Němí svědci historie: Nezbořitelná, předčasně opuštěná detroitská Olympia

Původní hokejové arény. Kdyby mohly mluvit, měly by zatraceně co vyprávět! Přihlížely rozmachu lední hry v Kanadě i USA. Vzdor době, ve které vznikaly, nabízely solidní komfort a tisíce míst k sezení. Dříve narození hokejisté si považují za čest, že zažili jejich atmosféru.

Olympia Stadium

Prvním domovem dalšího příslušníka původní šestky byla Olympia. Tentokrát se bavíme o Detroitu, největším městě státu Michigan. Víceúčelová hala, přezdívaná „stará červená stodola“, sloužila slavnému hokejovému klubu v letech 1927-79.

Samotný hokej se do Detroitu dostal nákupem mužstva Victoria Cougars, na němž se podílelo několik investorů. Také v novém místě nesl tým do roku 1930 název Detroit Cougars, do roku 1932 pak Detroit Falcons a teprve potom Detroit Red Wings. Pod všemi těmito názvy už byl součástí NHL.

Záměr postavit novou halu byl odhalen ještě dřív. Vlastně teprve po něm se začal shánět tým. Investoři zakoupili pozemky, a ještě v témže roce představili plán na novou arénu. Základní kámen byl položen 8. března 1927.

Jelikož v té době ještě nebylo zvykem dotovat podobné projekty z veřejných peněz, předražovat je a oddalovat dokončení - co si budeme povídat, ani bezpečnost práce nebyla na současné úrovni - otevírala se hala už po půl roce, tj. 15. října 1927. Všechno to stálo jen 2,5 miliónu dolarů, což je ekvivalent současných asi 33 miliónů. Pakatel.

„Žádné místo nemůže být lepší než to, které máme. Ohromná budova! Kdyby jednou vybuchla atomová bomba, chtěl bych být v tu chvíli v Olympii,“ vyznal se z lásky k tomuto placu v roce 1979 generální manažer arény Lincoln Cavalieri.

Původní kapacita byla 11 563 sedaček, roce 1966 rozšířená speciální přístavbou na 13 375 plus dalších 3 300 míst k stání pro hokej. Ve stejném roce došlo ke kompletní výměně sedaček a časových hodin. Hala v době otevření neměla nejvyšší kapacitu v USA, měla ale největší ledovou plochu (74 x 33,5 metru). Sloužila více sportům, včetně koňského rodea, mimochodem první oficiální akce. Domovem byla také basketbalovým Detroit Pistons, i když velmi krátce a mnohem později (1957-61).

Zřejmě nejslavnějšími uživateli arény tak byli hokejoví Red Wings.

Hockeytown

Úplně první zápas tady Rudá křídla odehrála 22. listopadu 1927, autorem první branky byl Johnny Sheppard. „Detroit poprvé ochutnal prvoligový hokej a líbil se mu. Je pravda, že místní fanoušci, kteří mají rádi hru na ledě, měli možnost ji vidět za řekou (pozn.: míněno v Kanadě), ale nikdy předtím se jim nedostala přímo domů ve velkém,“ napsal o události Detroit Times.

Američané tehdy ještě „ledové hře“ moc nerozuměli. Hokej byl považován za kanadskou kuriozitu a hodně lidí na něj jezdilo právě z nedalekého kanadského Windsoru. Místní se ho učili chápat a milovat. V době ekonomické deprese 1929-33, která automobilové město nebývale zasáhla, zachránil klub nový majitel James Norris. Právě on ho přejmenoval na Red Wings.

Skvělé období znamenal pro Olympii box z počátku čtyřicátých let. Konalo se zde několik historických zápasů, včetně duelů mezi Jakem LaMottou a Sugar Ray Raobinsonem, mimochodem vítězem 129 (!) zápasů v řadě bez porážky (srovnejte se zápasovou frekvencí současných bojovníků MMA). Na box se vtěsnalo do haly až 19 000 fanoušků.

Nejslavnější éru nejen hokejově zažila Olympia v padesátých letech. Průmysl v USA jen kvetl, životní úroveň Američanů předběhla Evropu tak o dvacet let. Tu východní o třicet. Mimochodem, v dobách drsného kapitalismu právě tady zavedl Henry Ford zaměstnancům čtyřicetihodinový pracovní týden a minimální mzdu pěti dolarů na den. Lidé tak měli víc peněz i času třeba právě na hokej.

Ten se hrál v Detroitu v první poválečné dekádě skutečně špičkový. V dubnu 1952 se zrodila tradice házení chobotnic. Osm chapadel mělo symbolizovat osm vítězství, tehdy nutných k vítězství ve Stanley Cupu. Fanoušky bavila zejména „Production Line“ ve složení Gordie Howe – Sid Abel – Ted Lindsay. Byly z toho čtyři Stanley Cupy (1950, 52, 54, 55) a osmkrát první místo po základní části NHL.

V padesátých letech se v Olympii také čtyřikrát konala NHL All Star Game, v letech 1977 a 79 dvakrát finále univerzitní NCAA. K vidění byl špičkový box nebo wrestling, politické akce i koncerty kapel jako The Beatles (1964 a 66), Rolling Stones, Led Zeppelin nebo Elvise Presleyho.

Období „Dead Wings“

Potíže Olympie začaly v roce 1967. Hala utrpěla krvavými nepokoji „horkého léta“ tohoto roku. Policejní razie v nelicencovaném baru vyvolala obrovskou vzpouru černošských obyvatel, která s sebou přinesla nevídanou spoustu škody a lidských obětí.

Celkově jde o jednu z největších a nejničivějších sociálních bouří v americké historii. Trvala pět dní a ukončit jí vedle policie pomáhala Národní garda michiganské armády a Výsadková divize běžné armády USA. Koneční účet byl 43 mrtvých, skoro 1200 zraněných, 7200 zatčených a víc než 400 zničených nebo částečně poničených budov.

Red Wings v Olympii vydrželi ještě dvanáct let, ačkoli výsledkově už to nebylo ono. I když se ale mužstvu nedařilo a krčilo se u dna ligové tabulky, lidé na něj nezanevřeli a neustále jej podporovali. Ne zrovna moderní hala pořád vyhovovala, výhled na plochu prý byl v Olympii z každého místa perfektní.

Konkurence ovšem lákala tým jinam, do Pontiacu, vedle Silverdome, kde už frčely další sporty. Ve hře létaly velké peníze a podíly na zisku. Nabídek bylo víc, včetně té od města. Za třetinové nájemné se nakonec Wings stěhovali do Joe Louis Areny. Poslední oficiální zápas byl v Olympii odehrán 15. prosince 1979, Detroit remizoval s Quebecem 4:4. Žádná velká rozlučková oslava se nekonala.

„Linie pohledu jsou tady nejlepší v lize. Nová budova nemá takové kouzlo ani charakter. Je to litý beton,“ připustil Cavalieri, který ovšem s majitelem Norrisem nedokázal předloženým nabídkám odolat. Oproti dalším halám Original Six tak ta detroitská končila poměrně brzo. Red Wings odtud odešli do Joe Louis Areny, kde setrvali do roku 2017. Od té doby jsou v Little Caesars Areně.

Původní Olympia byla zdemolována v roce 1987 a nebyla to věru lehká práce. Nosná struktura byla tak pevná, že nešla zbořit. Vzpomínáte ještě, kolik stála? Pakatel. Jeřábníci museli přesto bytelnou konstrukci lopotně rozřezávat zezadu, zepředu, ze stran… Fanoušci si v slzách odnášeli cihly.

Dnes připomíná původní halu v místě jen pamětní deska.

„Odešla bez fanfár. Zasloužila by si lepší konec. Byla to skutečně jedna z nejlepších arén, jaké kdy byly postaveny. Vzpomínka na ní bude žít v myslích všech, kteří ji zažili,“ napsal James M. McKillen v roce 2002 v posledním slovu o Olympii.

Vyřazená čísla: 
#1 Terry Sawchuck
#6 Larry Aurie
#7 Ted Lindsay
#9 Gordie Howe
#10 Alex Delvecchio
#12 Sid Abel

Předešlé díly:
Němí svědci historie: První hokejové chrámy vznikaly už před 150 lety
Němí svědci historie: Montrealské Forum, hala opředená nejvíc příběhy
Němí svědci historie: Chicago Stadium – nejhlučnější aréna v NHL
Němí svědci historie: Také Boston měl svoji „Madison Square“ Garden

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter