CAMPEONES (12. díl): Táta čapal za Chomutov, jemu říkají Baby Barkov

Španělština kdysi dala jméno rozkvetlému poloostrovu, co je od června domovem nejen majetných amerických penzistů, ale také úřadujících mistrů NHL. Floridští Panteři ostatně mají spoustu hispánských fanoušků, v libozvučném jazyce naladíte i přenosy z jejich zápasů. A tak se otiskl také do názvu našeho seriálu o letošních vítězích. Tentokrát je hrdinou Anton Lundell.

Šest.

Tolika body šokoval jako teenager ve finské Liize. Navlečen do dresu IFK Helsinky, při demolici Jukuritu (11:1).

A na tolik let se zkraje července upsal Cats. Vyinkasuje celkem 30 milionů dolarů, smlouva platí už od nové sezony.

Lundell byl totiž RFA.

„A tak má poměrně mizerný přístup k tréninkům, moc tomu nedává. Být volným hráčem bez omezení, přistupoval by k hokeji úplně hrozně,“ pobavil během play-off Paul Maurice, floridský kouč.

Šlo takzvaný running joke. Fór, který Maurice říkal opakovaně a různě ho rozvíjel. Původně si takhle na oko stěžoval na Sama Reinharta. Aby v žertu vyplašil potenciální zájemce o Pantery s končícími kontrakty.

O Lundellovo setrvání hodně stál: „Kdo ví, kde až má výkonnostní strop. Ale my to zjistíme. A nějaký ten pátek nám to potrvá.“

To ruský gólman Sergej Bobrovskijmá o Finově potenciálu jasno: „Z Antona roste superstar.“

Baby Jágr, Baby Barkov

To, v jak náramného hokejistu, dozrává, svědčí nejen bodová exploze v vyřazovacích bojích, kdy bral 17 bodů (ve floridské kabině byli produktivnější jen tři plejeři) a se 14 asistencemi za jediné play-off se zařadil na druhý flek v klubové historii.

Ale třeba také jeho přezdívka.

Stále častěji se mu říká „Baby Barkov“.

„Barky je neuvěřitelný hráč, takže mě to rozhodně neuráží,“ říká Lundell s nadhledem a pokorou. „Je pro něj tím nejlepším studijním materiálem,“ říká Maurice o Barkovovi.

Ano, Florida už v minulosti zažila „Baby Jágra“ Michaela Frolíka, od kterého asi čekala víc. Frolík, byť byl solidní, všestranný forvard, nikdy Cats vyloženě netáhl. Ani tak jako později Jágr po čtyřicítce.

Mimochodem, Lundell má podobně jako Frolík o jedničku nižší číslo než jeho „předloha“.
Nuance je v tom, že má nepochybně o něco lépe našlápnuto se „předloze“přiblížit, ostatně v letošních bitvách o Stanley Cup nastřádal stejně nahrávek jako kapitán Floridy (již zmíněných 14).

Tou poslední zadělal na úvodní gól sedmého finále, ani největší možný tlak dvaadvacetiletého rodáka z Espaa nesemlel.

Nervozita? Zapomeňte. Vítězné play-off si užíval. „Přijde mi, že hraju v životní formě. Věřím, že mohu být hráčem, který rozhoduje,“ povídal, když ve finále číslo 2 dvěma pasy zásadně přispěl k porážce edmontonských Olejářů.

On, centr třetí pětky.

Jenže místo v sestavě v tomto případě nekoresponduje s hráčovou kvalitou, mnohem víc souvisí s obrovskou konkurencí. Těžko si představit, že by Maurice mohl do trojky odsunout Barkova nebo Sama Bennetta.

„Když máte spoustu hotových, zkušených hráčů, je to pro talenty dvousečné. Mají od koho se učit, ale také mají menší ice-time,“ povídá Maurice.

Na Lundellovi každopádně oceňuje univerzálnost, kvalitní defenzívu i vytříbené útočné instinkty, vším evokuje Barkova. Zamlouvá se mu také jeho učenlivost.

Lundell byl v klíčové fázi sezony mimořádně efektivní díky tomu, že, jak sám říká, poslouchal trenérovy rady. Maurice ho nabádal k tomu, aby hrál důrazněji, více do těla. Stalo se, počty hitů za zápas nejen zvýšil, ale rovnou znásobil! V play-off dokonce až k sedmi (!) za večer.

Táta ligovým rekordmanem

Mimo led rád rybaří a koníček propisuje i do své kariéry. Umí chytit šanci za pačesy.
Už coby nováček válel, navzdory tomu, že si zvykal na úzké kluziště, odlišný herní styl i časovou tíseň, v níž se musel mezi mantinely rozhodovat. Dával do toho všechno, rval se o každý puk.

Úchvatná show v letošním play-off pak ukázala, že Floridě vyrostla nová opora.

Dvanáctka draftu z roku 2020 je hokejově dál než většina jejích vrstevníků. „Na svůj věk je herně ohromně vyspělý,“ smeká před ním spoluhráč a krajan Eetu Luostarinen.

A Lundell se nebije do prsou, místo díky směřuje nejen k Mauricovi, ale také k Barkovovi.
„Ohromně mi pomohl, od začátku tu byl pro mě, okamžitě jsem se tu cítil jako doma. Moc mu za to děkuju... U nás ve Finsku je největším hokejovým idolem, všichni malí kluci chtějí být jako on.“

Jemu se nabízela i jiná inspirace. Z první ruky.

Táta Jan, v současnosti kouč gólmanů HIFK a ještě v šestačtyřiceti aktivní brankář. Svým tehdejším startem vytvořil dodnes platný rekord Liigy, stal se nejstarším mužem, co si kdy stoupl v soutěžním mači mezi tři tyče.

Možná si ho, a těžko říct, jestli v dobrém, nebo ve zlém, vybaví fanoušci Chomutova. Před patnácti lety kouzlil v jejich kleci během základní části, čapal fantasticky, jenže v play-off kvůli zvýšené teplotě odmítal chytat.

A proč vůbec  Anton nešel v Janových šlépějích?  Říkal jsem si, že bude zábavnější góly dávat a přihrávat na ně," pověděl před časem pro hokej.cz.

Seriál CAMPEONES:

11. díl: Zitův starý známý, kat přesilovek. Chlebíčky vyměnil za drinky

10. díl: Ztracený syn se stal zachráncem. A doživotním Panterem?
9. díl - Steven Lorentz: Jako slepý silák, co zbořil Filištínským chrám
8. díl - Vladimir Tarasenko: Radost na ledě, žal mimo něj. Dvojnásobný mistr ztratil otce
7. díl - Niko Mikkola: Primát, pivo, prezident. Zabiják Olejářů napodobil Červenku
6. díl - Jonah Gadjovich: Dvojčata v poháru! Porodila je sestra gólmana Hurikánů
5. díl – Anthony Stolarz: Cíl? Koupit mámě a tátovi dům. A dobýt post jedničky
4. díl - Kyle Okposo: Bouře rozpoutaná farmaceuty. Odložit penzi se vyplatilo
3. díl - Josh Mahura: Z Gudasova parťáka je Pán prstenů. A posila Krakenů
2. díl - Gustav Forsling: Antický bůh, co ohromil Robocopa a nestál ani floka
1. díl - Sam Reinhart: Ubližuje veverkám! O Samsonovi, nejsilnější ze zbraní Cats 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter