My, šampioni (13. díl): Floridský obětní beránek má křídla! Loučil se softbalem

Je jich 27. Jako kdysi pánů na Starém městě. Navždy ovšem na ně nebudou upomínat bílé kříže, ale jména vyrytá ve stříbře. O kom je řeč? O letošních šampionech NHL. V krátkých medailoncích se NHL.cz zastaví u každého z nich. Dnes u hráče, co se do Vegas dostal poměrně kuriózně. Florida ho do nevadské pouště totiž poslala výměnou za to, že si Golden Knights vyberou v rozšiřovacím draftu Jonathana Marschessaulta. Byl to vlastní gól. Tuplovaný.

Zatímco se Panteři smutně trousili z ledu, Marchessault se Smithem slavili.

Právě porazili klub, který se jich zřekl, v bitvě o Stanley Cup.

Prvně jmenovaný si potěžkal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího borce vyřazovacích bojů. Druhý dal rozhodující gól!

I to byl jeden z příběhů, co nabídla finálová série. Postavila Cats proti těm, co jim nebyli dost dobří.

"Vyhrál jsem pohár, teď už mohu odpískat kariéru," žertoval Smith, když popojížděl po kluzišti T-Mobile Areny coby čerstvý vítěz NHL. Možná s odkazem na slavnou větu z popkulturního světa  "Viděl jsem Beatles, teď už mohu zemřít."

Samozřejmě neplánoval pověsit brusle na hřebík, ve dvaatřiceti by to bylo vskutku předčasné. Něco ale pro něj přece jen skončilo - jeho vegaská mise. Novou kapitolu rozepíše v Pittsburghu, v červenci se stal prvním zářezem Kylea Dubase, nového GM Pens.

Smitha chtěl z mnoha dobrých důvodů. Umí útočit i bránit, má zkušenosti, patří k vůdčím a vítězným typům, hodí se do kabiny.

Pod zisk hokejového grálu se podepsal krom jiného 14 body. Potvrdil, že je v play-off stále efektivní a má co nabídnout i ve chvílích, kdy výkony jiných borců zmatní.

Jasně, Smith by si milerád protáhl štaci u Zlatých rytířů, výměnu ale přijal jako fakt a ihned hledal pozitiva. "Vždyť jsem měl to štěstí, že jsem se nemusel pět let stěhovat. Beru to jako novou příležitost, jdu do skvělého týmu, města a organizace."

S Vegas se rozloučil jako kapitán softballového výběru při charitativní exhibici. Ano, srdce mu tluče na pravém místě. Je to sympaťák, kterého mají v oblibě spoluhráči i fanoušci.

Ty vítá s otevřenou náručí i při náhodných setkáních, o čemž svědčí třeba historka z Cape Bretonu a nedávných Smithových oslav se Stanley Cupem.

Když projížděla kolem restaurace, kde Smith slavil, jedna kanadská rodinka, povšimla si blyštivého poháru na korbě zparkovaného obrovitého jeepu. Šofér se rozhodl zastavit. Na jeepu byl zrovna i všestranný forvard a s gustem se s nečekanými návštěvníky vyfotil.

 Teď Smith sní o tom, že si oslavy příští rok zopakuje.

Dubas po něm přivedl třeba i Erika Karlssona. Cíl je jasný: okamžitý útok na jmény posetou trofej. Nic jiného Tučňáci neberou. Jde o kurážný plán, kdo ví, zda půjde z nejstarší soupisky napříč ligou poskládat vítězná mozaika.

Smith každopádně bude dílek, co pasuje.

A nejen kvůli tomu, že právě on byl autorem trefy, co rozhodla o letošních šampionech.

Seriál My, šampioni:

12: díl: Bourák, co se rozpomněl na juniorská léta
11. díl: Odpadlík? Hrdina! Inpiraci našel v Kennedym
10. díl: Slavit s dětmi? Pro zhrzenou legendu ten nejsladší pocit!
9. díl: Vysmál se Domimu, vyřadil Nurse, vytočil Tkachuka
8. díl: Z dělníka hvězdou! Stanley Cup naháněl na wakeboardu
7. díl: Z Lotyšska pro pohár! Kdo měl Crosbyho školu?
6. díl: Nosit céčko se vyplatí! Farmář našel Stanley Cup
5. díl: Drtit soupeře? Ne, děkuji! O muži, co šokoval Pointova tátu
4. díl: Cestu lemují zlámané kosti. Stupidní, nebo hrdinský přístup?
3. díl: Tohle jméno? Dobré leda tak pro toaletní papír!
2. díl: Není Barbie jako Barbie. Gudas by mohl vyprávět!
1. díl: Dárek z Floridy, co se stal jazýčkem na vahách 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter