Finále dvou nemilovaných Američanů? Eichel s Tkachukem sahají po Stanley Cupu

Mají svou hlavou. A umí si tvrdě jít za tím, co chtějí. Už jen náturou Jack Eichel a Matthew Tkachuk mnohé dráždí, obě americké superhvězdy boří zažité představy o tom, že pravý hokejový profesionál musí být loajální klubista řídící se rčením "koho chleba jíš, toho píseň zpívej." Možná se tahouni Vegas a Floridy v očích značné porce hokejové veřejnosti v nejedné chvíli zachovali sobecky, teď si to každopádně s pravděpodobností hraničící s jistotou rozdají ve finále Stanley Cupu.

Jen čtyřikrát k tomu došlo.

K čemu? Aby v dějinách NHL někdo otočil stav série z 0:3 na zápasy. V 21. století se to stalo jen dvakrát. Naposledy se před devíti lety radovali Králové z Los Angeles, jenže mohou na ně Carolina či Dallas navázat?

Ta šance je miniaturní, už za stavu 0:2 na utkání problesklo internetem číslo 9 procent. Po čerstvých porážkách je ještě nižší.

A tak patrně dojde na souboj dvou borců, co rozdělují fanoušky na dva tábory. Kromě obdivovatelů mají i odpůrce.

Eichel si je získal během působení v Buffalu, kdy mnohdy působil otráveně a laxně, nedařilo se mu zcela naplnit pověst budoucí superhvězdy a zrovna neexceloval, především pak když došlo na promluvy k novinářům, v roli kapitána.

Se Sabres se nakonec rozkmotřil natolik, že si vydupal trejd. Kolikrát jste viděli, že by se stěhovala v ideálním věku dvojka draftu, největší týmová star? Ty příklady spočítáte na prstech jedné ruky. Eichel chtěl pryč, protože mu vedení nechtělo povolit riskantní operaci krční páteře.

On ale neviděl jinou cestu a Golden Knights mu jí umožnili jít. V bývalém působišti schytává bučení a posměšky, tribuny dráždí spolehlivěji než červený hadr buvola. Buffalo zkrátka Eichela nemiluje.

A to platí také o Calgary a Tkachukovi, opoře Cats.

Dlouho byl favoritem publika, jenže pak vše hodil do koše. Chtěl z mrazivé části Kanady jinam, do přívětivější lokality pro mimohokejové aktivity. Do USA, ostatně to je jeho domov.

Tehdejšímu GM Flames Bradu Trelivingovi nebývalo nic jiného než Tkachuka pustit. Za enormní odstupné, nicméně dobře věděl, že někdo takový je nenahraditelný. Rtuťovitého, leč úchvatně zručného forvarda si pokusil složit – z Jonathana Huberdeaua a Nazema Kadriho.

Nepovedlo se to úplně ideálně. Minimálně ne napoprvé.

Příznivci Plamenů nepochybně s těžkým srdcem sledují současné vyřazovací boje, kde Tkachuk exceluje, zatímco jejich mančaft vyhořel.

Starší syn legendárního "Big Walta" má mnoho nepřátel i kvůli svému hernímu stylu. Umí se uchýlit ke špinavostem, je to přesně ten typ, kterého chcete na své straně, ale z duše ho nenávidíte, když obléká trikot soupeře.

Nepopulární je i mezi mantinely, ostatně třeba s Drewem Doughtym spojuje Tkachuka ryzí animozita.

Spoustu lidí provokuje Tkachuk už jen tím, jak neustále přežvykuje chránič zubů. Eichel zase drzým, floutkovským výrazem. Ne, tohle nejsou univerzálně oblíbení jedinci typu Joea Sakica či Stevea Yzermana. Spíš frajeři příznační pro dnešní dobu, její zrcadla.

Troufalí, možná sobečtí, ale také třeba upřímnější než zbožňované ikony a jejich naučené fráze.

Brzy jeden z nich bude mít takřka jistě své jméno zvěčněné vedle obou velikánů (a mnohých dalších) na hokejovém grálu.

Jak to máte s Eichelem a Tkachukem vy?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter