. Jeden zemřel, druhý utrpěl vážná zranění. Boeser dnes přiznává, že to byly příšerné časy. Pomáhal mu hokej, ve kterém se snažil hrát i za své blízké. A činil se opravdu vehementně – jeho draftový ročník se mu vydařil a na konci sezony si jej z celkového 23. místa vytáhl Vancouver Canucks.

Kritický stav jeho otce i kamaráda se v průběhu let o něco zlepšil. Velmi emocionální moment pak přišel v momentě Brockova debutu v NHL, kdy byla jeho rodičům svěřena ta čest přečíst v šatně před utkáním sestavu, ve které nechyběl jejich syn. Nemuseli kvůli tomu cestovat daleko – Boeser vstoupil do ligy na ledě Minnesoty Wild, sídlící v sousedním St. Paulu.

Na cestě k přepsání klubových rekordů

Od té chvíle toho uplynulo hodně. Brock Boeser už není vyjukaný zajíc, ale vražedná zbraň, které se obává kdekterá obrana. Góly přidává jak na běžícím pásu a není divu, že se ve spojitosti s ním mluví o Calder Trophy.

Fanouškům Canucks proto z paměti vyskakují vzpomínky na jiného zelenáče, který pálil ostrými už od úvodní sezony. Před více než čtvrtstoletím je začal udivovat svou rychlostí a gólovým apetitem Pavel Bure, který ve své první sezoně nastřádal 34 gólů a celkem 60 bodů. Obě dvě čísla jsou ve své kategorii dodnes klubovými rekordy a „Ruské raketě“ vynesly titul pro nejlepšího nováčka ročníku 1991/92.

Zatímco v gólech je se svým nováčkovským rekordem Bure osamocen, v bodovém hodnocení nikoliv – dělí se o něj s legendou českého hokeje Ivanem Hlinkou. Ten sice do NHL přišel jako matador na sklonku své hráčské kariéry, ale protože v té době ještě nebylo v platnosti tzv. Makarovovo pravidlo, byl i on zahrnut mezi začínající mladíky.

Brock Boeser však zatím dělá vše proto, aby tyto zápisy z klubové knihy rekordů vymazal. K dnešnímu dni má na kontě už 27 gólů a 50 bodů, přitom do konce sezony mu zbývá ještě 22 utkání. Má tedy velice slušně nakročeno – 7 gólů, respektive 10 bodů se při jeho fazoně rozhodně stihnout dá.

Ať už to však nakonec dopadne jakkoliv, pro Boesera jsou podstatné především dvě věci: pokračovat ve svém vývoji a snažit se vrátit Kosatky zpět na nejvyšší příčky nejprestižnější hokejové ligy světa. Nebude to krátká ani snadná cesta, ale můžete si být jistí, že ho během ní jen tak něco nezlomí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter