RETRO: Dvořák – Nedvěd – Hlaváč. Když česká trojka ozářila Manhattan

Je toho hodně, na co může český hokejový fanoušek z přelomu tisíciletí vzpomínat. Neustálé připomínané Nagano tentokrát přeskočíme. Zůstaňme v NHL. Jágr, Hašek, Hejduk, Eliáš. Všem visí pod stropem haly dres. Všechno výjimečné individuality, které táhly svůj tým. Ale co mít trošku větší nároky? Co třeba celý český útok?

Jeden takový jsme měli v New Yorku, kde se na začátku století ustálila formace Dvořák – Nedvěd – Hlaváč. Byli tak dobří, že se z nich v průběhu sezóny 2000-01 stala regulérní první lajna Rangers. Tři hraví Češi si v konkurenci Marka Messiera, Theorena Fleuryho a Briana Leetche vybudovali naprosto výjimečné postavení.

Některé zápasy česká lajna doslova ovládla. „Bez diskuse, čísla nelžou. Nedvědův útok s českými parťáky se vynořil jako první lajna Rangers,“ psal NY Post na začátku roku 2001.

Koncem ledna měli za sebou Jezdci tucet zápasů, v nichž dalo české trio tucet branek. Jezdci tehdy soupeře zrovna nedrtili, každý gól měl svou cenu. Hlaváč jich dal sedm, Dvořák tři, Nedvěd dva. Slova chvály měl trenér Ron Low hlavně pro Petra Nedvěda. „Odvádí skvělou práci. On je tím katalyzátorem. On je ten, díky kterému to všechno funguje.“

Pro představu, celý útok Rangers dal za tu dobu devatenáct gólů. Češi dvanáct, Yorkova lajna pět, Messierův hvězdný útok s Valerijem Kamenskym a Adamem Gravesem jeden, čtvrtá rozbíjecí lajna také jeden. Veškerých pět branek, jimiž přispěla obrana, obstaral v daném období geniální Brian Leetch.

The Czechmates

Nedvěd (na snímku uprostřed) si přestup na Manhattan složitě vytrucoval. V Pittsburghu se po dvou povedených sezónách 1995-97 s 99 a 71 body rok a půl dohadoval o smlouvě. Krátce si v té době zahrál na Spartě i v již zaniklé IHL. V průběhu sezóny 1998-99 pak v sedmadvaceti rozepsal svou newyorskou kapitolu.

Radek Dvořák byl do americké metropole vyměněn v sezóně 1999-00 z Floridy, bylo mu 22 let. Jan Hlaváč dorazil do Ameriky coby třiadvacetiletý rovnou ze Sparty. Zviditelnil se jako střelec zlatého finálového gólu z mistrovství světa 1999 v Norsku.

Tak vznikl útok, jemuž se přezdívalo „The Czechmates“, a který server bluelinestation zařadil do TOP TEN nejlepších útoků v mnohaleté historii New York Rangers.

Snad jen Nedvěd měl z Pittsburghu trochu jméno. A právě on stál za zrodem české formace. „Vzniklo to z mého popudu, protože se mi s nimi hrálo nejlépe,“ vysvětloval po letech coby hráč Liberce Petr Nedvěd. „Rozuměli jsme si na ledě i mimo něj.“

Dohromady usilovně a trpělivě přesvědčovali okolí, že je pojí něco, kvůli čemu je stojí za to držet pohromadě. Něco, kvůli čemu stojí za to dát jim větší prostor. Hravost, odhodlanost, kreativita. Společně si dokonale rozuměli.

Sledovat zápasové reporty Rangers byla tehdy z Čech opravdová radost.

Sedm bodů s Carolinou.
Osm bodů s Montrealem.
Devět bodů s Tampou Bay.
Sedm bodů s Chicagem.
Oslavné ódy za derby s Islanders.

A tak by se dalo pokračovat.

Češi přitom nic nedostali zadarmo. Jak je běžné, sezónu začínali coby druhá nebo třetí útočná trojka. Všechno se postupně změnilo natolik, že Nedvěd někdy naskakoval i ve dvou formacích. Běžně dostával až 26 minut za večer. Z českého útoku se postupně stala také regulérní první přesilovková formace. V konkurenci legendárního Messiera, který měl před sebou pořád ještě tři roky aktivní kariéry.

Petr Nedvěd nepopíral, že v obranné třetině má hra Čechů svoje rezervy, na druhou stranu na to měl jednoduchý trik. „Moje filosofie je, že nejlepší obranou je útok. Když strávíme celé střídání u nich ve třetině, nemůžou nám dát gól,“ říkal tehdy novinářům.

Česká letka bohužel nepřežila jednu sezónu. Rangers se jako tým trápili, nepostoupili do play off a stavitelé mužstva v létě při snaze o nápravu rozbili i to, co fungovalo.

Nedvěd nicméně zakončil sezónu 2000-01 se 78 body (32+46), byl to jeho druhý nejlepší ročník za mořem po neopakovatelné ofenzivní jízdě Pittsburghu 1995-96. Radek Dvořák zapsal 67 bodů (31+36), což byla jeho nejlepší sezóna v kariéře. Jan Hlaváč 64 bodů (28+36), zdaleka nejlepší ročník v NHL.

Taková byla síla české souhry v barvách Blueshirts.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter