Petr Adler: z NHL se stává hamtárna lačných hokejistů

Výraz hamtárna vznikl kdysi mezi českými herci. V divadlech vydělávali poměrně málo, honoráře za filmy, rozhlasy a televize je nestačily udržovat na životní úrovni, na níž si zvykli, tak jezdili vystupovat v estrádách nejdivočejší (většinou zhovadilé) úrovně, vedeni všeobjímajícím heslem: hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty. A teď to začíná vypadat, že hokej ve stále rostoucí nenasytnosti, ano, až hamižnosti, zvláště mladých hráčů začal srovnávat krok s ostatními hlavními profesionálními sportovními soutěžemi Severní Ameriky. A starší hráči se nestačí divit.

Třeba: jakkoliv je generální manažer Pittsburgh Penguins Jim Rutherford zkušený pán, odmítl nabídku Bena Hankinsona, zástupce útočníka Jakea Guentzela. Ten mu v létě sdělil, že jeho zákazník je ochoten začít jednat o nové smlouvě hned teď. Rutherford tehdy odpověděl, že to úplně klidně počká do konce sezóny. Takže teď bude mít Rutherford drobnou potíž: Jaké Guentzel se vyjádřil, že sledoval s velkým zájmem jednání Toronto Maple Leafs s kolegou Williamem Nylanderem. A potom vysvětlil důvod: zcela vážně soudí, že on si zaslouží přinejmenším něco podobného, možná dokonce lepšího.

Guentzelovi je 24 let. Před desíti roky by patrně držel, jak se říká, hubu a krok. Nejlépe placené byly hvězdy těsně kolem třicítky. Půlka byla těsně pod ní, druhá půlka zase těsně nad ní. Výjimku tvořili pouze Sidney Crosby, Rick Nash, Alexander Ovečkin a Eric Staal. Těm čtyřem bylo tenkrát méně než 25 let. Všichni čtyři ale byli hvězdy, na které se chodilo (řeči, že jde o kolektivní sport tady neplatí), takže měli také mzdy, které odpovídaly jejich hvězdnému postavení.

V severoamerickém odborářském nářečí se tomu říká služební nadřazenost (nebo hodnostní zařazení) podle odsloužených let (seniority). Hokejisté NHL si sice pochvalují, jak moc účinné jsou jejich odbory NHLPA, ale pokud jde o mzdy, dejte nám pokoj s odslouženými roky. My ty prachy chceme teď. A neříkejte, že zítra je také den. Nás zajímá dnešek.

Časy se mění

Existují na internetu stránky, které hráči, koučové a generální manažeři sledují snad více než kdokoliv jiný. Odborářské stránky sice také zmiňují mzdy svých členů, ale kam se hrabou na CapFriendly. To jsou stránky, kde najdete u každého hráče NHL celou částku s počtem let platnosti, rozložení plateb podle sezón, včetně nejrůznějších prémií (hlavně těch za podpis), zatížení mzdového stropu a hlavně to nejdůležitější: jakou část z celkového mzdového fondu mužstva tvoří mzda toho kterého hráče. Tento údaj je tady vyjádřen v procentech.

Na těchto stránkách také může pozorný čtenář najít seznamy raněných nebo nemocných, včetně odhadů doby vyléčení a návratu, a řadu dalších sdělení, ale podíl na celkovém mzdovém fondu mužstva je pro potřeby tohoto článku patrně nejdůležitější.

Při troše porovnávání se tady také dozvíme, že letošní průměrný věk nejlépe placených hráčů je maličko pod 29 roky, pouze 14 (z více než 700 hokejistů NHL) je starších třicítky, a sedmi je méně než 25 let. Hvězda vedle hvězdy: Jack Eichel, Bo Horvat, Loui Eriksson, Dylan Larkin, Nathan MacKinnon, Connor McDavid, Sean Monahan, Johnny Gaudreau, Mark Giordano, David Pastrňák, Brad Marchand.

V příští sezóně se jejich rady rozšíří. Přibudou k nim, kupříkladu, Matthew Tkachuk, Mikko Rantanen, Sebastian Aho, Mitchell Marner, Auston Matthews a Patrik Laine. Navíc, co není, může také ještě být: na dveře klepají také Brock Boeser, Ivan Provorov a Zachary Werenski.

Ale nejde jenom o chamtivost. Jde o vypočítavou a dobře spočítanou chamtivost: hráči moc dobře vědí, že nikdo neví, jaká pravidla na ně dopadnou s novou kolektivní smlouvou. Stejně tak dnes nikdo pořádně neví, kdy se začne s jednáním: napřesrok? Nebo až za tři nebo dokonce čtyři roky? Ano, NHL požádala NHLPA o sdělení, zda má cenu pořádat v roce 2020 Světový pohár, aby to nedopadlo jako v roce 2004, kdy po jeho skončení začala výluka. Liga by ráda znala odpověď nejpozději u příležitosti Zápasu hvězd v San Jose 26. ledna 2019.

Dozví se jí? Budou odbory souhlasit s dodržením celé platnosti současné kolektivní smlouvy, tedy až do roku 2022? Nebo se budou tvářit nezávazně a nakonec si vyšlapou nějaké ústupky, aby souhlasily dejme tomu o rok déle než do roku 2020? Nebo se vztopoří a řeknou, že dveře, které vedou k přerušení současné smlouvy a zahájení jednání o novou v září 2019 zůstanou otevřené? (A bude jedno, zda jimi pak příští podzim někdo projde. Zbude ta trapná nejistota.)

Tyhle odpovědi se budou týkat nejen Světového poháru a mezinárodních styků NHL (včetně olympijských her), a nejen nástupu nového mužstva v Seattle. Budou se týkat každého hráče, kterému mezi dneškem a uzavřením nové kolektivní smlouvy vyprší jeho osobní smlouva. Majitelé se totiž nikterak netají názorem, že současné nejvyšší povolené doby platnosti hráčských smluv jim nevyhovují. Nynější kolektivní smlouva povoluje nejvýše osm let, pakliže se hráč upisuje svému současnému mužstvu, a sedm let, pakliže odchází jinam.

Čtyři roky, hřmí majitelé. Je samozřejmě jasné, že po jednání přijmou pět s úsměvem a šest se skřípajícími zuby.

Nelze se tedy divit, že současní hráči požadují nejdelší možné doby platnosti za co nejvíce peněz. Tančí na tenkém ledu: za těch dejme tomu osm let se může stát, že současný tucet miliónů ročně, který dnes každému vyrazí dech, bude roven základní mzdě začínajícího hráče čtvrté útočné rady, nebo sedmého obránce. Ovšem i tady platí, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

Nový přístup

Mnozí znalci ostatních hlavních profesionálních soutěží v Severní Americe se dlouho podivovali, že hokejisté byli schopni a dokonce ochotni přijmout smlouvu za méně peněz, protože věděli, že tím pádem zbude na výplaty pro další hráče, s nimiž mají naději vyhrát cenu nejvyšší, Stanleyův pohár. Něco takového nezažili ani v baseballu (MLB), košíkové (NBA) či fotbalu (NFL).

Říkává se tomu sleva na domácí prostředí (hometown discount), nebo nechat peníze na stole (leaving money on the table). Poslední slavný případ, kdy mělo dojít k něčemu podobnému, měla být údajně smlouva Johna Tavarese s Toronto Maple Leafs: platí sedm let, čili nejdéle možnou dobu platnosti, po 11 miliónech dolarů. Když torontští oznamovali, jakou štiku chytili, naznačovali, jak to bylo od Tavarese šlechetné: aby mohl hrát za mužstvo, jemuž fandil co místní rodák od samého dětství, přijal nižší mzdu než mu nabízeli jinde (podle náznaků New York Islanders, kde hrál od chvíle, kdy si ho toto mužstvo vybralo jako prvního hráče v pořadí v roce 2009, nebo San Jose Sharks).

Tavares sám tyto náznaky nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, ale i tak je pravda, že takové případy se staly.

Podle několika generálních manažerů se dnes už nejen nestávají, ale nikdo už ani neočekává, že by se staré zlaté časy snad mohly vrátit.

Pro další příklady netřeba chodit daleko: Ottawa Senators si budou chtít ponechat útočníky Matta Ducheneho a Marka Stoneho. Mezi hvězdy se začal rychle propracovávat teprve dvaadvacetiletý obránce Thomas Chabot. Jaký podíl celkového mzdového fondu mužstva spolknou jejich výplaty?

Zajímavé číslo: čtyři hráči současného držitele Stanleyova poháru Washington Capitals dohromady pobírají přes 40 procent mzdového fondu mužstva: zaslouží si Alexander Ovečkin, Nicklas Bäckström, Jevgenij Kuzněcov a Braden Holtby svoje mzdy? Tohle byla řečnická otázka.

Generální manažer Maple Leafs Kyle Dubas se netají tím, že mu podobné výpočty nevadí. Vskutku? I když bude mzdový strop pro příští sezónu činit 83 milióny dolarů (tahle částka pořád ještě není jistá: musí s ní souhlasit NHLPA, a ta je zatím zticha), stačí použít všechny prsty: Nylander (6,9 miliónů), Tavares (11 miliónů), Marner a Matthews (ti dva dohromady nejméně 22 miliónů dolarů). To máme celkem 48 procent mzdového stropu. Kde je ostatních 19 hráčů mužstva?

Winnipeg Jets na tom budou podobně.

Hráči tvrdí, že si své mzdy zaslouží do posledního halíře (centu). Obecenstvo se přece chodí dívat na ne, nikoliv na majitele.

To je ovšem pravda.

Majitelé ale tvrdí, že nebýt jich, nebude na světě soutěž, na kterou by chodilo obecenstvo, jehož kupní silou se hráči ohánějí.

To je ovšem pravda také.

Jedna z těch dvou pravd se nedočká příštího desetiletí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter