RETRO: Reggie Leach – domorodec se zabijáckým instinktem

Letošní play-off nejslavnější hokejové ligy světa nabízí opět úchvatnou podívanou, které alespoň prozatím vévodí střelecká potence Leona Draisaitla. Německý útočník ve službách edmontonských Olejářů sází jeden gól za druhým a jeho tempu by nemusel odolat ani vousatý rekord v počtu nastřílených branek během jednoho play-off.

O ten se doposud s 19 brankami dělí dvojice Jari Kurri a Reggie Leach. Finského snajpra, který strávil nejlepší léta své kariéry po boku fenomenálního Gretzkyho, asi netřeba blíže představovat, a tak věnujeme následující řádky tomu méně známějšímu.

S kámošem po boku

Reggie Leach se narodil v roce 1950 v Manitobě a z matčiny strany je potomkem původních domorodých obyvatel Kanady, tzv. First Nations. I přes složité dětství, kdy ho vychovávali prarodiče ve více jak 120 km vzdáleném Rivertonu, se velice rychle projevil jeho hokejový talent. 

Šikovný útočník s dělovou ránou, která mu vysloužila přezdívku „The Riverton Rifle“ (Rivertonská puška), se záhy prosadil v místním týmu. Jeho schopnosti prohlédl místní kouč Siggi Johnson a na jeho přímluvu se mladý Leach přesunul do vzdáleného Flin Flonu, kde se v týmu Bombers potkal mj. s budoucím spoluhráčem a nerozlučným přítelem Bobby Clarkem. Zažili zde společně veleúspěšné juniorské sezóny, než je rozdělil draft slovutné NHL. Bojovník Clarke šel na řadu o rok dříve a zamířil k Letcům do Philadelphie. Jeho parťáka si rok poté vybral jako třetího v pořadí Boston.

V dresu slavných Bruins se Leach dlouho nezdržel. Po dvou letech, kdy převážně zahříval střídačku, byl vyměněn do týmu California Golden Seals. Podprůměrný tým ho po třech sezónách poslal do Philadelphie, kde už šéfoval starý známý Bobby Clarke, Leachovo dvojče z juniorských let. Osvědčená spolupráce ihned nesla ovoce. 

Leach nasázel 45 gólů v základní části a dalších osm přidal v cestě za vysněným pohárem. Mise se podařila, Flyers vybojovali svůj druhý a doposud poslední Stanleyův pohár. O rok později se dostali opět do finále, kde sice nestačili na silný Montreal, ale jednu trofej si přeci jen po finále jeden z nich odnesl. 

Reggie Leach zaznamenal v základní části 61 branek, což je mimochodem doposud platný klubový rekord Flyers, a k tomu přidal 19 zásahů ve vyřazovacích bojích. Když vezmeme v potaz, že k tomu potřeboval pouhých 16 zápasů, jedná se o famózní výkon. Ačkoliv Flyers ve finále neuspěli, byl Leach oceněn Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Jen pětkrát ve více než stoleté historii bojů o Stanleyův pohár se stalo, že si tuto trofej neodnesl někdo z vítězného týmu. Čtyřikrát to byli gólmani (Roger Crozier, Glenn Hall, Ron Hextall a J.S.Giguere) a pouze jedenkrát to dokázal hráč z pole. Reggie Leach v roce 1976.

Broad Street Bullies

Flyers patřili tehdy k nejlepším týmům ligy. Jejich hra byla založena především na tvrdosti a důrazu. Své soupeře nikterak nešetřili a hokej s nimi bolel. Ne nadarmo se jim říkalo Broad Street Bullies. Jejich drsný herní styl poznali na vlastní kůži také borci elitního sovětského celku CSKA Moskva. Památné utkání hrané 11. ledna 1976 sledovalo v hale Spectrum přes 17 tisíc nadšených diváků. 

Domácí Flyers nezůstali své pověsti nic dlužni a hráči sovětského celku marně hledali odpověď na mnohdy až brutální styl Letců. V jednu chvíli dokonce opustili střídačku a odešli do kabin na protest proti řízení zápasu ze strany rozhodčích. Po čtvrthodině se vrátili, zápas se dohrál, domácí Flyers zvítězili 4:1, ale ještě dnes zní v uších mnohých fanoušků překvapivý komentář domácího hlasatele: „They ´re going home, They ´re going home.“ (Oni jdou domů…)

Reggie Leach vytvořil velice produktivní lajnu s Bobby Clarkem a Billem Barberem. Elitní útok Flyers se každoročně staral o většinu gólové produkce ostrých hochů z Broad Street. Leach vydržel ve Philadelphii do sezóny 1981-82.

V dresu s okřídleným písmenem „P“ nastřílel celkem 308 branek. Zahrál si i na Kanadském poháru v roce 1976, kde v památném finále porazil se svým týmem Kanady tehdejší Československo.

Po následující sezóně, kterou strávil v Detroitu, pověsil brusle na hřebík. 

Za poněkud předčasný hokejový konec můžou i problémy s alkoholem, se kterými se potýkal na sklonku kariéry. Ke cti mu slouží, že se ke svému problému postavil čelem. V roce 1985 absolvoval léčení a od té doby je „čistý“. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter