bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: rozhodnutí o kolektivní smlouvě je za rohem

2. srpna 2019, 6:22

Petr Adler

Máme měsíc do dne, kdy NHL může oznámit, že to bylo krásné, ale současná kolektivní smlouva by zasloužila zrušit, a šest neděl do dne, kdy totéž mohou udělat hráčské odbory NHLPA. Z obou stran je zatím slyšet ohlušující ticho po pěšině. A seznam bodů, nad nimiž se budou vyjednavačům zvedat krevní tlaky a hladiny adrenalinu v tělech roste.

Je tu příklad z českých dějin. Hin sa hukáže, říkával chodský rebelant Jan Sladký-Kozina blahé paměti, když zval před svou popravou svého feudálního pána na Boži soud. Prý tenkrát předpověděl, že se s Volfem Maxmiliánem Lammingerem z Albenreuthu, alias Lomikarem, do roka a do dne potkají na onom světě, a podle pověsti se to vyplnilo.

V případě kolektivní smlouvy mezi NHL a NHLPA si nikdo nedovolí předpovídat cokoliv.

Čas od času si někdo všimne, jak si vedoucí představitelé NHL vykračují do nějaké svižné jídelny, kde by jedinec jen z jednoho spropitného žil celý týden (a ještě by si koupil kolo, jak kdysi pravil český básník Jiří Suchý). Ten někdo se dívá dál, a hle, tím samým směrem kráčí zástupci NHLPA, a podívejme se, aniž by se ptali, zda je zde volno, usedají k témuž stolku, otevírají jídelní i nápojové lístky, všichni si objednávají, a pak, nasyceni i napiti, si utřou rety a s vážnými tvářemi si s pány z NHL něco šuškají.

K jedinému sporu mezi nimi dochází až na úplném konci, kdy se dohadují, kdo to dneska zatáhne.

Fata morgana?

Ne, není to přelud, řekl jeden z pánů, ten, kterého je na těch hodech vidět nejčastěji. Po zisku slibu, že jeho jméno nebude poskvrněno zveřejněním, dodal, že na těchto společných obědech (někdy večeřích) se toho domluví nejvíc.

Na další otázku, zda to znamená, že kolektivní smlouva buď vyprší až v den, kdy měla vypršet původně, tedy po sezóně let 2021-2022, nebo bude prodloužena s drobnými změnami, odpověděl, že není Pýthie ani Sibylla.

Vsuvka pro nezasvěcené: Pýthie byla vrchní kněžka v Apollónově chrámu v delfské věštírně ve starodávném Řecku. Proslula v tom podniku co nejlepší věštkyně ze všech. Její kolegyně (či konkurentka) Sibylla, byla též Řekyně. Kam se na ty dvě hrabal středověký Francouz Nostradamus. Konec vsuvky pro nezasvěcené.

Je pravda, že současná kolektivní smlouva může zůstat základem pro tu následující, dodal onen činitel, ale to neznamená, že v jednáních nezůstávají sporné otázky.

Všem, kteří jen trochu sledují vztahy mezi ligou a jejími odbory, je jasné, že otázka peněz patří mezi nejdůležitější. Mzdový strop jako předem stanovená část hokejových příjmů (hockey-related revenue, zkráceně: HRR) soutěže už asi zůstane. V současné době hráči dostávají polovinu těchto příjmů. Nezní moc pravděpodobně, že by majitelé chtěli poměr zvrátit ve svůj prospěch, jako bývával laskavější vůči hráčům v době před minulou výlukou let 2012-2013.

Z hlediska dalšího vyjednávání je zajímavější přetahovaná o stanovení, co vlastně jsou hokejové příjmy. Proč, například, mezi ně nepatří ty šílené částky, které platí majitelé nových mužstev jako vstupné, a které si dosavadní majitelé dělí mezi sebou? Proč tohle není hokejový příjem? ptají se hráči. Protože tady jde o obchod, ne o hokej, odpovídají majitelé.

Zajímavým bodem, v němž asi dosáhnou obě strany shody, je povolená délka platnosti hráčských smluv. Dosud platí, že volný hráč, který se upisuje svému rodnému mužstvu, smí žádat (a získat) smlouvu platnou osm let, zatímco hráč, který se chce upsat jinému mužstvu, se musí spokojit se sedmi roky.

Majitelé už teď naznačují, že pět let jako nejdelší možná doba platnosti by se jim zamlouvala více.

Pohled na většinu hvězdných smluv posledních dvou sezón dává najevo, že i tito hráči dávají přednost smlouvám platným pět let. Zajímavý jev: vzdávají se určité zaměstnanecké jistoty výměnou za naději, že za těch pět let bude mzdový strop mnohem vyšší, a oni budou moci chtít o to vyšší výplaty. Říká se tomu, že sází na sebe: první (a hlavní) podmínkou vyšší mzdy je, že dokáží, že jejich výkon je stále dokonalejší a skvělejší.

Shrnuto: majitelé a hráči mají sice různé důvody, ale výsledek bude tentýž.

Otázka zásobního účtu (escrow) samozřejmě zůstává na stole. Ale: účetničtí odborníci najatí odbory na jedné straně a ligou na straně druhé, zdá se, dospívají k jakémusi složitému vzorci, který by sice udržel srážky z hráčských platů, ale učinil je přijatelnějšími.

Tady je ten názorový rozdíl nepřekonatelný, cizím slovem antagonistický.

Majitelé tvrdí, že hráči mají dnes neslýchaný vliv na rozhodování o základních otázkách provozu soutěže, takže by měli nést i část podnikatelského nebezpečí. Hráči tento názor zamítají s veškerou možnou strohostí, aniž by ale řekli jiný důvod než ten, že nechápou, proč by měli lize krýt záda pro případ, kdyby ji postihla nějaká hospodářská nehoda či dokonce katastrofa.

Nicméně se zdá, že tady může dojít k dohodě. Ovšem za cenu nějakých ústupků ze strany majitelů. Tím prvním asi bude ona zmíněná změna výpočtu, takže hráči nebudou každou výplatu zuřit nad odečtenou částkou mezi desíti až patnácti procenty mzdy.

Je sice pravda, že po skončení sezóny dostanou většinu takto sražených peněz zpět, ale většina není všechno, a určování té částky opět závisí na hokejových příjmech, takže jsme zpátky u určování těchtýž.

Staronová móda

Mužstva mají své vlastní mzdové rozpočty. Jediné, co jim svazuje ruce, je mzdový strop (jakož i mzdová podlaha). Hvězda mužstva vydělává (pochopitelně) někdy i mnohonásobně (a to už je někdy nepochopitelné) víc než třeba třináctý útočník nebo sedmý obránce, o třetím brankáři nemluvě.

Majitelé ale dost neradi vidí tak drsné odchylky. Ne, že by byli zastánci nějakého rovnostářství, to přírodo chraň, ale když generální manažer přijde s nějakým podobným návrhem, musí si ho umět obhájit. Vypočítávání důvodů by zabralo celou tlustou knihu, smiřme se tedy s tím, že tomu tak je, a že NHL jednala před lety s požehnáním převážné většiny majitelů, když zrušila pověstnou smlouvu Ilji Kovalčuka s New Jersey Devils, která měla platit celých sedmnáct let.

Tady se dostáváme k zajímavému běhu života jménem začarovaný kruh.

Majitel řekne generálnímu manažerovi, kolik smí utratit na hráčské mzdy. Do zavedení mzdového stropu po výluce let 2004-2005 se mohl rozmáchnout, jak chtěl, nebo mohl utáhnout opasek až k poslední dírce. Od té doby se ale musí pohybovat v přísném rozmezí stropu a podlahy. Ten rozdíl se vždy pohybuje kolem 20 miliónů dolarů. Do částky uložené mu majitelem se generální manažer musí strefit, i kdyby na sůl nebylo.

Když se mužstvu nedaří, většinou to jako první odskáče kouč, kterému dává výpověď generální manažer. Tedy ten, kdo ho najal. Majitel ale ví, že kouč může postavit do zápasu pouze ty hráče, které sehnal generální manažer. A toho najímal on.

Jakkoliv tím není řečeno, že vítězné mužstvo je tiskárnou na peníze, mužstvo, které nedělá nic než prohrává, patří mezi neziskové podniky.

Tohle se generální manažeři snaží obcházet nejrůznějšími triky. Nejoblíbenějším (i mezi hráči) je přídavek za podpis (signing bonus). Ano, mužstvo na začátku vyplatí děsnou částku, přídavek ale nijak zvlášť neovlivňuje částku, která se počítá do mzdového stropu (cap hit), jenže skutečně vyplácené částky se v dalších letech snižují.

Hráčům se na tom líbí několik věcí. Ty nejdůležitější: jsou-li přídavky rozloženy do více let, musí je dostat vyplaceny i kdyby trakaře padaly a došlo k další výluce. Kromě toho, mazaný hráčský zástupce má k ruce znalce místních daňových zákonů, takže příplatky vyjedná tak, aby se hráčova daňová povinnost přiblížila k minimu.

A tady vstupuje do hry názor komisaře NHL Garyho Bettmana, že mzdový strop je tu proto, aby se soutěž vyrovnala. Obří podpisové příplatky si nemůže dovolit každé mužstvo. Liga tedy tvrdí, že ty příplatky sice nemusí nutně jít proti liteře mzdového stropu, ale rozhodně jdou proti jeho duchu.

Odbory tvrdí, samozřejmě, opak.

Zdraví nemocní?

Tohle je jeden z nejvíce nestydatých podfuků. Například: Ottawa Senators poslali do Tampy brankáře Mikea Condona výměnou za Ryana Callahana. Tentýž Callahan ale už před časem oznámil, že celou nastávající sezónu bude sedět v ordinacích lékařů kvůli degenerativní chorobě obratle.

To znamená, že Senators z jeho výplaty přes pět miliónů dolarů budou platit něco pod jeden milión, neboť 80 procent hráčovy mzdy bude vyplácet pojišťovna. Účetně se do mzdového stropu počítá celá mzda. Senators mají smluvně zavázány ještě další dva hráče, Mariána Gáboríka a Clarkea MacArthura, kteří na tom nejsou zdravotně nejlépe. Jsou na seznamu dlouhodobě zraněných. Ottawa je tudíž papírově nad mzdovou podlahou, ve skutečnosti ale vyplácí ne 65 miliónů, ale 47 miliónů.

Pojem dlouhodobě zraněných (long-term disability reserve, neboli LTIR) se týká hráčů, kteří kvůli zranění musí zůstat mimo hru alespoň 24 po sobě následujících dnů, nebo 10 utkání základní části, též po sobě následujících. Očekávaný prospěch měl být v tom, že mužstva, která přijdou o služby svých hráčů, budou mít po dobu jejich zranění alespoň nějakou úlevu.

Stejně cynicky, i když z trochu jiného důvodu, se chovají Toronto Maple Leafs. Dva dlouhodobě zranění hráči, David Clarkson a Nathan Horton, mají s mužstvem platné smlouvy, jenže oběma platí větší část výplaty pojišťovna, takže Maple Leafs se snaží ušetřit, aby měli dost peněz pro Mitche Marnera. Jak to udělají se mzdovým stropem, to je jiná otázka, ale torontští mají jistě dost mazaných účetních, kteří přijdou na nějakou skulinku.

A právě tenhle přístup se lize značně nezamlouvá. Ne, že by ligoví majitelé byli sami poctiví skautíci z Foglarových Rychlých šípů, to zajisté ani žertem, ale: větší část sportovní veřejnosti vidí na vlastní oči, že se tady kují pikle zvesela a lže ve stínu kostela (viz: V+W). Chytrý podnikatel ovšem ví, že veřejnost se takhle nechá tahat za nos jen chvilku.

Je tedy jasné, že i tahle otázka přijde na přetřes.

Pakliže ji papaláši NHL a NHLPA nezačali přetřásat už teď, během svých opulentních setkání nad jídelními stoly.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.