Zemřel Gilles Léger. Ten, který přiváděl Evropany do NHL a komunisty k šílenství

Gilles Léger, jenž strávil jedenáct sezón v exekutivě Quebecu Nordiques, zemřel ve věku 83 let. Hokejový světoběžník pracoval coby skaut také pro Edmonton Oilers a New York Rangers. NHL potvrdila skon Légera ve středečním prohlášení. Příčina smrti nebyla oznámena.

Léger (na snímku uprostřed) je nejvíc spojený s Quebecem, kam nastoupil v roce 1979 jako ředitel hráčského rozvoje. Bylo to v roce, kdy skončila WHA a Nordiques se stali součástí NHL. Předtím trénoval Toronto Toros a Birmingham Bulls. V Quebecu časem povýšil na asistenta generálního manažera. V této funkci pracoval až do roku 1995, kdy se klub přestěhoval do Colorada.

„Hokejový svět truchlí nad ztrátou Gillese Légera, jehož kariéra v profesionálním hokeji překlenula šest dekád v rolích kouče, generálního manažera, profesionálního skauta a na dalších pozicích v týmech NHL, AHL a WHA,“ připomněla NHL v prohlášení. „Upřímnou soustrast rodině i spoustě přátel, které v hokejovém světě získal a kteří ho milovali.“

Haló? Tady Peter Šťastný, chci odejít!

Gilles Léger bude v souvislosti s československým hokejem navždy spjatý s emigrací bratrů Šťastných. Hrál v ní naprosto zásadní úlohu. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let pravidelně kroužili na zahraničních turnajích kolem hráčů východního bloku zámořští pohlaváři a přemlouvali je k emigraci. Často jim dávali podepsat i „předběžné“ smlouvy.

Skutečně málokdo měl ale odvahu odejít. Ze Sovětského svazu to bylo úplně nemožné. Hokejisté byli při cestách na západ extrémně hlídáni a dopad na jejich rodiny doma by byl následně mimořádně surový. Ani rodiny Čechoslováků nečekalo nic dobrého, proto se hráči báli. První proboural tuto bariéru Václav Nedomanský. Po něm bratři Anton a Peter Šťastní.

Zástupci Quebecu o ně stáli už během olympiády v Lake Placid 1980, ale nešlo to. V srpnu 1980 se pak Peter ozval Nordiques z turnaje v Rakousku, kde byl se Slovanem Bratislava. Na druhé straně telefonu se ozval právě Gilles Léger, který spolu s výkonným ředitelem Marcelem Aubutem okamžitě spustil náročnou akci. Spolu se dvěma hokejisty odcházela také Peterova těhotná manželka Darina. Nejstarší Marián měl rodinu doma, o plánu bratrů se dozvěděl až v Rakousku.

Při dramatické akci, která měla parametry těch nejnapínavějších špionážních filmů, potřebovala Légerova skupinka pomoc místní ambasády, rakouské policie i hromadu štěstí. Českoslovenští agenti STB se rozhodně nemínili hokejových klenotů jen tak vzdát. Nechyběly honičky autem, tajné úkryty po Vídni. Se zrychleným projednáním víz do Kanady pomohly Aubutovy politické kontakty.

Do koupelny, prosím!

Byl to ale Léger, kdo odvedl většinu práce a získal pro kanadský klub hokejisty, kteří významně pomohli budovat jeho identitu v NHL. Doma v ČSSR z toho byl obrovský poprask. Další pozdější hokejový emigrant Miroslav Fryčer vzpomíná ve své biografii, jak v reprezentační kabině při srpnovém soustředění v Hluboké nad Vltavou doslova vybouchla bomba v podobě zprávy: „Šťaváci utekli! Peter a Anton už jsou v Quebecu!“

„Neměli jsme o tom tušení,“ vysvětluje Fryčer. „O takových věcech se ani u piva nemluvilo. Ani mezi kamarády. Nemohli jsme vědět, kdo ze spoluhráčů má vedlejšák u tajných.“

Mimochodem, Miroslava Fryčera dostal Léger za moře taky. Na angažování evropských hokejistů měl celý projekt, jemuž říkal „Européen“. WHA a po ní rozrůstající se NHL hledaly kvalitu, Evropa byla možnost. Na hotelovém pokoji dal Fryčerovi se Svozilem podepsat čtyřleté smlouvy na 150 tisíc dolarů ročně. Aby si nekoukali jeden druhému přes rameno, chtěl, aby jeden vždy odešel do koupelny. Odmítli to, nic před sebou neskrývali. O hodnotě kanadských dolarů beztak neměli šajn.

„Nevěděl jsem, jestli je ta částka na kanadské poměry velká nebo malá. Podepsal bych cokoli,“ svěřil se Fryčer.

Svou zámořskou kariéru pak skutečně odstartoval v Quebecu, kde zažil už kompletní trio bratrů Šťastných. Odtud se stěhoval do Toronta, s nímž spojil život na sedm sezón a dostal se až na 75 bodů (32 + 43) za rok.

Z Petera Šťastného vyrostla hvězda. Po Wayneu Gretzkym byl druhým nejproduktivnějším hráčem NHL osmdesátých let a kariéru si natáhl do 38 let. Zhnusení socialistického režimu nad jeho odchodem bylo tak silné, že když hrál za Kanadu na Kanadském poháru 1984, komentátoři ho úplně ignorovali a na druhý den se v našich novinách neobjevil ani coby autor jedné z branek. Prostě jste se nedopočítali...

Gillesi Légerovi patří věčný dík za pomoc s organizováním náročných hokejových útěků na západ a pootevření dvířek pro další české a slovenské hráče, kteří pak v průběhu osmdesátých let do Severní Ameriky postupně odcházeli. Za špičkovým hokejem, svobodou i důstojnějšími životními podmínkami.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter