Petr Adler: kam s nimi? Volní hráči si hryžou nehty

Sakra, co se to děje? Začátek školy už máme úspěšně za sebou, tréninkové tábory NHL jsou více než v dohlednu, a volných hráčů (jak omezeně, tak neomezeně) bez smluv je v nejvyšší hokejové soutěži světa pořád tolik, že by vydali na několik špičkových mužstev.

Mnozí věří, že bude stačit, aby se upsal pouhý jediný hráč, a ligová kancelář se vzápětí bude mít co otáčet, aby mohla zaznamenat a schválit všechny další smlouvy, které se začnou valit jako kostky domina.

Tady dochází zbytečně často k nedorozumění: mnozí tento názor označují za teorii. Ano, samotný dominový efekt je teorií. Ale tady nejde o nic víc než o hypotézu. Zajisté, hypotéza teorii často předchází. Je to domněnka, která nemá přílišnou podporu v ověřených údajích, může to být nejvýše odhad. Teorie ale s ověřenými údaji  stojí a padá.

Proto je třeba hypotézu o dominovém efektu mezi volnými hráči brát, jak se říká anglicky, jedině se špetkou soli (with a grain of salt). Jakkoliv to svádí ke srovnávání, jde o živé lidi, jejichž osobní postavení a cíle se liší, jde o různá mužstva, a ta si také nejsou podobná jako vejce vejci.

Výchozí bod?

Většinou se mluví o nové smlouvě pro pravé křídlo Toronto Maple Leafs Mitchella Marnera (pokud jde o  omezeně volné hráče, RFA, tedy restricted free agent), nebo o obránce Toronto Maple Leafs Jakea Gardinera (pokud jde o neomezeně volné hráče, UFA, čili unrestricted free agent).

Proč se řeč soustřeďuje jen na tyhle dva, je prostinké: Toronto sebe sama považuje za střed hokejového vesmíru. Každý druhý, kdo umí sepsat větu, se tam hlásí o akreditaci, takže kabina mužstva je často tak přeplněná, že na hráče už nezbývá místo.  A každý z těch journalistů považuje za nezbytné zveřejňovat svoje vlastní názory co ověřené zprávy.

Mladý útočník Montréal Canadiens Max Domi, který v Torontu vyrůstal (válíval tam jeho táta Tie) to řekl přesně, když zdůraznil, že obecenstvo v Bell Centre ví o hokeji víc než mnozí jiní. (Vzbudil tím sice v Torontu pobouření, ale zase: jedině mezi všemi těmi, kteří se chlubí akreditační kartou místního mužstva.)

V každém případě začíná být zřejmé, že domina nemusí rozhýbat Maple Leafs. Znalci NHL zaznamenávají řadu dalších možností.

Odborníci, kupříkladu, předpovídají, že Tampa Bay Lightning kvetou do krásy, a ke štěstí jim chybí pouze podpis Braydena Pointa.  omezeně volný hráč, umí hrát uprostřed i na pravém křídle, v  minulé sezóně odehrál 79 utkání, dal 41 branek, na dalších 51 nahrál, ve statistice plus-minus zaznamenal solidně kladných 27 bodů, a vypršela mu nováčkovská smlouva.

A jemu podobných je v NHL více. Třeba Matthew Tkachuk (Calgary Flames). Nebo Patrik Laine či Kyle Connor (Winnipeg Jets). Či Brock Boeser (Vancouver Canucks).

V neděli 1. září večer bylo v NHL 27  omezeně volných hráčů, kteří nemají smlouvy.

Mezi neomezeně volnými hráči byla v tomtéž okamžiku ještě celá padesátka hráčů bez smluv.

Ovšem: zatímco mezi  omezeně volnými hráči jde vesměs o mladíky, kteří mají pořád ještě nějakou naději, mezi neomezeně volnými hráči se můžete vsadit o cokoliv, že nejméně pětina z nich má léta v NHL za sebou.

Jak se blížíme k zahájení tréninkových táborů, přestává být zřejmé, kdo je tady vlastně při dalším jednání ve výhodě. Pro příklad není třeba chodit daleko: připustí generální manažer Maple Leafs Kyle Dubas, aby se v Marnerově případu opakoval tanec kolem Williama Nylandera? Ten mužstvo vyšachoval k podpisu až pár minut před nejzazším okamžikem (sobota 1. prosince 2018). Byla to od něj sázka do loterie: kdyby Dubas neustoupil, Nylander by si musel odsedět zbytek sezóny, nebo by ji musel odehrát někde jinde než v Severmi Americe. Ale Dubas mrknul první, a dodnes, aby neztratil tvář, odmítá Nylandera měnit kamkoliv. I přesto, že mladý Švéd zatím investici nijak neoprávnil.

O neomezeně volných hráčů je to jinak: většinou jde o všemi větry ošlehané veterány, kteří doufají, jak se v angličtině říká, v poslední hurá (last hurrah) před odchodem do hráčského důchodu. Nebo alespoň před odchodem z NHL na nějaký jiný světadíl.

Omezeně volní hráči zpravidla sází na budoucnost: chtějí co nejvíce, nejraději hned, pokud možno na dobu co nejdelší.

Generální manažeři se cukají. Tři roky nováčkovské smlouvy, říkají, to není ve většině případů žádný důkaz.

Vážně? ptají se mnozí z dosud volných mladíků. Tak to zkuste vyhrát bez nás.

Zase: je to sázka do loterie, ale na druhou stranu to ukazuje dravého ducha, což je hráčská vlastnost, která se generálním manažerům zamlouvá. Tady dochází často ke kompromisům, kterým se říká přemosťovací dohoda (bridge deal): dobrá, dostaneš skoro tolik, kolik chceš, ale jen na dva roky. Když mužstvo během těch dvou let přesvědčíš, bohatě se ti odměníme. Půl království a princeznu za manželku. No nepřijměte to!

Střízlivý přístup

A pak tu jsou hráči, kteří nemají hlavu jen proto, aby mělo co spojovat uši mezi sebou.

Třeba brankář Jordan Binnington, který pomohl St. Louis Blues dokráčet až ke Stanleyovu poháru. V minulé sezóně odehrál v základní části pouze 32 utkání. Byla to právě ta, která mužstvo odlepila ode dna tabulky a přivedla do pohárové soutěže.

Binnington mohl zkusit podojit generálního manažera Douga Armstronga až k zadlužení. Místo toho souhlasil se smlouvou na dva roky, po 4,400 miliónech. Pouhých 32 ligových utkání nic nedokazuje, řekl, a částka, kterou budu dostávat, mi na ty dva roky stačí. A jestli dokážu, že můj výkon zůstane na podobné úrovni, však ony si mě ty prachy najdou. Doslova: let the money chase you.

Kolik hráčů je takhle realistických? Je, například, od Marnera mazané, když veřejně naznačí, že flirtuje s Zürcher Schlittschuh Club Lions? Jistě, proč by se vázal na Scotiabank Arena, když si může zahrát v Hallenstadion v Oerlikonu? Ostatně, spoluhráč Austin Matthews si tam zahrál také, i když za jiných okolností, ale Marner ví z první ruky, že Švýcarsko je krásná země, v níž se takovému dobrému hokejistovi také nemusí vést zrovna špatně.

A pak jsou tu mužstva, která si vytvořila, jak říká Logan Couture, kulturu, podle níž jde hlavně o mužstvo.

O Coutureovi se mluví nepokrytě jako o příštím kapitánovi San Jose Sharks. Jeho slova tedy mají váhu.

A podobnou váhu mají skutečnosti: jaképak vyčkávání? Švýcarský pravý křídelní útočník Timo Meier v uplynulé sezóně nasázel za Sharks v 78 odehraných zápasech 30 branek, přidal k nim 36 nahrávek, ve statistice plus-minus byla kladná devítka, po třech odehraných sezónách má na účtu 54 branky a 54 nahrávky, a plus 12. Novou smloubvu dostal ještě během července: na čtyři roky, dohromady za 24 miliónů dolarů. Kevin Labanc, který umí hrát na obou křídlech, si také polepšil: ze začátečnické smlouvy o pár set tisíc na jeden milión, a na jeden rok: ano, 56 bodů za 17 branek a 39 nahrávek nás zaujalo, těch minus jedna už ne tolik, co takhle ještě jednu sezónu, a povede-li se ti, my ti to vynahradíme.

To se stalo také v červenci.

Spousta hráčů, ať už přišli odkudkoliv, se stala vlastenci San Jose. Americká písnička, která říká, že člověk zapomenul srdce v San Franciscu. San Jose je vzdáleno přímou čarou 67 kilometrů, po silnici o deset kilometrů více. A hráči k městu svatého Josefa tíhnou.

Joe alias Jumbo Thornton je ochoten brát méně než brával, jen aby miohl zůstat. Totéž Patrick Marleau.

Couture vysvětlil, že tento způsob myšlení zažil od okamžiku, kdy vstoupil do kabiny Sharks. Ztělesňovali jej právě veteráni Thornton a Marleau, a vedení mužstva se jí řídilo také.

Couture tento přístup dokázal činy: když mu vypršela nováčkovská smlouva, přijal bez mrknutí oka přemosťovací dvouletou smlouvu za 2,875 miliónů ročně, a teprve v roce 2018, když si to mužstvo mohlo dovolit, dostal smlouvu na osm let po osmi miliónech ročně.

Zda tenhle přístup přivede Sharks k vysněnému cíli, je ve hvězdách.  Kazdy hokejový zápas začíná za stavu 0-0, trvá třikrát po dvaceti minutách, a puk je kulatý.

Velké oči?

Několik generálních manažerů se soukromě vyjádřilo, že třeba takový Gardiner po nich chce modré z nebe: kdyby alespoň odehrál v uplynulé sezóně více utkání, máme se o čem bavit, jenže on byl dlouho zraněn, a ani v pohárové soutěži nenastupoval úplně zdráv.

Kdyby byl zdráv, měl by Gardiner novou smlouvu dříve než Tyler Myers. Ten se upsal hned první den, kdy to šlo, 1. července, Vancouver Canucks na pět let po šesti miliónech dolarů.

Přepískl Gardiner své požadavky? Generální manažeři, rysy pokerových hráčů pevně usazeny na tvářích, se odmítli vyjádřit. Včetně těch, o nichž se proslýchá, že s Gardinerem buď jednali nebo ještě jednají. Na přímou otázku, zda je možné, že by měl Gardiner v ruce nevyslovenou dohodu s mužstvem, které pouze čeká, jak se vyvrbi jednání s nějakým  omezeně volným hráčem nebo výměnou, byla odpověď shodná: pobavený úsměv a pokrčená ramena.

Generální manažeři se po skončení sezóny rozjíždějí na plná kola: pohovory s hráči, výběr nových (draft), tábory pro mladíky (development camp), shánění volných hráčů. Jak říkával český básník Jiří Suchý, furt se něco děje, furt je něco. Koncem srpna a začátkem září se generální manažeři na chvíli zastaví, aby se ohlédli: udělal jsem dost, aby mužstvo mělo jakous-takous naději?

V NHL panuje pověra, ba víra, že mužstvo, které je mimo postupové místo v den díkůvzdání (Thanksgiving Day, vlastně to jsou svého druhu dožínky), už to nedožene.

Letošní americké dožínky připadají na čtvrtek 28. listopadu. Právě uplynulá sezóna potvrdila, že pověrám se nedá věřit. St. Louis Blues byli na dně tabulky ještě začátkem ledna.

Tohle vědomí ovšem současným volným hráčům moc nepomůže. Ti si v těchto dnech prožívají soukromé očistce, či dokonce pekla na zemi.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter