Němí svědci historie: První, druhá, třetí... Kolik těch Madison Square Garden vlastně bylo?

Původní hokejové arény. Kdyby mohly mluvit, měly by zatraceně co vyprávět! Přihlížely rozmachu lední hry v Kanadě i USA. Vzdor době, ve které vznikaly, nabízely solidní komfort a tisíce míst k sezení. Dříve narození hokejisté si považují za čest, že zažili jejich atmosféru.

Newyorská Madison Square Garden je vlastně jedinou z původních šesti hal, která – pochopitelně několikrát rekonstruovaná – slouží dosud, potíž je, že zdaleka není původní. Tenhle název se pojil k několika budovám, stěhoval se z místa na místo a s hokejem rozhodně není spjatý od samého začátku.

Madison Square Garden I

(1874-1890)

První MSG vznikla v New Yorku skutečně hodně dávno. Bylo teprve šest let po občanské válce, když začal Cornelius Vanderbilt spřádat plány na výstavbu arény severně od parku Madison Square. V jinak hezkém místě, které hyzdilo jen špinavé nádraží, se ráda scházela newyorská společenská smetánka.

Arána bez střechy byla otevřená v roce 1874. Původně se jí říkalo Gilmore’s Garden. Sloužila všemožným účelům, včetně náboženských setkání, soutěží krásy, plesů nebo výstav psů. Záleželo na typu akce, nicméně kapacita mohla být až 17 tisíc lidí. Teprve později sem pronikl box coby první sport a i ten bylo potřeba maskovat pod „výstavy“ nebo „ilustrované přednášky“, protože technicky byl v New Yorku box ještě nezákonný.

Až v roce 1879 byla aréna oficiálně pojmenována Madison Square Garden, což je také datum, pod kterým najdete její zrození na wikipedii nebo v jiných zdrojích. Box nadále lákal lidi, jinak ale aréna sloužila hlavně různým výstavám, cirkusům a od roku 1888 také halové atletice.

Původní „Zahrada“, jak se MSG říkalo, každopádně v mnohém nevyhovovala. V létě tady bylo horko, v zimě zima, na jaře a na podzim vlhko. Po pádu balkónů, pod nimiž zahynulo několik lidí, byla aréna v roce 1890 zbourána.

Madison Square Garden II

(1890-1924)

O její výstavbu se zasloužil celý syndikát investorů, v danou dobu šlo o druhou nejvyšší budovu ve městě s permanentní kapacitou osmi tisíc sedaček, které ovšem mohly doplnit další tisíce stojících lidí. Celkově se uvádí opět až 17 tisíc.

New York Times popsaly arénu jako „jednu z největších institucí ve městě, zmiňovanou hned vedle Central Parku a brooklynského mostu“. Bylo tady divadlo, koncertní hala, největší restaurace v New Yorku. Projekt stál 3 milióny dolarů.

25. března 1916 vydělal boxerský zápas šampióna těžké váhy Jesse Williarda 152 tisíc dolarů, nejvíc v historii arény. Box sice bavil a docela se vyplácel, ale celkově to byl finančně další provar. Podobně jako u první budovy se halu nedařilo dostatečně často plnit a využívat tak, aby vydělávala. Společnost, která celou akci úvěrovala, jí proto v roce 1924 nechala strhnout.

Madison Square Garden III aneb vítej lední hokeji

(1925-1969)

Zatímco jednička i dvojka stály na stejném místě, třetí verze haly se stejným názvem stála o pár ulic dál. Vznikla v roce 1925, postavena byla za necelých deset měsíců a stála 4,75 miliónu dolarů. Navrhoval jí Thomas W. Lamb, financoval boxerský promotér Tex Rickard. Původní kapacita pro box byla 18 a půl tisíce lidí, pro hokej se uvádělo 15 tisíc.

V prvních dvou halách se hokej nehrál, jejich sportovní doménou byl box, třetí MSG už zimní hře sloužila. Domácí zápasy zde hráli New York Americans a od svého vzniku v roce 1926 také New York Rangers. Těsně po válce se přidali basketbaloví New York Knicks.

Jelikož Americans vznikli takřka souběžně s Madison Square Garden III, měli tu čest halu otevírat. 15. prosince 1925 zde prohráli s Montrealem Canadiens 1:3. Prvním gólovým střelcem ve zbrusu nové aréně se stal domácí Shorty Green.

Rickard pronajal svou budovu Americans původně na rok. Viděl, že jsou populární. Avšak teprve když docenil věhlas hvězdného Howieho Morenze z Montrealu, pochopil lední hokej jako příležitost. A taky si spočítal, že New York určitě uživí další mužstvo. Najal tehdy mladého Conna Smythe (později spjatého s Toronto Maple Leafs), aby vytvořil Rangers. Od listopadu 1926 hráli v MSG také Jezdci.

Oba kluby působily v Garden do roku 1942, kdy Americans zanikli. Počet klubů v NHL se tím zredukoval na šest a v této podobě orámoval éru „Original Six“, která trvala dalších 25 let.

Současná Madison Square Garden

(1968 – dosud)

Někdy je zmiňována rovněž jako Madison Square Garden IV. Po vlastnických změnách na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století se o stavbě nové arény hovořilo několik let. Na zcela novém místě na Manhattanu byla moderní MSG otevřena v únoru 1968, což byl víceméně konec pro její předchůdkyni. Demolice započala záhy, dokončena byla začátkem roku 1969.

Hokejová historie Rangers, jak víme, není extrémně úspěšná. Stanley Cup se tu slavil v roce 1940, další až v roce 1994. K přepsání individuálních klubových rekordů (Adam Graves 52 gólů, Jean Ratelle 109 bodů) stačila Jaromíru Jágrovi jedna sezóna (2005-06), a to mu bylo už 33-34 let.

Možná nezažila tolik slávy, jako její sestry v Torontu, Montrealu nebo Bostonu, na druhou stranu slouží newyorským Jezdcům skoro šedesát let, což je pěkný kus hokejové historie. Pochopitelně prošla několika nákladnými rekonstrukcemi. Tou první v roce 1991. Za 200 miliónů dolarů byla vyměněna všechna sedadla, přibylo 89 VIP lóží a dvě nové restaurace.

Tak jako jiné haly slouží i newyorská MSG více účelům - koncertům, hokeji, basketbalu, boxu, wrestlingu, akce se tu konají prakticky denně. Jde o jednu z nejvytíženějších hal v USA. V letech 2011-13 prošla další rekonstrukcí za téměř miliardu dolarů. Úpravy byly časovány na léto, po skončení hokejové a basketbalové sezóny. Protáhly se proto do několika let. Mimochodem, řeči o výstavbě úplně nové haly se vedou cca dvacet let.

Hokej má v New Yorku tradici, fanoušci tady umí být hlasití. Atmosféra Madison Square Garden patří k nejlepším v NHL. Pokřik „Let’s go Rangers“ je notoricky známou klasikou, stejně jako „Islanders Sucks“ (nebo někdejší „Potvin Sucks“), které odkazují na městskou rivalitu s Ostrovany.

Nenávist k elitnímu bekovi Isles se zrodila po hitu na mladého útočníka Rangers Ulfa Nilssona, který po zásahu Potvina skončil mimo hru se zlomeným kotníkem. „Skvělý hokejista, vždycky byl fér,“ zastal se později Potvina Nilsson. „V Garden býval ale špatný led, protože se tam hrál basketbal a další akce. Noha se mi zadrhla...“

Povídejte to naštvaným fanouškům... Pokřik „Potvin Sucks“ se v únoru 1979 rozlil z horních řad do spodních a odtud do hokejové historie. Stal se klasikou a povinností, kdykoli Ostrované dorazili do Madison Square Garden.

Vyřazená čísla:
#1 Ed Giacomin
#2 Brian Leetch
#3 Harry Howell a Bill Cook
#7 Rod Gilbert
#9 Adam Graves
#11 Mark Messier
#35 Mike Richter
#99 Wayne Gretzky

Předešlé díly:
Němí svědci historie: První hokejové chrámy vznikaly už před 150 lety
Němí svědci historie: Montrealské Forum, hala opředená nejvíc příběhy
Němí svědci historie: Chicago Stadium – nejhlučnější aréna v NHL
Němí svědci historie: Také Boston měl svoji „Madison Square“ Garden
Němí svědci historie: Nezbořitelná, předčasně opuštěná detroitská Olympia

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter